Duben 2009

RT Pennsylvania

30. dubna 2009 v 12:20 | Jay Jay |  Příběhy
Tento příběh NENÍ výmyslem ! Je to příběh doopravdovývch mužů z jednotek MACV/SOG!

Přeložil jsem ho z angličtiny...originál na stránkách http://www.specialoperations.com/MACVSOG/Tales_from_SOG/Killing_Zone/Default.html


Into The Killing Zone

(CPT. O'Donnell & RT Pennsylvania)
March 24, 1970


Pozn. : Příběh je sestaven z AAR a svědectví CWO Jamese Laka.
Původně měl autor záměr poprosit Jamese Laka o napsání ,aby měl podklady. James Lake to ale napsal tak poutavě ,že článek stačil již pouze zveřejnit...
Jim a Mike O'Donnell byli blízcí přátelé, a vášeň přátelství se ukazuje i při vyprávění tohoto příběhu.



NVA mělo za války ve Vietnamu něco jako zázemí a klidné prostředí v Laosu a Kambodži. S vyjímkou stálého nebezpečí SOG týmů ,které po nich neustále pátraly v drsnách horách a džungli. Hledali velké nemocnice ,výcviková centra a centra pro odpočinek v těchto místech, kde NVA nepotkala žádné nepřátelské dělostřelecké přehrady ,útoky pozemních vojsk a masivní bombardování jako v Severním Vietnamu. V roce 1970 se to však mělo změnit. Armáda USA společně s ARVN se připravovali na invazi do Kambodži.

Společně se sesazeným princem Kambodže a novým premiérem ,který byl vášnivým nepřítelem NVA se okamžitě začalo se získáváním kontroly nad Kambodžským venkovem. Tedy i ničení zásobovacích tras NVA a jejich odpočinkového území. Ve Washingtonu nebyly pochyby o tom co bude dělat NVA. Na nic se nečekalo a již hotový plán na invazi do Kambodže se začal realizovat. Především však se silamy USA. Síly ARVN se zapojily až v průběhu roku. SOG týmy ze všech tří sektorů (CCS,CCC,CCN) měly plno práce při prozkoumávání terénu Kambodže a jižního Laosu při přípravách oné ofenzívy. Jedno z nejvíce koncetrovaných míst průzkumu byla provincie Rantanakiri v Kambodži. Jedno z hlavních míst odpočinku pro vojáky NVA a Viet Congu.

Provincie Rantanakiri byla pokryta hustou džunglí o třech "poschodích" ,které stínily a vylučovali letecký průzkum. Navíc zde jsou vysoké a strmé hory. To se stalo i pro pozemní průzkum často důvodem úmrtí. Doprava a extrakce probíhala téměř vždy na omezených místech ,kde bylo zapotřebí dokonalé umění pilota. Vrtulník však nepřistával. Vyhodil se žebřík nebo lano a vojáci se teprve po něm dostali na zem. Další možností zde byly ještě úzké kaňony a údolíčka ,která však skýtala ideální možnost nepřítele pro sestřelení vrtulníku.


Tři dny poté co byl princ Schanouk odstraněn parlamentem a Lon Nol byla dosazena jako premiérka vzlétly vrtulníky pod vedením CWO Jamese Laka s RT Pennsylvania na palubách. Cíl byla provincie Rantanakiri. Úkolem týmu bylo zjistit pohyby NVA ,budování nových opěrných bodů a podezření na pohyb NVA do sousední provincie. Tým byl vedený 1Lt. Jarry Poolem,dále byl složen z SFC Johna Borovinského jako one-one (americký zástupce velitele týmu) ,SSG Garry Harneda jako one-two (americký radista týmu) a z pěti vycvičených Montanargdů.

Hodinu po vysazení je nalezli týmy NVA Counter-recon Hunter teams na jejich trase. Upravili tedy směr na jihozápad a urychleně se přesouvali. Bojovali s těžkým terénem džungle ,strmými svahy a s nutným rychlým tempem který z nich doslova vysával síly. Pokaždé když se zastavili tak je NVA našel a měli kontakt. Museli utíkat stále dále do hor aby zabránili zajmutí. První noc se nakonec povedlo získat náskok a přespat v klidu. Získali tolik potřebný odpočinek. Ale s prvním světlem se objevil i tým NVA. Stále blíže k nim. Na jejich trase. Pool a jeho tým se snažil vyhnout. Ale NVA je stopovala. Začali dosahovat bodu úplného vysílení. Navíc NVA nasadilo i combat Trackry (psy).

Vyčerpáni ztrácí rychle půdu pod nohama. Pool připravuje Prairie Fire Extrakci na třetí ráno.
Jeho tým půjde dokud bude moci. Hrozí jim smrt a zajmutí. Vysílají na SOG že se pokusí o novou taktiku uhýbání. Kolem jiné hory.

Ráno dne 24.března 1970 se posádky čtyř UH-1 slicků od 170th a čtyři posádky AH-1G Cobra dohromady nazvaných jako B52 sešli na briefingu k určření cílů dne. Jako vůdce roje slicků (jako Red Lead) byl zvolen WO1 James E. Lake létající s bývalým zeleným baretem ;Johny Camperem. Lake byl v zemi již přes 11 měsíců a vyneslo mu to proto "hodnost" AC veterána v jednotce. Kemper byl již sice v zemi také velmi dlouho ,ale povětšinou jako zbraňový specialista. Byl sice pomerně mladý ,ale byl také veteránem mnoha nelítostných bitev a schopným vojákem.

CPT Michael Davis O'Donnell ,velitel červené čety měl volací znak Red Three. Sice měl větší hodnost ale obecně ve Vietnamu platilo že letku vedli ti zkušenější. Na SOG misích byly navíc zkušenosti pilota porovnávány s šancí týmů SOG přežít a vrátit se zpět v pořádku. O´Donnellovým co-pilotem byl WO1 John C. "Hippie" Hoskin. Plachý a skromný kluk ,který získal svoji přezdívku díky brýlím které nosil. V zadní části vrtulníku byl SP4 Rudy Becerra spolu se střelcem SP4 Bermanem Ganoem. Také veterány mnoha misí "přes plot".

Veškerá komunikace se ráno zaměřila na RT Pennsylvania. Na chvíli byla Pennsylvania prohlášena jako "prairie fire" nebo jako tým v nouzi. Jakmile se tým dostane poblíž k LZ tak bude roj vyzván k jejich okamžitému vyzvednutí. Roje Bikiny a Panther letěli až do Dak To ,kde začali vyčkávat k povelu.

Na nebi nad RT Pennsylvania, kroužil na Covey FAC pilotovaná by leteckým CPT Melvinem Irvinem doprovázeným MSG UK Septer z Covey Rider. Septer byl ve stálém kontaktu rádiem s Lt Poolem a SGT Boronskim na zemi. Pool informoval, že utíkají celé dopoledne, ale jejich pronásledovatelé jsou hned za nimi. Septer věděl, že musí získat úlevu pro tým, nebo se nikdo nepřežije. Vyzval tedy letectvo a brzy dorazily A1-E Spads na scénu.

Na zemi,byl příchod v Spadů vítaným pohledem a RT Pennsylvania zvětšila určité vzdálenosti mezi nimi a pokračujícím nepřítelem, když Spads klesl a shodil CBU a napalm kolem týmu Tak jim dal chvilku oddechu od nepřátelské střelby. Napalm zpomalil NVA, ale také založil četné požáry v husté džungli , tyto požáry se brzy stanou stejně velkou hrozbou jako NVA. Pool oznámil, že Když útočí Spady ,tak je NVA nechává na pokoji. Zatímco Spady zpracovávaly nepřátele, Septer pracoval na plánu jak odsud dostat RT Pennsylvania. Zavolal zpět Poolovi, že je potřeba tým přesunout na nejbližší dostupnou LZ která byla jihozápadně od jejich pozice, ve spodní části úzkého údolí se strmými stěnami kaňonu. Pool souhlasil ale znovu zdůraznil že bude potřebovat více vzdušného krytí, aby se mohli dostat na LZ. Asi v 1130 , Septer volal do Dak To a vyzval Panthers k poskytování blízké letecké podpory.

Letka Pantherů spolu s Lakem a O'Donnellem letěla jako blesk. Po cca 20 minutách letu, čtyři Cobry a dva slicky(UH-1) dorazily na místo. Spady stále kroužily na obloze. Pod nimi Covey Rider určil pozici RT Pennsylvania , a pak koordinoval útoky Cober na místa kde měl být nepřítel. Vycházel ze zpráv Poola. Vedoucí týmu začal okamžitě odpalovat raketu za raketou a zpracovávat NVA miniguny kolem RT Pennsylvania. Ostatní ;střelecký tým a dva Slicky kroužily 1500 ft nad místem, čekající na tým až dosáhne LZ. První střelecký tým brzy vystřílel jejich rakety a střelivo. Stáhl se z oblasti a obrátil zpět k Dak To přezbrojit se a natankovat. ¨

Na zemi se situace které čelí RT Pennsylvania zhoršuje. Pool hlásil, že jsou opět v kontaktu s nepřítelem. Jsou v pohybu tak rychle, jak je to jen možné, ale NVA jsou hned za nimi. K dosažení LZ z jejich pozice by museli sestoupit do údolí o patro níže, a pak se přesunout na jihozápad.

Na obloze ,poznamenal Lake , že má palivo na o trochu více než jednu hodinu letu. Vzhledem k pokroku Pennsylvanie, soudil, že by RT dosáhl LZ asi v době kdy by se dva Slicky musely vrátit pro palivo. O'Donnell by tedy zůstal na příjmu a na místě, pokud možno by poskytoval palebnou podporu. Lake by se mezitím vrátil do Dak To, natankovat a vzít s sebou další dva Slicky na vyzvednutí RT Pennsylvania.

Závodící zpět Dak To, Lake a Kemper projednávali zároveň nejlepší způsob, jak splnit úkol a vyzvednout RT Pennsylvania. Po přistání v Dak To, Lake informoval další dva Slicky o jejich situaci. Nejenže RT Pennsylvania zoufale potřebuje extrakci. Do okamžiku, kdy se mají vrátit, musí O'Donnellovi a ostatním Pantherům vydržet palivo. Času bylo zoufale málo.

Přibližně o 45 minut později,byl Lake a další dva Slicky na cestě zpět k LZ. Na palubě jednoho ze Slicků byl WO William H. Stepp, zatímco co-pilot (Peter Pilot) WO Alan Hoffman kontroloval ostatní. Ani pilot neměl bohaté zkušenosti na FOB, a Hoffman byl poprvé v této zemi. Ani jeden z nových pilotů zcela neodhadl situaci až do doby, kdy byly ve vzduchu a na akci přes plot, ale realita je už rychle dohnala. Letěli jako o závod na LZ, cestou sledovaly hovory mezi FAC a Poolem, protože týmová situace se zhoršila ještě více.

Těch 45 minut, co byl Lake a Kemper pryč, byl otřesným časem pro Poola a RT Pennsylvania. Byli v nepřetržitém kontaktu s nepřítelem, běží přes hustou džunglí k LZ. Lake měl být u LZ do deseti minut... Jak Pennsylvania postupoval dolů po strmém svahu směrem k údolí LZ, Pool upadl, a zranil si jeho kotník. Ten oznámil, že nepřítel je hned za nimi, požáry je obkličovali, a on nemůže jít dále. Zeptal sel Septera kde jsou Slicky. Septer odpověděl, že jsou na cestě. Pool vzhlédl k nebi a spatřil O'Donnella kroužíího nad LZ zoufale se snažíct přivést k němu RT Pennsylvania..."Nedostaneme vás dosud pokud okamžitě nepřijdete k LZ !"

