Březen 2009

Láska ??

31. března 2009 v 19:59 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Třeba mi to prostě chtěla jen a pouze říci. Vždy jsem se snažil s ní mluvit upřímně aby se nemusel řešit takovéto věci. Když se na to dívám nezaujatě tak mi vyznala lásku a nejspíš mě i chce. Ale když se na to podívám jako já...skepticky. Tak vlastně říct někomu že mě má víc než jen rád nemusí nic znamenat. Jen to prostě vyjadřuje náklonnost. Třeba si jen já přeji aby to tak bylo. A to je na tom to špatný... Já jsem zaujatý. Každý je zaujatý ve věcech které se ho týkají.

Svěřil jsem se tedy Darrylovi. Věřím mu. Nevím proč ,ale věřím... Co mi řekl ? Že mi to přeje a že mě ta holka miluje. Je i to náhoda ? Potřeboval bych mít čas s ní mluvit o samotě. Probrat to...všechno.

Nelíbí se mi že z takovéhle věci dělám tak strašnou kovbojku. Ale mě prostě ten pocit nedá oddechu. Jak řekla ona sama tak jakobych měl v srdíčku malej ohňostroj. Nádherný pocit a přitom tak nutkavý. Furt vás nutí o tom přemýšlet dokud nevíte na čem jste. A i když se to dozvíte tak vás nenechá...nutí vás k tomu aby jste se s tou osobou stýkali víc a víc. Je to láska.

31.března

31. března 2009 v 19:56 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Nejdříve sem opíši jeden zápis co jsem si napsal ještě ve škole. Byl jsem celý den mimo zase...






Od rána mě trápí furt to samý ,jako včera. Štve mě to. Nechci s tím nikoho obtěžovat. Nevím furt co si o tom myslet. Je to hrozný. Když si přečtu co jsme si psali tak mi vychází furt to samý. Jenže nikdy není nic tak jak to vypadá.

Třeba tomu jen nechci uvěřit. Možná to vypadá ,jako bych někoho ztrácel. Přitom tomu tak není. Já spíše jen někoho získal ,ale nepochopil. Je to tak složitý to lidský chování...

Vlastně mi jen řekla že mě má víc než jen ráda. Schválně se vyhýbám frázi "miluji tě". Co když to tak nemyslela. Nechci jí jakkoliv uškodit ,nebo něco pokazit.

Nevím co dělat. Taky jsem do ní zamilovanej ,ale je to složitější. O tom se nechci rozepisovat. Když nevím co s čím dělat tak tomu prostě dám čas. Vždycky se objeví nějáký řešení. Určitě se to něják vyřeší...musí.

Našel jsem zálibu v zapisování. Uchovávání myšlenek. Pak si to čtu. Ale dneska jsem toho napsal tolik že jsem musel dva papíry vyhodit. Zbyl jen jeden jediný o kterém jsem přemýšlel zda jí to mám dát. Asi by se toho hodně dozvěděla. Ale stejnak jsem se neodhodlal. Držel jsem ho v ruce když jsem s ní mluvil... Doporučil bych to všem..zapisovat si něco. Hodně se toho o sobě dozvíte při zpětném čtení.

Já nevím co bych k tomu ještě napsal. Snad je to všechno. Nic podobnýho jsem nikdy nezažil. Nikdy mě jeden jediný člověk tak nefascinoval ,abych o tom byl doslova nucen neustále přemýšlet.

Promluvíme si ,určitě na něco přijdeme.

Stejnak chce všechno svůj čas.





Přibližně takto vypadal dopis. Jen jsem ho opsal a upravil tak jak se mi to líbí teď.

Odpoledne jsme šli ven. Ale ještě s kámošema. Jak mýma tak jejíma... Nakonec nás opustili a nám zbyla chvilka ke kecání. Řekl jsem co jsem prožil. Ale k řešení jsme se nedostali. možná málo času ,možná na to nebyla nálada.

I když jsem původně nechtěl ,tak jsem se strašně zamiloval. Je to hezkej pocit. Jen teda učitelkám jakoby vadilo že furt přemýšlím o něčem jiným...

Soukromé

30. března 2009 v 20:24 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Od včerejška mě něco strašně trápí. Neustále mi to vrtá hlavou. Nechci říkat co to je... Ví to jeden jedinej člověk kterýmu nechci nic tajit. Takovej pocit jsem ještě nikdy nezažil. Včera mi téměř každá zpráva na icq vyvolala pocit ,takový jemný lechtání na břiše a strašně hezkej pocit... Potřebuju to někam napsat ,potřebuju aby se mi ulevilo.

Když jsem semka dřív něco napsal tak se mi ulevilo. Od toho to taky mám ,abych mohl někam ventilovat. Ale tenhle pocit je tak...neodbytný. Strašně mě fascinuje dvojice slov. "nechci ale musím"

Vlastně dyk já si jen možná dělám zbytečný iluze. Ale žít v iluzích je tak nádherný. Život je najednou nádherný.

Když to píšu tak mě furt svírá ten pocit. Nikdo zřejmě nepochopí co jsem tímhle článkem myslel. Ale od toho se to jmenujee soukromé. Nechci aby to někdo věděl. Ví to jen ten kdo chci aby to věděl. Připadám si tak strašně...nesrozumitelnej. Budu doufat dál.

Příběh jednoho vojáka..

30. března 2009 v 20:11 | Jay Jay |  Příběhy
Kontáááákt !!!
Skara ,šikmouši útočí na základnu. Helma...flinta...bandoš...střepinovka. A rychle na svoje místo do zákopu. Už nás je vzhůru celkem dost ,ale charlie stihl dobýt jednu z pozorovatelen.Ale teď hlavně odrazit hlavní nápor. Jdu do hlavního bunkuru. RTO už zavolal jednotky Mike force ,ale ti dorazí nejdříve za půl hodiny... Rychle alespoň ještě podporu "puff the magic dragon". Velitel už dorazil do bunkru. Vracím se tedy pomoct do perimetru.

Konečně jsem zahlídl skupinku těch hajzlů...Zamířím ,dávka...šestnáctka se mi klepe v rukou...zásobník je skoro ihned fuč.Házím ho tedy na hromadu za mnou a hnedka další... "vrrrrrr" á zásah. Vše se děje strašně rychle.

Frontální útok ,šikmouši se dostali až do perimetru. Jeden s již rozbitou hlavou mě chytl pod krkem. Mlátím do něj helmou ,ale stále drží. V tom ho najednou někdo zkopne a zastřelí... Co to pode mnou sakra...Á odpalování claymor. Rychle je všechny mačkám. Obrovské výbuchy...prach a nářek. I trubka ztichla. Všude ticho. Sténání již ani nevnímám. Všímám si rudé skvrny na blůze...Jen škrábnutí naštěstí.

Druhá vlna. Nemůžu najít pušku...Sedám si do kouta a začínám se modlit. Z nebe se však nečekaně spustí proudy olova. Jakoby spojovaly letadlo se zemí. Slavná C47 "puff the magic dragon" spustil svojí muziku zkázy.Celá vlna skončila katastrofálně. Těch pár posledních se otočilo a začalo utíkat...

Jako odplatu posílají minometné granáty ,naštěstí dopoadají daleko od cíle. Vzadu za sebou uprostřed základny slyším jak vystupují MSF z vrtulníků ,do kterých jsou nakládáni zranění.

I pro mě přicházejí dva zdravotníci a táhnou mě do jiného krytu. Najednou takový věrně známý zvuk "vzzzzz...cink!" Kulka ! Zdravotníci mě rychle odtahují ,naštěstí to jsou nejspíše již zkušení chlapíci. To mi scházelo sniper... "Plesk!" ÁÁÁ tak přece mě dotstal had jeden... Ubývají mi síly a zdravotníci kteří mě i přesto snaží přivést zpět k životu mají plné ruce práce. Vzpomínám na celý svůj život...

Probírám se v nemocnici v Japonsku. Jsem naživu ! Těm zdravotníkům jsem nesmírně vděčný. Jen tak znát jejich jména. Snad k nim bude život milosrdný za to co dělají a přežijí tuto nesmyslonou válku...zasloží si to.

Moje výtvory III

29. března 2009 v 18:09 | Jay Jay
"Nesnášet lidi je hloupost. My nesnášíme pouze jejich styly a názory."

Je to sice jen a pouze jeden jediný ,zato pro mě něco jako "přelomový" . Konečně jsem přišel na to tajemství nesnášenlivosti. Jsou dva druhy - jeden je že nesnášíme konkrétního člověka kterého jsme potkali a poznali.

Druhý - nesnášíme určitou skupinku lidí. Ale i s těmi jejímy členy se dokážeme bavit a můžeme je mít za dobré kamarády. Ve skutečnosti nesnášíme pouze jejich názory ,nebo přesvědčení.

Nesnášenlivost...

29. března 2009 v 17:57 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Proč se hádám s modernou ? Proč nesnáším lidi co jí dělaj äniž bych je pořádně poznal ?

Je to předsudkem...kdysi když jsem začínal tak jsem okusil co to je ta moderna zač. Tisíce vystřílených kulí brutální upgrady ,nepřiznávání zásahů... To mě poznamenalo dosti silně ,ale uvědomil jsem si to teprve když jsem se dostal k MSF. MSF to není jen jednotka ,to je doopravdy specifický styl života... Nebudu to moc rozvádět ,vystihuje to slovo které vypadne z většiny lidí "šílenci"

Ale zpátky k moderně...Na icq mám haldy rozhádanejch členů moderny. Oni nemaj rádi mě protože já přestal mít rád je. Řekl jsem nahlas co si myslím...Ale

(všimli jste si taky že všechno má své ale? Je to známé ,ale když se nad čímkoliv zamyslím tak to opravdu má své ale)

Poznal jsem pár lidí zblízka - modernu. Jenže to nejsou klasičtí kropiči. Suprový lidé bezva pokec ,nezapomenutelný zážitky. Prostě ty dvě věci si odporují... Nesnáším modernu ,ale proč ? Protože jí pár lidí zkazili obraz před mýma očima. Ono jich není pár vlastně je to každej druhej skoro. Ale pak jsou ti další ,ti s kterýma si můžeš pokecat a vyklubou se z nich suproví lidé.

Strašně mě to štve že prostě jsem takovej. Jenže jak jinak vyjadřovat svoje pocity vůči určité skupině. Řeknu že tahle skupina se mi nelíbí. Ve skutečnosti to není ta skupinka lidí ,ale jejich styl ,názory. Moderna je třeba prostě nereálná - je to érsoft pro zábavu. Fašisti - tady se ozepisovat moc nebudu většina lidí ví o co jde. Ale taky mám ve třídě kluka kterej je vtipnej a veselej a rád s ním někdy pokecám. Přitom je to ale nacista.

Nesnášet lidi je hloupost. My nesnášíme pouze jejich styly a názory.

Zajímavý že na tohle jsem přišel až v průběhu psaní původně měl být článek trošku jinak napsán. Ale vypadá jak vypadá.. Zamatkovitej ,možná se v tom ani nikdo nevyzná.

28.března

29. března 2009 v 14:31 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Celej den byl naplánovanej jako trénik... Vše začalo ráno v 8hodiny tím že jsme vyrazili směr les. Neměl to být "normální" trénink. Měli jít 2 lidi navíc - jeden NAMař - Brož a "sestřička". Nakonec nás bylo 8 kousků což je počet již řekl bych až moc velký. Už v Jihlavě jsem zjistil že moje "majujka" je něják divná... Přišlo se na to že mi ruplo tělo na ní. Nu což jak by řekl klasik "ser na to ,máš na víc ! " Tak jsem jí hodil na popruh a bylo...

Ale teď spíše k podivnostem dne. Aby bylo možno vše chápat tak je potřeba dodat že "sestřička" chodí s jedním z nováčků. Je to divná situace mít sebou suprovou kámošku a navíc ještě jejího kluka jako úplnýho zelenáče. Hází mě to do divný role... Nenapadlo mě nic lepšího než se chovat "odměřeně" . Pak jeden NAMař ,kterej je bohatej a dává to furt najevo. Nevím ,třeba by se s ním dalo v pohodě kámošit kdyby na to furt neupomínal. Holt každej nejni tak bohatej.

