Září 2009

Mike Camp 2

28. září 2009 v 16:55 | Jay Jay |  re-enacting - moje zážitky
Nejspíše poslední akce tohohle roku.
Vemu jen hopem.

Dostal jsem na starost jeden Fire Team.
Celý MSF dostaly nalejvárnu od AATV.
Hoai je už "ofiko" taky dráče.

To k tomu důležitýmu.

Laicky..jsme se tři dny pachtili kdesi v bažinách kolem Třeboně.
V neděli v noci a ráno v pondělí dokonce přímo v Třeboni.

Akce se myslím vydařila. Už z důvodu ,že za celý ty tři dny jsem neviděl jedinej obláček.
Teda až na ty ranní mlhy. Kosa sic byla ,ale nic co by se nedalo.

V neděli jsme se takticky stáhli z prostoru za účelem "oslavit" dítě ,které má na cestě Lucier.
Ehm..oslava byla krutá ,místy až drsná.
Já se dostal na moje dosavadní maximum ,což jsou dvě piva a jedna cigareta.
Pak jsem měl co dělat ,abych v sobě udržel oběd.
Ale povedlo se a já nic nevyhodil.

Útoku na překonání osobního maxima jsem se raději vzdal poté ,co jsem zjistil ,že nejsem schopen chůze bez rizika ohrožení osob v mejm okolí.

Kolem desátý se zavíralo a tak jsme se zpakovali a vyrazili na nocleh.
Tábor byl rozbit uprostřed městského parku v Třeboni.
Odsud ještě vyrazila skupinka CIDG´s do víru města.

Byla nalezena vhodná hospoda ,kde jsme si dali hafec topinek.
A...a pak už nic.
Cestou zpátky do tábora si Lin decentně "uplivl" na náměastí ,poté zalil kytky.
Ostatní..na tom nebyly moc odlišně ,i když si to nedávali vrchem jako Lin.

Ráno se naštěstí vstávalo v 0600 ,tudíž jsme se návalu lidstva vyhli.
Zima ale byla ukrutánská.

Následuje smutný loučení ,odjezd vlakem do svých domovin po celé republice.

Cesta busem (kvouli vyjímce) celkem ušla. Zdříml jsem si.
Když jsem se probral ,tak už jsme byly v Jihlavě.
Qvang nedodržel slovo ,že půjdem na borku spát ,což mě celkem naštvalo.
Když někdo nedrží slovo.

Před busem byl zase chumel Jihlavskejch.
A já dokonale neměl náladu na kecy jak už někdo nemůže ,jak se netěší dom blá blá blá...
Prvně jsem přemejšlel ,že to něják dám.
Ale nedal.
Rozběhl jsem se a domů jsem prostě doběhl.

Bez rozloučení.
Nasranej.
A zavřenej zas do sebe.

Docela blbej konec jinak super akce nerušený ani Lucierem ,kterej se naštěstí vopil takže nemlel přihlouplý hemzy.

Nekonečná hra sledování

25. září 2009 v 16:37 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Hraje ji téměř každý...
Jedná se o to ,co s vočima ,když proti nám někdo jde ?

Každý ráno...každej všední den. Furt.
Dokonale mě rozčiluje ,když na mě někdo visí pohledem.
Připadám si najednou nesvůj.

Ale přišel jsem na to ,jak se jich zbavit.
Prostě se podívám do očí.
Většinou okamžitě odkloní zrak a začnou čumět na projíždějící auto.
Pak je ještě kový procento ,který čučej furt.

To se stává (hle jak to má vymáklý huž :D) u starejch dědů bo některejch holek.
Pak to nevydržím ,začnu se červenat a za nejbližším rohem chechtat.
Nevím proč.
Ale dycky je mi z toho do smíchu.

Ještě teda existuje skupina lidí co čučí jen na ty svítivě zelený botky.
Což se mi prvně líbilo ,pak mě to štvalo a teďkonc je mi to šumák.

Zrovna dneska...mě cetou ze školy upoutala holka. Tak něják sme čučeli do očí.
Co se mi líbilo byla ona mikina SKA. Tu musím někde taky schrastit.
Roztrhaný konversky už nebyly zrovna "rajcovní" ale ušly.
A co zaráželo byla plechovka piva v ruce..

Neznám význam psaní o týhle "samozřejmosti"..
Ale tak něják mě to napadlo.
...

El Hombre Resaka Baila Ska - SKA-P

24. září 2009 v 13:30 | Jay Jay |  Moje hudba
Nedá mi to sem nedát onu "optimistickou" písničku z historie SKA-P.
Momentálně (a jako vždy chvilkově) moje oblíbená...


Novej den...

23. září 2009 v 16:55 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Oproti včerejší chvilkový depce je dneka nádherně.
Onen problém jsem vyřešil.
Čistkou na ajcku ,vysvětlením lidem ,na kterech mi záleží.

Tudíž je zase klid.

A co je pro mě opravdu důležitý je ukořistění čtyř alb SKA-P a jednoho od The Locos.
Momentálně si je pouštím.
A co mě opravdu překvapilo je první album SKA-P z roku 95.
Čiří z něj optimismus a rychlý chytlavý písničky.

Ty pozdější alba už mi přijdou jako dost slabej odvar...


Zejtra jdu nakupovat na MC2.
Dneska zašiju TS ,vyrobím výstelky na bágl aby mi neamputoval ramena ,aj kse o to snažil posledních pár vejletů.
Sbalím bágl.
A spokojeně budu dál poslouchat SKA-P.


Vypadá to na pokojnej den...zatím...

My fight...

22. září 2009 v 19:07 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Znovu ,opět a zase.
Problém se změnou.

Zase jsem takovej ,akej bejt nechci.
Smažu si icq a ostatní kontaktní hovadinky.
Protože jsem na to naštvanej.

Protože přes to jen poznávám skupiny lidí.
Mluvím s holkama ,který sám vůbec neznám.
Všude jsou jen přitroublý smajly.
Srandičky a hovadiny.

Proč to všechno...
Protože se před nimi snažím se maskovat.
Já o nich nic nevím.
A tak se snažím ,aby ani o mě ne.
Nechci si je nechat přijít blíž ,než musím.

Nechovám se tak ,jak bych se choval normálně.

A to je to ,co mě tíží.
Mám se chovat normálně ?...
pak se mi možná přiblížej...a zase to skončí špatně.
Nebo to nechat takhle...
mají mě za extrovertního smíška...
A já jsem spokojen ,jak málo toho o mě ví.

Bojím se jak malý děcko ,že by mě mohl náhodou někdo začít zajímat více ,než je zdrávo.

Můj hyperaktivní dědeček...

21. září 2009 v 15:19 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Není to dávno ,co byl děda celý dny skleslej.
Mylí nejspíše na operačním sále.

Jeho koleno totiž již nutně potřebovalo zastávku v boxech a výměnu.

Pak nastaly ony dny ,kdy se stěhoval do nemocnice.
Operace proběhla v pořádku...
A den poté jsme byli u něj na pokoji.
Jeho spoluležící byli v přibližně stejném věku (tj. kolem 75ti)

Co vás udivilo již na chodbě byl řev.
Vycházející z pokoje dědy.
Vejdete dovnitř...a koutkem oka zahlídnete jak všichni schovávají lahev piva pod postel..
Děláte že nic nevidíte když v tom vás strefí bonbón...
Všichni tři se vám ukrutně smějí.
Vtom váš "přísný" děda zákeřně strefí druhého vedlesedícího.
On se chytne za oko a začne řvát.
Děda se k němu přiblíží jestli to prej nebolí moc.
A zasažený s hurónským smíchem hodí po dědovi plnou hrst oněch bonbónů.

To vše sledujete resp. se snažíte sledovat za úžasného záchvatu smíchu.
A když na vás přilétne třetí bonbón tak vám to nedá a přidáte se do bitvy taky.


Po namáhavé bitce dědové opět pokojně sednou na postele a začnou cucat ony schované lahváče.
Pochvalují si ten luxus...a vypráví si jakou nejhorší injekci kdo dostal.
Pak se podívají na vás...a začnou se bavit o tom jak si všichni koupí ty "zelený botky co má tvůj junior".


Celé ty dvě hodiny se tedy diskuze honila kolem injekcí ,krve ,blbostí ,piva ,zelených bot a to vše prokládáno zákeřnými útoky polštářem.


A vám pomalu začne docházet...že váš děda je v přítomnosti vrstevníků stále puberťák. A že každej vás dokáže překvapit.




Chvilka básničkaření ?...

17. září 2009 v 8:35 | Jay Jay |  Přepisy
Chtěl bych ji objímat
Chtěl bych jí být stále nablízku
Chtěl bych…tak zoufalá slova plná naděje
Naděje ,která se nevyplní

Den co den mi motá hlavu
Den co den se snažím vše pochopit
Den co den usínám a budím se
…s myslí plnou otázek

Sní o onom nedosažitelném ideálním světě
Sní o budoucnosti po které touží
Sní o konci snění a počátku reality
Pln zoufalství

Jeho city ochabují ,přemývány neustálým proudem času
Jeho city se snaží si vše připomínat
Jeho city se zmítají v nepřehledných bouřích
V bouřích ze kterých se sám nedostane

Je šťastný ,protože ji zná
Je smutný ,že u ní není
Je šťastný ,že to ze sebe může dostat
Je smutný ,že je to tak
Je zmatený.

Ačkoliv je to hrozné ,plno pojmů ,které slyšíme v každé druhé básničce a k tomu všemu na věčné téma…přesto jsem se to však odvážil zveřejnit.




"A milý jako bůh ve svatostánku
močím do výše a kupředu
se souhlasem svých slunečnic a vánků."

Jean A. Rinbaud - autor známý především (s)prostou mluvou ve svých verších.

Literatura...znetvořená kráska

15. září 2009 v 21:15 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Byl jsem koupit skripta do školy.
V takovým malým příjemným knihkupectví...
Obsluhuje tam taková stará dáma.
Kdysi byla možná opravdu hezká.

Jelikož tam chodím tak něják častěji ,tak jí znám od vidění.
A vždycky tam s ní povídám.
Většinou mi doporučí nějáký zajímavý čtení.
Naposledy to bylo "Stalo se zítra"
Který jsem včera dočetl.

No ,ale zpátky ke skriptům.
Za stovku jsem zakoupil onu učebnici a nedalo mi to do ní nenahlídnout.
A světe div se !
Ta předloha mě udivila.
Skripta napsal Vladimír Prokop.
Předloha vlastně vyjadřuje logický myšlení skloubený s humorem.

Konečně jsem totiž našel člověka ,který v učebnici píše logický věci.
Vysvětlil ,jak se děsí seznamů knih a autorů namačkaných do bichle.
Jak je důležité učit literaturu s častým čtením úryvků
Poznávání příběhů...
A jak sám napsal.
"Literatura by měla být o poznávání světa ,citů a našeho vlastního já. A né o učení se milionů pro žáky bezvýznamných jmen."

A tak mi došlo...že je to v hajzlu.

Naše učitelka je totiž právě onen typ ,který po vás chce datumy narození/úmrtí ,jména ,tituly.
Nikoliv něco přímo z knih.

Pokud něco čtem z oněch skript...tak jen za úkol.
Já si je čtu v hodinách a doma. Protože je to pro mě něco jako rejstřík.
Rejstřík ,z kterýho si vyberu co bych chtěl číst.

Bohužel ,učitelka valí a valí.
Monotónní hlas neúnavně vykládající látku ,kterou očividně pobral v učebnicích třikrát starších ,než já.
Silná absence Amerických autorů svědčí o tom ,že to nejspíše byla komunistická učebnice.


A tak si logicky vyvozuji malej obrázek. A ideu...
Stále se učíme jen data a autory.
Nebylo by účelnější číst knihy ?...
Z vlastní zkušenosti vím ,že když přečtu knížku ,tak se automaticky "zavede složka" v mém mozku a já si matuju co asi napsal.
Věřím tomu ,že by literatura byla pak zábavným předmětem.
Zároveň totiž taky vím ,že násilím našprtaný názvy děl mi vylítnou hned po písemce.

A tak se cejtím blbě už z důvodu ,že příští rok maturuju a nic si nepamatuju.
A nemyslím si ,že to udělám díky pár stovkám přečtených knih...které jsou většinou z nedaleké historie.

Stejně se nejspíš nic nezmění...mě nezbývá než se modlit za lepší budoucnost.
A modlení si samo zpestříme čtením knihy :D


Mimochodem tady je ještě úryvek ze skript (úvodu) :
"A přísahám ,že po předcházejících dvou publikacích a této už jméno Vladimír Prokop na žádné učebnici nenajdete. Zdravím a s přáním poznání literatury se loučím."

Útěk před realitou...zase ?

15. září 2009 v 20:51 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Ráno mě čekalo zděšení...

Jelikož chodím pěšky ,tak vím co se děje venku.
Třeba taky to...že břízy už žloutnou.
To je odporně hnusně nelibá zpráva.
Konec léta.
Nechci tomu věřit...protože chci léto.

Ale asi je tomu tak.
Podzim se začíná ozývat.

Končí mnou téměř nevyužité léto.
Který mi uteklo...jak nic.
Narozdíl od zimy...
Která mi přišla nekonečně dlouhá.
A studená.

Okno

14. září 2009 v 16:29 | Jay Jay |  Historie ,naivita a omáčka
Tak jsem byl ve škole...po praxi je to celkem náraz.

Ale bylo jen pět hodin.
Opakuje se látka ,kterou si matuju etě z konce roku..
Tudíž byl čas si malovat a malovat.

V matice měla učitelka vokno jak hrom. Nemohla přijít na slovo "celá"... xD
na tabuli číslo 6.03 a ona se sekne u šest :D...vyřešila to "šest...ehm...ehm...tečka nula šest"

Následující hodina sezabývá pozemním stavitestvím...nová učitelka se jmenuje Jelínková.
A dokonale mě štve.
Snaží se nám jakoby "napovídat"..jenže u slov který každej odhadne..a tak to vypadá že koktá.
Třeba : "A tím se dostáváme k okennímu rá...rá...rá...no ano ,rámu"
Následně vám začne popisovat okno.
Jeho fce...(ochrana proti hmyzu ,zlodějům...je fakt jetá) xD
Náčrt na tabuli ,praktická ukázka..a zabije celou hodinu.

Pak byla návštěva u třídní...ta deset minut řeší jak mi vrátit drobný za kilo.
Nakonec sem se na to vysral a prostě odešel.
Na to její počítání nepočítání sem neměl náladu a ať si těch blbejch padesát korun strčí...nechci bejt sprostej.

Cestou dom se málem poperu s partičkou hoperů ,majíc narážky na moje conversky.
Takový malý spratci...tak 12-13 let.
Asi sežrali všechnu moudrost světa.

Snad mě neska už nic strašnýho nepotká...