Piloti slicků měli krédo, podle kterého se řídlily. "Dostal jsi je tam-dostaň je i ven!" Bez váhání, O'Donnell řekl Septerovi, že začne s extrakcí sám. Lake říká O'Donnellovi že jsou za pár minut na místě ,ať vyčká. O'Donnellova odpověď byla jednoduchá, RT Pennsylvania nemá pár minut. Pod krytím ostatních členů se O´Donell s jeho Slickem snesl dolů k zemi. zpomalil mezi stěnami kaňonu a vznášel nad RT Pennsylvania. Čekal na až se celý tým prodere přes hustý porost pod jeho ptáka.

Vzhledem k tomu, že dorazil, Lake a ostatní Slicky tak převzal velkení. Po asi čtyřech minutách u země, se O'Donnell začal vzdalovat od LZ. Pomalu získával rychlost, a letěl směrem k obloze. Asi 200 stop nad zemí hlásil, "Mám všech osm, jsem z toho." Lake, Kemper a další zalil pocit úlevy. Náhle, bez varování, však O'Donnell explodoval a v plamenech padal k zemi. Prší části jeho vrtulníku,po tři sta metrech se zřítil do džungle.

Po chvíli omráčení a nevíry, první přenos hlasu přes rádio, byl CPT Michael Jimison, 21 Panther, který letěl za O'Donnellem dolů do údolí. Řekl: "Neviděl jsem kousek větší než moje hlava." Jimison uvedl, že se přiblíží blíže se podívat na místo havárie. Dvě Cobry letěly nad údolím,a začaly se spouštět dolů do údolí rychlostí přibližně 200 uzlů. Najednou se stěny kaňonu rozzářily střelami. Od severní stěny kaňonu, pozoroval Lake bílý pruh střel za vedoucí Cobrou. Jimison hlásil, že by neviděl nic jiného v údolí kromě kouře a ohně.

Najednou červené červený záblesk ,následuje sloup hustého černého kouře od místa havárie. Požár začal zuřivě pálit džungli kolem toho místa. Lake se rozhodl podat bližší šetření na místě havárie. NAřídil že tedy dva vrtulníky zůstanou, a ostatní Slicky vyslal na vysokou oběžnou dráhu, On sám sestoupil přes závoj kouře k havárii . Když se přiblížil k údolí, pozoroval tisíce střel a začal zdánlivě líně hledat. Inkasoval mnoho zásahů na všech stranách jeho vrtulníku. V místě havárie byla na dně údolí se strmými stěnami zabydlena NVA...stovky vojáků, kteří pálili ze všech hlavní co měli po ruce. Z jejich postavení je NVA mohly sestřelit při každém pokusu o prozkoumání místa havárie. Lakův přítel, jeho druzi ve zbrani, leželi tam někde ještě uprostřed víru ohně a kouře v husté džungli. Lake a Kemper se dohodli, že mohou dělat co chtějí , ale nic jim kamarády nevrátí. Lake udělal stoupání na max. výkonu z údolí, a neochotně se odvrátil a nařídil letu do Dak To.

O'Donnell, Hoskins, Becerra a Ganoe plus všichni členi RT Pennsylvania byli uvedeni jako MIA. Armádní záznamy neukazují, žádný náznak, že by se jiný tým vrátil do prostoru havárie.

Dne 16. listopadu 1993, během JFA 94-2C, společný tým zkoumal místo havárie. Tým vyložený z vrtulníku na vrcholu malého pahorku asi 500 metrů na jih od údolí se přesunul na nahlášené místo havárie. Ale ten kilometr pohybu jim zabral dvě a půl hodiny. Tým prohledával oblast, ale žádné důkazy o místě nehody nebyly nalezeny.

Dne 18. ledna 1994, vyslechl společný Le Thanh Minha, z Kontumu. Minh oznámilo, že v dubnu 1993, zatímco hledal hliník, našel místo havárie v Kambodži. Řekl, že nalezl i lidských ostatků, tři dog tagy, a batoh první pomoci. Slyšel, že lidé z Laosu byl objevili i zlaté hodinky, zlatý prsten, a zbraň AR15. Řekl, že v místo havárie bylo rozložena do 100 metrů plochy. Řekl, že zadní část byla viditelná s vyrytým s číslem "262". Dal dog tagy do týmu, dva byli Ganoeho a jeden patřil Hoskinsovi. Pozůstatky se skládaly z 15 kostí.

V lednu roku 1998, společné pátrací týmy opět vstoupily do prostoru havárie, a tentokrát byly úspěšní při hledání letadla. Ostatky všech členů posádky a členové týmu uvnitř byly nalezeny spolu s dog tagy, zbraněmi a dalšími předměty osobní potřeby. Tyto zbytky jsou na Havajské Stanici Identifikace Veteránů. Nyní čeká na konečné ověření, a dopravu do svých domů záznamu k řádnému pohřbu. Po 29 letech se stateční muži z 170. a RT Pennsylvania vrací domů... Čest jejich památce.






Myslím si že tento příběh zaslouží ,aby byl přeložen i do Češtiny a dozvědělo se o něm tak i více lídí...

Poprosil bych ,aby článek nebyl kopírován bez mého svolení. Přeci jenom mi to dalo dost práce.

Děkuji.

Blázen ??

30. dubna 2009 v 11:05 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Asi to tak bude... Někdo kdo se až moc zabral do svýho koníčku.

Byl jsem teďka tejden doma. Zdravotní důvody.
Poprvý od osmý třídy nemocnej..

Nuda. Prázdnota. Mám hromady času kreslit ,psát ,přemýšlet ,poslouchat hudbu.
A...a taky vylepšovat cajky. Všechno vyčištěný. Boty maj xtou vrstvu krému.

A klobouček. Už dlouho mě sralo že má velkej "kšilt". Na haldách fotek z NAMu jsou vidět podomácku zkracovaný tyhle kšilty. V boji když potřebujete vidět opravdu maximum tak vám třetinu záběru zabírá právě tohle. "kšilt". Když si lehnete tak se vám nacpe do očí. A to pak není pro vás vůůbec dobrý.

Pro mě jako pointmana ještě horší. Můžu tím dostat celou jednotku do pěknejch sraček.

Rozhodl jsem se si ho tedy taky zkrátit. Odpáral jsem okraj. Nůžkama ostříhl. Původně jsem zamýšlel jen trochu. Ale vybodl jsem se na to. Mám to na 2cm vzadu ,vepředu asi 1cm. A znovu našil okraj. Jsem s prací maximálně spokojen. S kloboučkem taky. Vidím. A z hlavy ho sundavám jen když opravdu musím.

Jo...šílenec. Šílenec do historie. Taky překládám jeden příběh týmu MACV/SOG.

Ti chlapci si zaslouží ,aby jejich životní příběh znali i češi.
Vlastně...zasloužili si to. Nakonec zemřeli. Ostatky byli nalezeny až v roce 1993.

nothing

28. dubna 2009 v 12:11 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
nevím
nevím
nevím
...

Co se se mnou děje. Najednou si uvědomuju tolik problémů. Je to článek o ničem. Vím to. Ale když sem píšu tak někdy přijdu na řešení něčeho. Teď v to doufám...

Vlastně jo...jedno řešení mám. Ha už dvě...
Zapomenout na to. A nebo zmizet.

Stále utíkám...před sebou ? Možná. Ale už nechci. Jednou se tomu postavit musím. Včera to začalo...tím článkem dlouhym. Nebudu utíkat. Tím nic nevyřeším.

Tohle bych si měl dát do pořádku. Stejnak nemám naději. V čem ? Ále....to chápu já. Jen já.

Strašně se těším až se zase navlíknu. Tenhle vejkend jsem se rozhodl. Žádný zaprasený SOG. Pěkně jako hrdej MSF. V nádhernejch TS. Žádný postříkaný zelí. Žádnej ultraspešlák.

Jako člen Mobile Strike Force.

Strášlivě se už těším. Vyčistit si hlavu. Vyjít si. Už mám i plán. Zastavit na FSB River. Tam zavýst režim "vietnam". Pak nováčky začít učit na mapě. Orientace. Určení azimutu...Určení pozice.
Zavýst MGRS... (poloha se určí dle XT 1234 1234 - čísla se dosadí logicky dle pozice ;-) )

Hmm...zabral jsem se do mapy. Do způsobů určování polohy. A problémy jsou fuč. Tak. Vím že na to mám. Když chci tak na to mohu zapomenout.

Vítejte zpět časy optimismu. :-)

Zlom ! Bodám vám na to !

27. dubna 2009 v 10:03 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Nebaví mě se tu furt omezovat kvůli tomu co kdyby tohle četl ten a ten...

Prostě si to sem buduá psát. Ne. Zbytek článků už zveřejňovat nebudu. Ale už od nynějška nebudu ani žádný skrývat. Budu sem psát to jak to vidím.

Stejně mě zná jeden jedinej člověk...zbytek mě zná možná si myslí dobře...ale zná jen mou část. Jen kousíček ze mě.

To nej...důležitější ,tajnější atd atd si stejnak nechám v sobě.


V pátek jsem byl venku na borovince s klukama. Nakonec jsem se dostal na jedno místečko kde jsem čekal na zbytek kluků co měli přijít. Ocitl jsem se tam na půl hodinky sám. Ležel jsem...na sluníčku...ptáci. Nádhernej klid. Ano ,jsem ! Jsem romantik. Co s tím chcete dělat ? Nic s tím neuděláte. Klidně si dál hrajte na machry... Líbí se mi to.

Do teď to věděl snad jedinej člověk.

Scházela mi tam jediná věc...holka. Neustále se o sobě dozvídám překvapivý věci. Teď jsem zjistil že i když jsem si myslel že holku nepotřebuju tak jsem se mýlil. Když se zamyslím tak ano ,opravdu by to s někým bylo hezčí...život.

Jenže na to abych někoho našel bych nesměl bejt já...introvert. Říká se tomu introvert kdo to je ? Jestli jsem to i já tak nejspíš někdo kdo si klidně popovídá sám se sebou. Taky se ale bojí něják navazovat kontakt. Ano ,bojím se. Je to pro mě problém.

Nechci hrabat do minulosti. Vím že tam nenajdu.

Opakuju se...vím o tom. Nejde na to nemyslet. Jedna...ne. Proč to tu vysvětlovat.

Přijde mi obdivuhodná jak se mysl vždy v něčem zatvrdí..ovládáme jí rozumem. Ale tělo...nebo duše ,nebo srdce ? Prostě něco vnitřního se stejně jde za svým cílem. Jen málo s tím dokážeme udělat...

Říkal jsem si nesmím se zamilovat právě do ní...zamiloval jsem se.
Říkal jsem si nepotřebuji holku...potřebuju.
Co bude dál ???

Okusil jsem co je to láska. Ale nechci o ní jen snít. K tomu bych ale musel překonávat tolik svých zábran...

Všechno mám komplikovaný.

Třeba nezažiju. Přijdu asi o hodně. Ale těším se až vypadnu z tohohle světa. Né zemřít...to možná...ale do světa armády...buzerace. Ale stále lepší než v týhle hnusný přetvářce den co den.
Nemám nač bych tu setrvával.

Samozřejmě. Kamarádi,koníček...ségra a další...
To je hodně ,ale...kdoví co bude za dva roky.



Myslím si že dost věcí říkám na rovinu .
Tady je jedna těžká. Tíží mě. Štve mě. A nevím co ještě...vzbuzuje různý pocity...chápavost ? tu už možná ani ne. a jiný...

NECHCI to furt dusit. Normálně bych si to napsal do neveřejnýho článku. Ale bodám na to.
Ten pro koho to je by to jistě poznal. Nevím jestli tu něco čte...jestli vůbec tuší zda tohle existuje. Ale je mi to jedno. Chci to ze sebe dostat. Nechci ho s tím nasrat. Proto je možná lepší to vypsat aspoň ze sebe.

Nevím proč by jsi na mě měl žárlit. Neznáš význam slova KAMARÁDI ??? Věř mi že mi dává hodně práce nic ti nekazit. Nedávat ti záminky k žárlivosti. Nechci vám nic zkazit. Dokážeš to pochopit ?? Je to kamarádství. Vzájemná podpora. Povídání si...
Proč to neřeším osobně ? Protože si kvůli tvé neznalosti NEBUDU ničit nádherný vejkendy s klukama. Ani náhodou ! Za to mi vysvětlování nestojí. Máš se mnou problém ? Tak mi to sakra řekni a klidně ti cokoliv vysvětlím. Ale ani náhodou to nebudu řešit o vejkendu kdy relaxuju a jsem v jiným světě.
Pokud vím tak NIC špatnýho jsem neudělal...

Ufffffffff

Nádherná úleva. Dostal jsem ze sebe tolik věcí co mě tížilo...Nejsou všechny ,ale je jich dost.

Děkuju. Zpovědnici. Děkuju Terce za pomoc.

Už jen chvíli...pak zmizím ;-)

Puberta !?

26. dubna 2009 v 14:02 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Až dnes...ve věku 16ti ,skoro 17ti let můžu opravdu pochopit co to je puberta.

Je to něco jako tvarování úplně novýho člověka. Z malýho děcka co zná jen radost a smích se stává fungující člověk schopen (někdy bohužel neschopen) inteligentního myšlení.

Vytvoříme si vlastní názory...jak kdy tedy...vydáme se nějákou cestou...šprtání se ,hulení ,hop hopeři ,atd atd...

Vlastně se celí změníme.

Jsem rád že jsem se změnil. Že jsem se změnil tak jak jsem chtěl.

Byl jsem asi hroznej. Ale taky jsem se s málokým bavil. Něják moc blbostí jsem ani neudělal...i když. Pár solidních by se jich taky našlo.

Ale změnil jsem se. Když člověk chce tak se dokáže formovat podle svých představ.

nevím kdy

25. dubna 2009 v 15:42 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Nematuju si ten den ,nematuju si ani to datum.

Logicky to muselo bejt 22. nebo 23.

Pamatuju si jen večer. Mělo pršet... Ale mraky nakonec ustoupily.

Byl jsem kecat se "ségrou" . Je to jako bych se pomalu učil říkat to co chci. Né že bych to neříkal. Ale málokdy naživo. Většinou to bylo na icq. Ale když se sám pozoruju tak prostě zjišťuju pokroky. Říct něco je někdy tak těžký. A překonávat stydlivost nebo něco podobnýho je někdy téměř nemožný...

Moc mi to pomáhá. Třebaže je to pro někoho "jen" kecání.

Postupně si teď vzpomínám že to byla středa... Byl jsem na veletrhu a potkal tam Lina. Nádherná chvilka v parku...pokec s kámošem. Vzpomínky na akce...idylka.

V každým případě se mi ten den líbil...MOC.

24-25.dubna

25. dubna 2009 v 15:21 | Jay Jay
24.dubna

praxe...
Odpoledne s klukama na FSB River...idylka :-)
Dokonce jsem si skoro ani nevšiml že mám nějákej svátek...proč bych slavil něco pro co jsem NIC neudělal ? Něják to ale přežiju. A dopoledne jsem se z SMS dozvěděl že ten svátek vůbec mám.

25.dubna

Už od rána je mi blbě. Celej den se flákám polehávám a čtu knížky...teď jsem se dokonce dostal i na PC. Ale kdo ví co mi tenhle den ještě připraví...

20.-21.dubna

21. dubna 2009 v 14:57 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Začala praxe... Makání. Tvrdá práce na stavbě prostě.

Po návratu domů jsem zjistil že mám na poště balík...ukrojil jsem kousek salámu protože jsem nebyl na obědě a běžel jsem na poštu. Pak...když jsem se vrátil. Bylo mi hnusně. Lehl jsem si...a spal jsem. Snad 3 hodiny. Když jsem se probral tak mi bylo ještě hůř. Postupně mi došlo že ten salám tam furt tlačí.

Když jsem byl dole ,tak jsem uviděl babičku jak zase kouká na TV. Byl tam seriál...Ulice tuším. Zhnusilo se mi to. Furt lidem cpát nějáký hovadiny jak se ten a ten rozešel ,další je nevěrtnej. Jinej se furt hádá.... Odporný ,hnusný.

Vyšel jsem nahoru a zapl jsem PC. Bylo mi čím dál tím hůře. Ale kecal jsem na icq...Zlepšila se alespoň nálada. Kámoši jsou prostě strašně důležití...

Pak jsem prostě už chtěl blejt. Šel jsem tedy na záchod. Strčil si prst do krku..nic. Šťoural jsem se tam a furt nic. Dal jsem tam tedy dva...furt nic. Takhle to pokračovalo až do čtyř prstů a furt nic. Napil jsem se tedy studenýho mlíka. ááá najednou to jde... Uvolnění.

Jak jsem vypl PC tak mi hlava klesla a byl jsem...vycuclej prostě. Bez síly. Doplazil jsem se do postele a usnul. Okamžitě.






Ráno zase na praxi. V 6:50 mi jel bus z náměstí.

A pak...makání. Né jako včera. Včera to byla furt oddechovka oproti tomu co jsem zažil neska. Nadává se tomu žába...Je to vlastně sbíječka na dusání hlíny a zeminy. Prostě obrovskej vibrátor. Po 5ti hodinách jsem měl svaly jako puding. Bez síly. Totálně oddělanej.

Nevím jak ,ale prostě jsem těch 7 hodin doslova protrpěl. A pak huráá dom. Bus nejel. Ale kámoš měl kolo. Vyběhl jsem tedy na kopec. Tam jsem nasedl na nosič. A z kopce jsme až do Jihlavy dofrčeli...

Pak konečně doma. Mrtvej. Znechucen cokoliv dělat. Ani jíst se mi nechce protože bych snad ani nedošel k ledničce...

Moudra...

18. dubna 2009 v 15:37 | Jay Jay
Na icq mi přišly dvě zprávy... Obě od "sestřičky". S jejím svolením sem dávám její moudra...

Když jsem je četl ,tak jsem se nestačil divit. Jsou opravdu nádherný...

"Život bez lásky je jako strom bez listí."
Terka Perničková

"Bleskem sražené větev už nikdy nepřiroste..."
Terka Perničková

15.dubna

16. dubna 2009 v 18:14 | Jay Jay
Klasika...škola. Ale pak. Jestli nepůjdu se "ségrou" ven. Domluvili jsme se. Konečně. Někdo...normální. S kým se mohu opravdu bavit. O všem... A prostě nádhera.

Pak když už byla doma. Šel jsem směrem domů. Ale zaujalo mě slunce. Bylo už celkem nízko.šel jsem nakonec na pole. Byl odsud nádherný výhled. Slunce pomalu zapadalo... Postupně ubývalo paprsků. Obzor byl zbarven do tolika barev... Vypadal navíc jakoby to někdo namaloval vodovkama. Takový...tupky a flíčky. Slunce stále zapadalo. Až mě udivilo jak rychle. Až zapadlo úplně někam za obzor. Za lesy...

Nádhera.

Něco tak normálního a přitom tak nádherného... Ani nevím kdy naposledy jsem západ slunce sledoval někde...daleko od všeho. V klidu. Seděl jsem ještě dlouho poté. V hlavě mám stále brouka. Ale čas prostě...čas vše vyřeší. Napsal jsem toho možná "málo" ,ale pro mě to byl jeden z těch nádherných dnů. A někdy méně znamená více...

Chce se mi spát...píši to na papír s tím že to ppozději přepíši na blog. Je kolem 22hodiny. Brou noc tedy...