Duben 2010

Jak svět běží dále a básníci se drží svých iluzí..

26. dubna 2010 v 10:42 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Včera večer mě chytla bolest hlavy..na tom by asi nebylo nic zajímavého ,kdybych to ráno nepoužil jako obranu proti škole.

Skončil jsem nakonec ve své posteli s naprostým klidem ,jež se rozprostřel po celém domě.
Čas byl opět normální. Né jako ve škole ,kde ho okleštili.
Ve škole je naprosto ukázněn ,nestane se ,že by běžel šíleně rychle.
Obvykle ani nevíte kolik je hodin.
Pamatujete si jen kolikátá je to hodina a kdy zvoní.
Je svázán v pětačtyřicetiminutových svazcích bez reálného názvu.

Zato zde ,doma. Je naprosto volný.
Stejně nesvázaný ,neukázněný a neklidný ,jako kdy jindy o víkendu.


Nezaujatě jsem polykal jakousi vodu ,jež mi přinesla starostlivá matka.
(Naštěstí už odešla do práce.)
Chuť mě stejně opustila již předevčírem.
Mohu jísto cokoliv ,ale stejně pocítím pouze základní chutě - slaný/sladký.
A uznejte ,že jíst čokoládu v tomto stavu by bylo pouhé mrhání dobrotou.

Nakonec jsem skončil jako bezútěšný svazek sklíčenosti a radosti ,který četl knihu.
Joseph Heller - Hlava XXII...

A jelikož je venku opravdu nádherně ,tak kolem poledne plánuji uzdravení a vycházku s foťákem..

Imagine

18. dubna 2010 v 14:10 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Imaginární...stejně ,jak může být imaginární část matematického řešení příkladů ,tak jsem si vytvořil imaginární část mého světa. Tedy rozuměj živý svět ,ale přesto nedosažitelný.

A tak jsem si s raostí založil i imaginární vztah. Protože nuda okolo mě mě k tomu jednoduše dohnala. K tomu přidejme zatažené jaro plné předsudků a mých pozvolných výletů po městě s fotoaparátem na krku.
Stejně jsem se dosud neodhodlal něco vyfotit. Stále se jedná o ty samé a fádní obrazy všedního dne. Ničím nezajímavé. Budu muset tedy zlanařit nějákou osobu a jít ven s otrokem.

Zpět ke "vztahu". Naprosto uspěchaný ,zbrklý a neznalý prostor jsme se rozhodli nazvat vztahem.
Partner je v tomto případě...prostě Ukrajinská Mafie. Nehledejte v tom raději nic více.

Dokonale osvobozující vztah. Bez nebezpečí a prožitků tak obvyklých pro normální tvory.
Proč tedy nezneužít internet...

Hledat a namáhat se v Jihlavě je bezvýsledné. Najdu něco ,co se mi možná líbí. Ale nakonec usoudím ,že je to přílišně natvrdlé ,nezkušené a neinteligentní.
Tedy nevyhovující.

A když už bych se měl (nesmyslně) s někým vázat ,tak by mi musela vyhovovat. Být náročný v tomhle směru je nezbytné.
Díkybohu existují pochybné aplikace a "sociální sítě". Kde mohu v klidu vést imaginární vztah.
Bez třetího rozměru..reality ,ve které můžete na něco sáhnout.

Until we die..?

1. dubna 2010 v 17:51 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tyhle dny jsou prostě naprosto stereotypní.
Šeď průměru. Nad šeď vás možná zvedne úkol od osazenstva ,po kterém vidíte rudě.

Obzvláště super je ,že je Apríl.
A tak raději nevěřím ničemu. Zato si s radostí beztrestně utahuji z důvěřivosti ostatních (né že bych to nedělal i normálně)
Den plný očekávání ,očekávání zážitku a dalšího dne.

Budící se tráva ,poházené odpadky a slunce pod mrakem dodávalo pohledu na kdysi snad i oblíbené hřiště dětí pochmurný nádech.
Rychle jsem se rozhlédl ,snad abych nebyl zpozorován jak tudy procházím. Nemám to tu rád.
Zdejší obyvatelé jsou nepříjemní a celé toto místo vypadá odpudivě.
Naštěstí se očekávaná osoba objevila rychle a my jsme mohli vyrazit někam dál.

Po téměř nekonečné hodině jsem osobu doprovodil zpět a mohl jít za svým.
Vyšplhal jsem se na blízký kopec. Za zády jsem měl les a před sebou super výhled.
To celé kazí jen rachot z blízkého lomu.
V duchu jsem si jen říkal že by bylo super mít tu cigaretu a lehnout si.
Bohémsky vychutnávat zdejší atmosféru a slunce ,jež na chvíli vylezlo a oslnilo mě.


Po velice odpudivém ránu je to vlastně pěknej den.
Nebejt incidentu ,při kterém se mi seklo icq a nebýt zahradničení ,tak jsem mohl být naprosto nenaštván celý den.

Co bylo...a jó ,dopoledne jsem byl dokonce i s klukama venku.
V lese za městem jsme koukali do mapy a přemýšleli kam půjdem zítra.

Nemám se až tak špatně...