Očekával jsem celkově něco jinýho... Procházku lesejkem tichou a klidnou. Bohužel to nevyšlo ani náhodou. I již starší členi kecali a tak nezbylo než se na to vybodnout. Zastavili jsme na jednom políčku na kraji lesa chráněnýmu proti větru ,kde bylo sluníčko. Dali jsme sušit věci po brodění a jen tak bezstarostně kecali. Je to divný když se sejde takhle propletená skupinka lidí. Hnusilo se mi to že se furt někdo musel vytahovat před holkou a že její kluk dával jasně najevo že je jen jeho. Proč sakra všichni usilujou o to aby vypadali jak namakanci a borci když dohromady v tu chvíli pro mě neměli žádnej nebo pramalej význam. Zelenáči všichni až na nguyena. nic neuměj pořádně ,žádný bojový zkušenosti ,ale jak mile se objeví holka tak je to parta vychloubačů a ukecanejch prcků.

Zde jsem se pozastavil nad Nguyenem ,kterej žil jakoby nic. Jako dycky pln optimismu a jakýsi "vyrovnanosti". Přidal jsem se tedy k němu a víc to neřešil ,stejnak to nemá cenu.

Sedělo se tam už docela dlouho a mě vyschli věci celkem ,tudíž jsem se do nich oblíkl a sedl si. Vždycky si v cajkách sedám stejně. Opřu se zády o bágl flinta pověšená přes krk a opřená o kolena a čelem ke sluníčku. pomáhá mi to přemejšlet a vůbec se mi to celkově moc zamlouvá.
"sestřička" si pak i přisedla ,možná si chtěla taky popovídat ,jenže já byl mimo a všiml si teprve když se přidal i její kluk. No co ,život se nám nidky nevydaří tak jak bychom si představovali a příležitostí pokecat bude snad ještě dost.

Navečír jsme se zbalili a vyrazili směr zastávka autobusu. Bylo nádherný počasí ,možná si ho málokdo vyšiml ,ale mě stašlivě fascinovalo. Pak když jsem se na jedné z přestávek podíval na majujku tak mi došlo že má povytaženou botku pažbičky. Dotáhl jsme šrouby a světe div se ona zase střílela :-D Jen to zlomený tělo teda něják spravit a bude cajk. Toho dne jsem snad nejvíc kecal s Nguyenem a svojí majujkou. Tichej přítel kterýmu se svěřuju. Blbost ?! Vy snad nemáte svýho oblíbenýho plyšáčka ,nebo jinou věc ? Je to to samý...

Začalo se stmívat a v lese bylo už šero...Orientace dle odhadu a mapy mi nedělá problémy ,někteří zřejmě nevěřili a ptali se kde jsme. Připadá mi to divný když někdo jde tou samou krajinou jak ráno a neví kde je. Dovedl jsem "jednotku" k hrázi s přesností +-50 metrů. Snad to rozprášilo pochybnosti. Dorazili jsme do lesíka kousíček od zastávky MHD a udělali přestávku. Pár lidí vytasilo mobily a seděli do kroužku. Připadalo mi to jako nějáká "moderna" . Bohužel...

Pak jsme se přesunuli na zastávku. Sedli do trávy a čekali na bus. "sestřička" seděla na betonu tak jsem jí aspoň podal batoh. Stejnak se o něj jen opřela ,tak ale snad se nenachladila. No a pak už jen cesta dom. Postupně ubývalo lidí. První "NAMař" další Truong pak Quank a Hoai Nam ,dále Nguyen no a zůstal jsem já Cu Cuong a "sestřička". Na rozcestí kdy já a Cu Cuong jsme se měli oddělit. Já měl v plánu dojít ještě někam ,klidně sám abych se trošku zamyslel zase a tak se nabídl že doprovodím "sestřičku" domů protože to má ještě celkem daleko. Její kluk totiž měl zničený nohy a byl rád že se doplahočí dom zřejmě. Trošku jsme pokecali ,ale pak se stalo něco co bych v dnešní době již neočekával. Zastavilo auto a pán se zeptal zda nechcem někam svízt. Dost mě to překvapilo. Nakonec ale oba že ne a že děkujem. Doprovodil jsem jí tedy až před dům rozloučil se vyrazil k vlastnímu domu jako poslední ze všech... Byl to ještě pěkný kousek cesty a já tedy nakonec mohl i popřemýšlet.

