Srpen 2009

Bum De Ya Da

31. srpna 2009 v 20:01 | Jay Jay |  Moje hudba
Něco co se mi fakt líbí...
Na Dis. Chan. to dávaj teďkonc docela často...



tutututdydydádá a tenhle barák vám posere ptáák !

31. srpna 2009 v 19:43 | Jay Jay |  Moje hudba
A když je smutno...


Víkend ,který nezměnil můj život

31. srpna 2009 v 19:03 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Ačkoli jsem unaven ,tak mám náladu někam něco psát.
Tudíž postupně to proberu.

Prvně to ,že bych chtěl tetování.
Protože obtahovat jednu a tu samou malůvku třikrát denně mě nebaví.

Možná už vím i co to bude.
A tak si to zatím nechám pro sebe.

Z víkendu dám nejspíše jen pár fotek na blog až bude nálada.
Byl to ale jeden z nejlepších tréninků.
A teprve teď jsem začal chápat věty pronášené ve filmu.
Je to něco ve smyslu "po třetím dni v jungli začneš věřit na všemožný blbosti"
Taky jsem přemluvil nejspíše dalšího kluka do NAMu.
Na icq jsem do něj chvilu bušil a pár rozhovorů a myslím si že bude náš.

Teď momentálně mi zase vrtá hlavou koment Darryla ,nebo teda Ludvíka ?
Protože nevím ,jestli šálím já sám sebe. Ale že by mě šálily i moje city ?
I kdybych dal stranou svoje city.
Přijde mi lepší být s ní ,než bejt sám.
Nikdo další není a nevěřím že by byl.

Teď už se ale zase přistihuji jak hledám plusy ,což je špatně.
Nechám si to v hlavě rozležet ,ale i tak vím že nic nezměním.
Nechci.

I tak mám ještě rok a 10 měsíců. Je to dost i když to běží rychle.


Spojení reklamy a tvořivosti ?

31. srpna 2009 v 18:47 | Jay Jay |  Přepisy
Vlastně se nejedná o spojení jako takové. Spíše náhodu.
Nebyl po ruce prázdný papír. Zato však přečtený časopis nabízel svoje stránky.
Netrvalo dlouho a našel se i kousek místa.

Nenapadlo by mě to…že budu v tuhle dobu (1:09) a v tomhle rozpoložení mít touhu psát.
A navíc sem ??
Vlastně by mě ani ve snu (ale co když právě tohle je sen? ) nenapadlo ,že půjdu o půlnoci do kuchyně ,kam mě dostala žízeň. Asi podruhý v životě jsem taťuldovi otevřel pivo co má v ledničce. Nechutnalo mi. Co jsem taky čekal.
Hořký.
Situaci zachránil meloun. Jo ,ten mě zachránil.

Teď jsem si pustil i rádio a při psaní pokukuji po hvězdách nad mojí hlavou.
Celkem hezká noc. A nikdy jsem si nevšiml ,jak hlučném je MOKOV.
Až sem slyším řinčení ocele a strojů. Přitom jsou od nás asi 2km.

Jo ,taky jsem si namaloval obrázek. Abych měl na co vzpomínat až budu zase někde v lese.
To ,jakej to byl obrázek se dozví nejspíš jen zvídavej pohled mých očí.

Způsob takovýhohle psaní se mi zamlouvá. Vyhýbat se reklamě na Peugeot 380 SW.
Taky mám odpověď na otázku ,kdy jsem udělal něco jinak. DNES V NOCI.

Psáno v pátek v noci.

Dream...

31. srpna 2009 v 18:46 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Prapodivnej sen.
A navíc jeden z mála na který si pamatuju i po probuzení.
Přijde mi to až jako náhled do budoucnosti.
I když na to nevěřím ,tak mě to donutilo se dost zamyslet.

Vlastně se v tom prolínaly úseky z filmů ,z dosavadního života a vůbec ze všeho možnýho.
Začínalo to na operačním sále (vím ,velice optimistické..) ,kde operovali nějakého muže.
Samozřejmě a nečekaně jsem to byl já.
Pak se jakoby začaly přehrávat jeho myšlenky.
To ,jak vyskočil někde z bazénu a ještě celej mokrej se šel tetovat.
Malý tetování na zápěstí.

Následně se zas ocitnul v noční Praze a procházel se. Chvilku s (neuvěřitelný už teď co ? :D) Chrisem Martinem ,kterej mluvil jako Darryl.
Pak s za nikoho nepřevlečenou Nelou. (štve mě že si nepamatuju hlas)
Nakonec stejně skončil sám a šel se koupat do nějákýho rybníka.
Vylezl z rybníka a byl v Jihlavě ,kde se smál a bavil s kamarádama.

Pak si pamatuju na úsek ,kde v armádě dostává sodu a je následně v nějakým konfliktu.

Najednou je obraz zase na operačním sále a já hledím na obrazovku ,která pípá a je na ní jen rovná čára.
Bez pulsu bo jak se tomu nadává.


A moje vyjádření ?...že kdyby můj život takhle dopadl tak budu spokojen.
Vždycky jsem si vzpomněl jen na úseky a kousky toho snu prostě.
A z toho všeho mi vylezlo tohle.

K tomu mi teď do přehrávače skočí skladba The End od The Doors. Divný tohlencto. A na můj vkus až moc morbidní.
Jdu se projít radši.


Každý den může být jiný...a ten dnešní JE jiný

27. srpna 2009 v 17:05 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Čas volna je skór fuč. Ale to se jistě dozvíte i na hromadě jinejch tiskovin a blogů.

Pro mě to ani moc neznamená. Mimo pár změn.

Jedna z těch důležitějších a příjemnějších je ta ,že Nela se vrací.
Vlastně už se vrátila. Tuším že v sobotu.
Fakt si to moc nepamatuju.

Takže opět zase a znovu vyhazuji hromady kreditu na povídání si s ní.
Protože zatím máme to štěstí ,že na icq jsme se nepotkali....nebo vlastně jednou jo. Ale to byla zrovna "busy" a já neměl čas.

Dneska to bylo odlišný. Jiný.
Asi bych sem neměl psát ouplnej obsah ésemesek.
Ale obsah opravdu potěšil. Mě. Ať už jako člověka ,nebo jako dušičku v nějákém obalu.

Jsem šťastný. I z toho ,že přes Darrylovo "je konec" "nevydrží to dlouho" se to povedlo.
Vím ,že je to větší ,než velká šance že to nevydrží.
Vím i to ,že jemu by to za to nestálo.
Ale taky vím to ,že mě to za úsilí stojí ,že jí prostě chci.



Raději skončím s tou cestou do hlubin duše.
Stejně jdu za chvíli nakupovat jídlo a pak zase hurá na tři dny mimo civilizacu.

Postupem času nacházíme další a další kamarády. I když se jen někteří dostanou opravdu blízko ,tak je těžší a těžší si udržet i stará kamarádství.
Nevím ,proč jsem tohle napsal. Psalo to samo. A chtělo to ven.
Nechápat sebe samotnýho je přece normální stav.

I když se to nezdá tak jsem stále mezi položivými...

26. srpna 2009 v 20:33 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Tak troška změn...

taťulda mě semka jen tak nepustí...a když už by mě pustil tak nechci já. Pak to dopadá jak to dopadá a já sem moc ani nepíšu.

Předevčírem navečír jsem měl zaujímavej rozhovor(spíš hádku) s Darrylem.
Sám jsem zjistil že jsem v tom opravdu šíleně zavrtanej. A pak když ten re-enacting dělá o trochu míň zavrtanějc než já tak mi to smrdí vosrávačstvím.
Fakt že jo.

A když už jsem byl nasranej tak jsem se zavřel do sklepa a do dvou do rána tam pájel kabeláž k XeMu. Nakonec se povedlo. A já přiotráven smradem z pájení šel ulehnout. XeMo jsem nakonec koupil za 900. Totálně šťastnej jsem byl.
Druhej den mi přišla ta věc ,na kterou jsem dělal celý prázky. Prostě něco.
Snad to vydrží pár let.

O vejkendu doufám ,že se dostanem s klukama na třídenní vejlet.
Snad to vyjde. Posldní šance před počátkem třeťáků.

Mimochodem mi škola ani nepřijde. Prostě tam půjdu ,něco se našprtím. A po čtvrťácích se snad konečně začne plnit sen. Sen ze kterýho se snad neproberu.


Doma mě to moc nebere. Poslouchám hudbu ,kochám se krajinou.
Čtu knížky. A čekám na kámoše až půjdem ven.

Teď vlastně každej den jsme se viděli s klukama. A šli jsme na borovinku se koupat.
Myslel jsem si že se budu bát skákat z toho stromu. Ale prdlačky. Hlavní je se nerozmejšlet.
Dycky se užije sranda.

Foto AAR

23. srpna 2009 v 21:08 | Jay Jay |  re-enacting - moje zážitky
Páč sem se právě umyl a očistil ,tak nemám sílu psát slohy o tom jak jsme lozili a lozili až jsme se zničili :D.

Tedy ,sem hodim fota.

Tohle je fakt nejlepší způsob jak se zbavím stresu a blbostí všedního dne. :-)


Fotka před počátkem průzkumu. Všicí plni elánu :D.
Jinak ,zleva : Já ,Cu Cuong ,Le Quang a klečící Hoai Nam.





RT Hawaii při brodění. (Le Quang blíže k objektivu ,Cu Cuong v pozadí)





Hoai Nam. Člen MSF. (MSF sou totiž nejlepčí :D ,ale neříkejte to těm vořezávátkům od SEALs a SOGů )





Moje maličkost. Tahle fotka se mi fakt líbí. V hromadě zelenýho humusu je to totiž maximálně suprový :D.




Skupina zachycena při naslouchání zvukům přírody.
A když moje nadšení oprchá tak mi zbude jen vyčerpání a zatraceně dobrej pocit.
Ono zničit se fyzicky není zas tak složitý...ale zdá se mi že čím míň fyzickejch sil mám tím víc psychickejch.
Jak má někdo třeba tuning aut tak my se rádi likvidujem v lesích na dlouhejch tůrách plnejch napětí a atmosféry.
Hoai Nam. S mým CIDG baťůžkem :)

Nač se bát UFO ?

22. srpna 2009 v 11:19 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Otázku samotného UFO nechám na badatelích a podobných zasvědcených lidech.

Spíš by mě zajímalo co by tu u nás mohli chtít ?
Pokud sem dorazí ,tak budou logicky vyspělejší ,kvůli techcnice která je sem dostane.
Ale co by zde nalezli ? Rozhádanou partičku pro ně "dětiček" co se o svůj píseček mlátí jadernejma hlavicama a uvažují tak často nelogicky že logiku je potřeba hledat.

Článek měl bejt dlouhej. Ale už teďkonc na začátku mě omrzelo psát ty věčný neduhy lidí...takže to asi přenechám někomu jinýmu.
Divnej zvrat co ? :D

Zřejmě ani nemá cenu si ty neduhy stále vypisovat.
Jenže zapomenout na ně ?...

Prostě v tomhle ohledu mám solidní guláš což napovídá aj tenhlenc článek.
Radši nebudu dál psát.

Myslím to vážně.
Fakt že jo.

:D

Máme být nač hrdi ?

21. srpna 2009 v 18:16 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
K tomuhle článku mě doslova nabádá vzkaz Matta Brennana.
Je v knížce Lovci-Zabijáci (z Války ve Vietnamu) na začátku jako vzkaz přímo ČESKÝM čtenářům.

Když to čtu tak JSEM hrdej na to že to píše přímo českým čtenářům.

Vzkaz zní :

Kdysi ,když jsem byl ještě náctiletým vojákem ,jsem sloužil v Německu. Nesčetněkrát nám v noci vyhlásili poplach a my museli v mrazivé zimě utíkat rychle do lesa ,kde jsme měli kousek od hranice s Československem zakopány 155mm houfnice ,s nimiž jsme měli pomoci odrazit plánovanou komunistickou invazi na západ. Nikdy jsem si však nemyslel ,že by se Vaši lidé něčeho takového ve skutečnosti zúčastnili.

Díky za příležitost vydání mého malého dílka v České republice.
Obdivuji Vaši historii, Váš národ a Váš dlouhý boj za svobodu. Opravdu máte být nač hrdí.

Matt Brennan.



Tyhle slova na mě zapůsobily více ,než "jen" silně.
Avšak ,tím častěji mi vrtá hlavou ,jak dlouho budou slavné činy našich dědečků a babiček zakrývat to ,co se zde děje nyní.
Donekonečna to nebude. A chvíle kdy to tak bude se neustále blíží.
Není na čase zamyslet se nad sebou ?....

Ač se však zamejlším jak chci. Sám nic nedokážu. Neovládám lidi okolo sebe.
Ale i přesto se snažím. Nic "neposrat". Od toho je tu halda jinejch lidí.


Nesnáším ty kecy jako "slavná česká pohostinnost" ,nebo jiná charakteristika národa jako celku.
Každej člověk je jinej. A celek jako takovej nemůže mít společný rysy přece. Rozhodně ne tak velký ,aby se jimi dal charakterizovat celý národ.

Kdysi dávno jsem si myslel jak by bylo super bejt Angličan. Byl bych nač pyšnej.
Ale to byla chyba lávky. Čím víc poznávám ČESKÉ dějiny ,tím více jsem přesvědčen ,že máme být nač hrdi i my. Obyčejní Češi.
Raději tisíckrát Čech ,než Angličan nebo kdokoliv jiný.

Ač (bohužel) poslední dobou se ukazují ti přitroublejší (ano Darryle ,myslím tím i Nacionalisty ,ale taky Romy ,politiky a další nechutné celebritky) ,tak věřím ,že inteligentní tvorové stále nevymřeli a jsou mezi námi.

Protože až ti zdraví lidé se zdravým rozumem vymyzej ze světa...tak bůh vám pomáhej.