Březen 2011

B.N.T. a nepřijdeš na to

30. března 2011 v 17:32 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Přejetej tolikrát ,že si přijdu ,jako...zebra.

Konečně ! Díkybohu se mi konečně zbořil svět. Ten pocit začínám mít rád. Máte zase možnost se na všechno vybodnout a udělat si vlastní iluze. Stejně ,jako se svět vyvíjí chvilkově a rychle a né postupně ,tak se měníte i vy.
Dokud vás nezasáhne něco většího ,tak si žijete v tom zaběhlým systému ,kterýmu věříte.

A takhle mám někdy problém se najít. Ale proč se hledat ? Mám tu úžasnou možnost se na tohle vybodnout.
Co je mi ještě po Jihlavě ? Vlastně mám pocit morálního vítězství nad tímhle městem.
Všichni tihle lidi ,kteří vám lezou na nervy ,ty všechny můžete hodit přes palubu. A jít TAM.

Jo ,jsem snílek a vůl ,jenže vůl se snem je třeba víc ,než inženýr beze snu.
Něco ,co vás nutí jít a pokračovat.
Zdravej rozum na mě řve vystup si ,sedni a přemejšlej.

Jednou stejně skončím ,jako ty sochy okolo.

Socha ,která se sice hejbe ,ale denodenně stejně. Stereotyp. Úplně ten samej.
A co jinýho to je ,když to stojí na jednom a furt stejným místě několik let ,když ne socha ?
No přece člověk 21.století.

Mám rád blog a chvilky ,kdy je mi všechno jedno. Ale tenhle už je za zenitem. Už několikrát jsem byl odhodlanej to smazat. Bohužel (naštěstí ?) jsem vystřízlivěl dřív ,než jsem to udělal.

Seance nad revolverem

24. března 2011 v 20:25 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tohle celý by zasloužilo smazat. Začít někde od začátku ,v klidu a o samotě. Zase v tom naprostým tichu a jistotě ,že o tom nikdo neví a já si můžu psát ,co chci.

Takhle nenapíšu ani řádku bez toho ,abych přemejšlel ,kdo by to všechno mohl číst a co za problémy by z toho vzešlo. To je to celý ,co mě tady omezuje.
Rozepsal bych se téměř o čemkoliv ,jenže nemůžu. Takhle to ale radši nechám na papíře ,tam je to v jistotě.

Celej já bych potřeboval jen vědět na čem vlastně jsem. Přál bych si ,aby ostatní záleželo na mě. Ostatní by stálo tam nahoře a když bych chtěl ,tak bych to shodil. Ale takhle mě má v hrsti moje svědomí a můj rozum. A semtam si mě shoděj..z rozmaru ,nebo jen tak ,protože se jim zachce.
Sám ani nevím co jsem já. Když mi uříznou prst ,tak můžu žít dál..nejsem to já ,noha taky. Zajímalo by mě ,kde je "duše". Kterej kousek mýho těla jsem já samotnej.
Chtěl bych ,aby mi to docházelo ,jako ráno po Praze. To ,kdy vám něco dojde a dokonale to do sebe zapadá.
To ,že inteligence je jen prostá schopnost lidí dávat si věci do kontextu okolností.

Nemám co říct světu. Ale budu mít..za chvíli.

Mokřady ,bažiny a propast.

14. března 2011 v 19:39 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Pod nohama vám čvachtá nepříjemný bahno ,semtam vám konverska podklouzne ,krk se krčí pod kabát. Pod očima máte něco ,co by se dalo srovnávat s pytlem mouky ,nic nevidíte ,automaticky bezdušně šlapete ,v ruce držíte papír se slovíčkama ,který se stejně nenaučíte a hlavou se vám honí plány na simulace a výmluvy.
Tak něják vypadají pondělní rána tady u nás..neštěkne po vás ani pes.

Teď ,po měsíci téměř bez nějákých problémů ,pocitů zatracení a jiných velice "povzbudivých" pocitů si jen uvědomuju ,že již brzo zase přijde chvíle mrtvolných nálad. Musí..protože přichází s pravidelností s jakou mě matka vyhazuje od počítače. Vám se opět zhroutí celej ten základ ,kterej jste si v mysli budovali od posledního zemětřesení. Teď by to mohlo bejt tsu-nami ,když už to bylo i v Japonsku ,tak nebudem vybočovat z řady.

Jedno je dokonce i na obzoru. Není jasný ,ještě ani není vidět ,ale podzemí se začíná chvět v očekávání něčeho likvidujícího. Nepochybuju o tom ,že se to stane ,ale pochybuju o tom ,že to tentokrát bude mít smysl. Tentokrát to bude už jen něco ,jako když si člověk ze zvyku zapálí cigaretu.

Je to celý jen nepochopitelný. Jen ,jako bych se vrátil do svýho mládí. Kdy mě vždycky něco takovýho smetlo a já tím byl ovlivněnej na další půlrok. Teď už to se mnou tak silně neotřese ,ale pocitu že je to špatně se stejně nezbavím. Ten pocit ,kterej vám znemožňuje dělat cokoliv jinýho. Teď se do toho ještě motaj věci ,který to neulehčí. Jak mám doprdele udělat přijímačky z matematiky ,kterou jsem přestal pobírat ve druháků ? Doučování..jasně ,jenže ten mě taky všechno nemůže stihnout naučit. O to horší to je ,že pryč prostě musím.

Tady tohle město už nechci. Jaro do toho zase vneslo trochu klidu ,ale stejně se táhnu za vidinou Prahy ,jako pes za ocasem. Stejně beznadějně.

Ono to bude zase na chvíli strašně jednoduchý. Nebudu nikoho znát ,na kolejích nebudu pod dozorem rodičů (a stejně ,jako každej toho řádně využiju). Budu začínat odznova. Budu mít tu úžasnou šanci stvořit obraz o svý osobě naprosto od začátku ,bez nějáký minulosti. Bez toho ,aby někdo znal tenhle blog a ještě než bych něco vyslovil ,tak aby už věděl co jsem to zač.

Zdravím tě Kamile.