Výsledek ??
I lidé o kterých si myslíš že jsou rozumní začnou dělat blbosti v přítomnosti opačného pohlaví.

Příběh jednoho RT týmu

24. března 2009 v 19:38 | Jay Jay |  Příběhy
Zase jsme jednou vyrazili na vejlet.Vyrazili jsme rychle na briefing ,kde jsme se dozvěděli že máme těch pár šikmoušů co se usadili poblíž FSB odsud vystrnadit. Serža nás jako vždy vystrojil ,vyfasovali jsme munici a granáty. Taky jsme k splnění úkolů vzali pro jistotu LAWy.
Konečně jsme vyrazili. Bylo nás 7. Všichni ověšení výstrojí a nezbytnejma cajkama...Po dvou hodinách tichého pochodu jsme si udělali přestávku. 4 lidi z nás stále hlídali ,zatímco ostatní se napil a odpočíval. Cigarety jsme měli zabavený ,aby jsme se neprozradili pachem. Po půl hodině jsme se prostřídali...Zase jsme vyrazili.
Jako point jednotky jsem vyrazil a šel kousek před jednotkou nejtišeji jak jsem jen dokázal. Každou chvílí jsme měli získat vizuální kontakt se základnou vietcongu. Najednou jsem však něco zaslech. Sakra.Okamžitě jsem zalehl. Kousek ode mě si to štrádoval voják NVA. Co tady dělá ? Měl tu být jen místní VC... Teď už však nic nenaděláme. Dle plánu jsme se rozmístili do střeleckých pozic a radista zavolal palebnou podporu.
Po chvíli začaly všude vybuchovat granáty a šikmoušové se snažili utéct pryč. Jenže se vyřítili nám přímo před hlavně. Nenasytná M60 začala chrlit plameny smrti a naše XeMa se taky nenechaly zahanbit. Ženista začal odpalovat Claymory a následně i LAWy. Ale jich jakoby ani neubývalo. Velitel vydal rozkaz stáhnout se. Beztak už všem zbývalo kolem pouhých 10ti zásobníků.Sešli jsme se na smluveném místě a kupodivu všechny dvojice byli v pořádku.Potichu jsme začali ustupovat pryč ,vyhnuli se pastím co jsme rozestavili již ráno.
Najednou za námi slyším sérii výbuchů...Ženista nám ušetřil pěknej kus práce. Po hodině jsme usoudili že jsme Charlieho setřásli. Udělali jsme si malou přestávku.
Ale když jsem střídal na hlídku tak najednou jeden z nás sykl "kontakt". Všichni jsme okamžitě zalehli do pozic a nehybně čekali co se bude dít. Blíží se. Je jich deset. Stále nic netuší. Srdce jakoby chtělo vyskočit ze srdce. Adrenalin cítím po celém těle. Najednou ženista odpálil Claymory které naštěstí při každé zastávce nastavuje. Většina začala střílet a dva hodili fosforáky. Začali vést odvetnou palbu ,ale byli zmatení a navíc byli již jen čtyři. Další dva se váleli v bolestech popáleni od fosforu... Serža se rozhodl že vemem jazyka jestli to půjde. Když jsme si byli jisti že zůstal jeden jediný šikmouš tak jsem si s Peterem nasadil plynovou masku. Serža hodil CSko a mi vyrazili pro našeho zajatce.Našli jsme ho téměř ihned... Krčil se v díře a byl bezbranný. Vzali jsme ho sebou ,zavázali mu oči a pelášili pryč.
Na jednom místě jsme se zastavili a radista přivolal mixéry na předem shodnuté místo LZ.Přesunuli jsme se na LZ ,kterou jsme zajistili a vyčekávali na vrtulník. Konečně... Vyhodil jsem žlutou dýmovku a vrtulník potvrdil barvu. Jak příjemné je zase být na čerstvém vzduchu.
Když jsme dorazili na základnu tak jsme vysílením sotva šli. Zajatce jsme odvedli do velitelského bunkru a šli do baru oslavit další akce která je za námi. Všichni jsme přežili a to je hlavní ,kéž by všechny akce proběhli jako tahle...hladce.


MACV/SOG
RT Hawaii
Spec 7 George Jay
Vietnam 68-70 Kontum ´n Plei Ku

23.března

23. března 2009 v 17:45 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Zase mě poslední dobou chytá "psavá". Neska bylo pondělí ,ale šlo se ven s Nguyenem. Původně se mělo jít jen pro dýmovnice pak vozkoušet a dom. Ale nikdy nic nedopadne jak plánujem. Dýmovnice neprodali ,takže se koupily jen bouchací provázky. Následovala návštěva místního stánku vietnamských trhovců. Sháněl jsme so po zeleným tričku ,abych měl co tahat kolem krku na akce. Obchod je to opravdu zatraceně velký a najít v něm něco je otázka snad půl hodiny. Prodavači moc nepomůžou protože vám ani nerozumí :D.

Nakonec jsme v jedný malý uličce kde za náma stál jeden z trhovců uslyšeli z rádia vietnamskou hatmatilku. Oba jsme vyprskli smíchy a tlemili se nehorázně...Nakonec jsme stejnak skončili u vchodu kde byli trička. Přišla taková celkem malá vietnamka a zeptala se co by jsme chtěli. Když jsme oznámil že nějáký zelený tričko tak z ní vylítlo něco typu "haku vel?" Nguyen přetlumočil že chce moju velikost. Jenže pak se znovu zeptala jaký tričko. 5eknu teda že zelený a ona mi začne sundavat modrý :D. Vysvětlil jsem tedy jak vypadá zelená. Tentokrát však nedosáhla až na to tričko. Takže prej máme počkat. Zašla do dveří prosklenejch a jen vidím jak proběhne sem-tam-sem-tam. Chytl jsem zase záchvat šílenej. Takhle rychlýho člověka sem teda eště neviděl :D. Pak jsem si sundal tričko ,protože tam stejnak nedosáhla ani s tou tyčí... Cesta pokračovala na trolejovou zastávku. Cestou nám zkřížil naše kroky jeden kuřák. Zase výbuch smíchu. Zajímavé jak vypadají někteří lidé divně...
No vypisovat celý řetězec výtlemů se mi nece. Tedy jen zkráceně. Cesta nádraží-garáže-zákaz vstupu-pozemek ČD-garáže-nádraží-trolej... :D
Jo taky nemám rád Poliše ale to pššš.

A den plný optimismu se zrodil...

22.března

22. března 2009 v 20:29 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Neděla...nádherný to den. Probudily mě paprsky světla co mi svítili do očí.
Ale taky napsala "ségra" estli půjdem zaběhat. Od tý doby si nematuju co se dělo. Další vzpomínka je až hádka před odchodem s mamkou. Protože se mělo jít běhat tak hrubě nesouhlasila s oblečením jaké jsem zvolil. Nakonec když jsem nenašel kalhoty k běhání jsem si oblékl normální. Už to jí vytočilo. Pak když jsem se podíval na hodinky tak jsem zjistil že jsem mírně ve skluzu tak jsem přidal do kroku když jsem odcházel. Mamka za mnou vylítla že jsem nafouklej a co si to dovoluju. Když jsem začal vysvětlovat že nestíhám tak na mě s tím co si to vůbec dovoluju takhle mluvit.Taťka jí vzal a odvedl. Já jsem raději zmizel... Opravdu nevím co bych měl říkat když né pravdu. To se mám příště omluvit že jsem říkal pravdu a říct lež ?

Naštěstí mě čekala procházka se "ségrou".Foukal hroznej vítr. Ale my se prošli až do Henčova a zpět. Zase jsme probrali haldu věcí. Mám to prostě štěstí že mám tak příjemnou sestřičku :-). Někdo hledá člověka s kterým by si rozuměl strašně dlouho. Já ho našel již v 16ti letech. Jsem moc rád. Navíc zejtra razíme do víru velkoměsta s Nguyenem takže sranda zajištěna :D