Neříkej hop ,dokud nepřeskočíš.

31. května 2009 v 14:17 | Jay Jay |  Příběhy
Čtvrtej den... Už celá naše patrola je vyčerpaná. Je nás 7.

Našli jsme NVA ,vše oznámili a teď se trmácíme na LZ.
Musíme se dostat na kótu 683. Už to máme asi jen 6km.

Jsem pointmenem jednotky...Tahám sebou moje XMo ,který se mnou prošlo už pěknou štrekou života za ten půlrok co tu jsem.

No nic. Velitel potichu vydal rozkaz "vpřed". Zandavám si čutoru do obalu a zvedám se.Pomáhám i ostatním se zvednou...ten vergl co sebou taháme holt něco váží.

Vyrážím tedy dle azimutu ,který velitel určil.

Asi půlhodinka tichého přesunu celkem v pohodě. Našli jsme vyšlapanou cestu...přecházíme jí a radši se od ní vzdálíme. Nevypadá zrovna opuštěně.

SAKRA! DOLŮ! Rychle všichni zalehli. V malým údolíčku před námi je parta šikmooček a dělaj si tam asi oběd. Velitel rozhodl že je zlikvidujeme...kdyby jsme je měli obcházet tak nestihneme dojít na LZ v daný čas.

Kulometčík se připravuje a zaujímá pozici. Ostatní se staví do lajny. Jsem na levém křídle. Jeden zaujímá zadní hlídku. 5 lidí tedy připraveno k útoku. Kulometčík připraven ke střelbě. A zadní hlídka na místě.

Dva házejí granáty. Kulometčík spouští. A ostatní postupují za stálé střelby kupředu.

Za 15 vteřin je povšem. 3 vojáci NVA jsou mrtví. Rychle sbíráme dokumenty a mizíme odsud.
Jsem zase seřezení a pokračujeme. Našli jsme malou vyšlapanou stezku asi od zvířat a jdeme po ní.

Najednou něco zaslechnu. Vydávám znamení "stát". Asi jen halušky. Pokračujem.

Do háje ! další dva kousek přede mnou na cestě. Na nic nečekám a posílám tam pár ran. Skáču ihned na stranu abych uvolnil místo kulometčíkovi ,který tam už taky posílá dávku. Najednou je ticho.

"někdo raněn?". Vzadu jen slyším zachrčení. Sakra. RTO to schytal do břicha. Medik u něj už leží a snaží se ho zachránit.

Musí co nejrychleji pryč. Rychle z ponča a klacku vytváříme nosítka a vyrážíme. Už ani neprohledáváme mrtvé. Do konce nám zbývají 2km.

Po dvou hodinách pomalého postupu jsme na dohled od LZ. Voláme vrtulníky ,že jsme připraveni. Už jsou na cestě. Všichni se připravujeme. V tom zadní hlídka začne pálit.... Otáčím se a vidím dalšího vietconga napravo. Sypu do něj zásobník a on padá. Objevují se další a další. Rychle se posunujeme co nejblíže LZ. Jde to ale pomalu.. Zahlédnu pohyb v křoví...XMo se mi zaklepe v rukou a z křoví vypadne mrtvý Vietcong. Otáčím se a utíkám za jednotkou...ale z toho samého křoví najednou vyletí kulka...strefil mě do nohy.

MEDIK!

Kulometčík a další dva sypou náboje všude okolo mě. Medik mě táhne pryč...

Zaujali jsme kruhovou obranu...čekáme na vrtulníky. Vietcong zatím nemá odvahu se přiblížit. Sem tam před sebe mrskneme WP ,kterých máme ještě celkem dost.

Najednou pískot...střelba...granáty. Skoro nic není slyšet kvůli hluku střelby. Jeden...dva Vietcongové padají po mé dávce dolů. Ale další se objevuje vpravo. Sekla se mu zbraň a vrhá se na mě bajonetem. Rychle tasím svůj piloťák a bojujeme. Ležím na zádech a on zvedá ruce že mě propíchne. V tom mžiku jsem ho bodl do nebráněného břicha. A znovu a znovu. Vidím okolo sebe boj muže proti muži. Možná 8 Vietcongů ještě. Radista je mrtev...Kulometčík kolem sebe stále zběsile střílí a drží nás vlastně při životě. Zadní hlídka..Jerry leží bez známek života. Já ležím s prostřelenou nohou. Vyndavám gavroše a střílím na dva Vietcongy co se chystali na mě skočit...

Boj konečně končí. Přišli jsme o RTO a zadní hlídku. Já ,kulometčík a další dva jsou zranění ,ale schopni střelby. Objevují se tu vrtulníky a střílí všude okolo nás. Jeden přistává...vybíhá střelec a pomáhá nám dostat se na palubu. Další dva vrtulníky nás kryjí palbou.

Konečně všichni na palubě.

Přišli jsme cestou zpět o dalšího jenž podlehl zranění...leč nevypadalo tak hrozně tak pro něj medik už nemohl nic udělat. Zbyli jsme 4...

Všichni smutní...zamyšlení proč se to muselo ke konci takhle posrat.

Joey McLaya
člen LRRP.




Příběh je vymyšlený...z mojí hlavy. :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama