Kulometčík v mixéru

1. dubna 2009 v 20:38 | Jay Jay |  Příběhy

Zase parný léto. Už si kroutím devátej měsíc v NAMu. Přiřadili mě k úplným šílencům. První jízdní... Široko daleko má pověst velice schopné bojové jednotky. Jak u našich chlapců tak u Charlieho. Létá se od brzkých ranních hodin do západu slunce...

Už je skoro poledne. Mám za sebou dva vzlety už. Ve vzduchu visí něco...něco divnýho. Poplach ! Ach jo...rychle sprint do vrtulníku.

Jedni z našich modrých se dostali do sraček a my je z toho máme vysekat. Očekává se těžká protiletadlová palba. Už zdálky je vidět místo bitky. V zákrutu řeky se drží modří seč můžou. Snad ze tří stran na ně lítají střely a nevypadá to moc dobře.

Čtyři mixéry okamžitě utvářejí pomněnkový kruh a kulometčíci zpracovávají místa odporu. Taky se zapojuji do práce a že bych šetřil mojí M60 se říct nedá. Velitelská mašina už při vzletu volala o podporu vrtulníků od ARA. Konečně dorazili a už z dálky vystřelují flešetové rakety. Dají se použít ,protože modří jsou celkem daleko od nepřátel a už se stihli i zakopat.

Dvě ohniska odporu pomalu pohasínají ,ale to poslední třetí začalo spíše vést ještě silnější palbu. Nedá se nic dělat. Jde se dolů pro hochy protože mají už celkem velké ztráty a moc dlouho se neudrží. MEDVACy se činí seč můžou za krytí všech ostatních. Sice se daří asi třikrát uskutečnit přistání ,ale pak se minomety VC zaměří příliš přesně. Je potřeba posunout LZ.

Konečně se povedlo a modří jsou připraveni nasednout. Klesáme k LZ ,když v tom z bambusu vyletí RPG s strefí náš vrtulník. Nekontrolovatelně se otáčíme ,ale naštěstí jsme byli již jen pár metrů nad zemí. Zapřít. Prásk !

Jsme na zemi. Bohužel dobrá polovina modrých taky. Přilétává stále víc a víc vrtulníků ,ale VC nepovoluje. Narychlo utváříme baštu posledního odporu kolem naší spadlé mašiny. Piloti i můj kámoš Dave jsme v celku. Zázrak. Rychle se chopíme zbraní a munice a jdeme se připravit. Bedna fosforáků a dýmovnic se bude taky určitě hodit. K tomu i dvě bedny klasických tříštivých granátů.

První vlna se už žene. Drtivá střelba z našich zbraní ho však zastaví a zničí. Navíc přichází zpráva že pro nás už letí náhradní další mixéry. Ostatní se snaží udržet VC pod palbou a nutno říci že se jim to daří. Ze všech mixérů střílí kulometčíci jak ďáblové.

Konečně vrtulníky. Běžíme po skupinkách k vrtulníkům a krejeme se zběsilou palbou. Několik z nás rychle hází fosforáky a dýmovnice co nejdál dopředu ,aby zdrželi VC. Já jsem stále nepřestal střílet z M60. Hlaveň jsem měnil už snad třikrát. Mám taky poslední pás. Kurník nezbylo na mě místo. Musím počkat na další vrtulník. Naštěstí dýmová clona ,fosfor a tříštivé granáty nám drží VC stále od těla.

Konečně anděl spásy. Hop nahoru. Tak a jsme tu všichni. Zdálo se to jako hodiny ,ale ve skutečnosti uplynuly od spadnutí vrtulníku sotva 3 minuty.

Ten den jsme Charliemu nakopali pěkně do prdele. Bohužel za to zaplatili 4 modří životem.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama