Duben 2011

Jméno tvý

28. dubna 2011 v 20:49 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tak dlouho se snažím usnout ,že už se prostě nemůžu probudit.

Z celý mý děravý hlavy se tlačí tisíc hektopascalů.
Jen čekám ,až bude tenhle celej pokoj vymalovanej na kečupovou červeň.
A v tomhle semifinále si čistou hlavu nikdo neudrží ,leda tancující Borat.

Jméno tvé je krotitel ,Orgoj Chorchoj ,brodíš se jen blátem.
V louži ale moudrost nenajdeš
Tvůj zločin je tobě znám
Ale věřit se ti nechce
Ani kapka rosy nepadne
Jenom jeden šálek tam spadne
A klid nenajdeš !

Psát básničky je lehký. Je to lehčí ,než psát věty.
Ale mě to očividně furt nejde.
Mě totiž stále ani nedochází ,kde vězím. Dochází mi jenom pár ostrůvků a jeden větší.
A tentokrát to není odjezd. Je tu jinej větší ostrůvek.

Tohle jsem nechtěl psát.
Ale inspirace odchází a přichází stejně ,jako nálady.

A já si taky dovolím odejít.

Igla Union

27. dubna 2011 v 18:16 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Čas na nějáký nový zážitky...
Čas skočit do jiný louže problémů...
Čas stavět se na hlavu pro něco jinýho...
Čas mazat a ničit !

Možná ,že není čas ani na jedno z toho.
Jsou to sny předem odsouzený k tomu ,abych se probral dřív ,než vůbec začnou.
Ve skutečnosti ani neexistuje. Co by byla skutečnost ?

Existuje jenom vina a argumenty. Nebo si zase všechno cucám z palce...vyberte si.
Jak ale vysvětlit ,že tohle cucání z palce mě dostává furt dál.
Je to ,jako mít inspiraci. Některý cesty prostě čas od času zahejbaj a jiný končej.
Inspirace !

Lásku si prý představuju odměřeně.
Jenže kdo mi dokáže říct ,kde je opak odměřenosti natolik odměřenej ,že je akorát ?
Snažím se prostě říct ,že některý věci bych udělal jinak. A některý bych ukončil dřív ,než bych se do nich dokázal zaplíst ,jako moucha do pavučiny.

Mám rád svoje kdyby ,mám rád svoje úvahy ,ale nesnáším svou zbrklost.
Ta mě jednou zničí. To je jistota stejně ,jako že nebudu mít důchod ,nebo že EU zkrachuje.
Už teď mám problém se najít.
S kompromisem a alternativou totiž postupně ztrácíte pojem o skutečnosti. O té základní ,střízlivé skutečnosti.
A to i kdyby sama skutečnost neexistovala.

Smažu ! Zničím ! Ale neposunu .:!:.
Nemám rád tuhle stoku. Vždycky v ní najdu jen svoje vlastní stopy.
A já neustále potřebuju stopy jiných. Ty ,které jdou chvíli semnou ,nebo mě jen kříží.
Ale mají vliv i na ty moje. A nějákým způsobem se mě dotýkají.

Hledám a nenacházím.
Hledám smysl vesmíru ,smysl sebe.
Ale žádnej smysl není !

Hledám
Čas
.

Alternativní alternativa

26. dubna 2011 v 21:29 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Alternativa - jiný způsob ,jiný plán ,...

Taky si přijdete tolik alternativní ?
Alternativní ve všem. Stejně ,jako alternativně jste radikální.

Dohajzlu,doháje,dožirafy.
Je tu bratr a ačkoliv ho nepřijali ani na instalatéra ,tak má větší právo bejt na počítači.
Já jsem přece jen ten ,co má drzý kecy a má se učit.

Dopíšu to jindy.
A nebo taky ne..vždyť je to jedno.
(v každým případě si tu někdo přeje bejt zaškrcenej)
(zkušenosti ,vývoj)

Day Dream

14. dubna 2011 v 15:02 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Věříte v něco ?
Já začínám věřit ve všechno...všechno ,co by mi mohlo pomoct u maturit.
Zejtra touhle dobou přesně budu končit. Jupí !

Ne...maturita není to ,co by mě stresovalo. Já raději stresuju sám sebe.
Málem jsem udělal chybu. Takovou ,která je schovaná za pozlátkem.
Vám přijde ,jako správná věc...jenže jen ve chvíli ,kdy jí provádíte.
Pokud si ji představíte v praxi ,tak je to jen pěkná blbost.

Miluju náznaky.
A tequilu.

A protože je velkej rozdíl mezi inteligencí naučenou a přirozenou ,tak si říkám ,že si chci hrát na šprta.
Možná proto ,že chci do Prahy a možná jen proto ,že bejt šprt je super šance k tomu rozbít si nos.

Nepřešlapuju na místě ! A tenhle nesouvislej článek je jen úžasným (strašným?) důkazem toho ,jak jsem roztěkanej.
...a budu hlavou bušit o zeď tak dlouho ,dokud na to nezapomenu.
...a bude mi krásně.
...a kecám.

ROCKIN´ BONES !

Vala vala

11. dubna 2011 v 15:21 | Jay Jay
Jsi tak dokonale převrácená osobnost ,že mi snad ani nestojí za to tu klikat do klávesnice.
Až si to tu přečteš ,tak mi napiš ,jakej jsem debil.
Miluju tvoje nepodložený kecy o tom co všechno jsem.
Nebo se zkus zamyslet. Zkusila jsi to někdy ? Nezkusila. Jsi jen stín svýho já.

Užij si tohle všechno.
Užij ,protože tvoje snahy se dají přirovnat k celý Český republice.
Užij ,protože mě tohle všechno může být poprvý v životě naprosto jedno.

Tvůj převlek ,tvoje odstupnost...to všechno hraješ až moc dobře na to ,abych ti to uvěřil.
Vždyť to sama víš.
Neboj se ,já žiju v silně jiným prostředí.
Vyčti mi ,že jsem houboval ,vyčti mi ,že piju ,vyčti mi co chceš. Já k tomu mám alespoň důvod.

První a poslední věc ,kterou jsi vyslovila a byla správně zněla "tvůj život je jen kolotoč zábavy ,stresu a ty ho nesnášíš"
Protože jo ,je to kolotoč a já ho nesnáším. Ale jenom proto ,že musím bejt zaseklej tady.

Až se zas někdy začneš opírat do mýho okolí ,tak si uvědom ,že oni o tobě nemají ani potuchy.
Neměl jsem potřebu jim to sdělovat a teď jsem šťastnej ,protože se splnilo to ,co se splní vždycky.
Nemůžeme se nesnášet.

Nejsi to ty ,co mě na tom okolí zaráží. Takovou radost ti bohužel neudělám.
Mě zaráží ,jak mladým okolím jsem obklopenej. Existujou vyjímky ,ty jsi jednou z nich.
Doufám ,že máš i nadále potřebu mi psát ,aby jsme se nadále hádali.
Díky.



Těší mě svědomí ,že to nepochopíte !
A ještě víc mě těší svědomí ,že mě to opravdu nezajímá.
Já dokázal sám sobě ,že něco můžu.
A moje "já" je teď to nejvyrovnanější "já" ,které jsem měl vyjma jednoho večeru v Praze.



Karma ani netuší ,jak je mi nádherně.

šou-a-rez

5. dubna 2011 v 17:29 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
To ,čeho se děsím je moje zbrklost ,lehkovážnost a smysl pro nehctěné narážky. Jednou se mi to zle vymstí.

Není to ,jako strach. Strach mám ze sebe samotnýho a svých tajemství. Z toho tajemství ,který si každej vláčí ssebou ,často na něj i zapomene ,ale nikdy se ho úplně nezbaví. Nevěřím tomu ,že by někdo přesně tohle tajemství neměl ,není to nic výjimečnýho. Jen si vzpomeň !

Celej tenhle kolotoč vede k jednomu cíli. K cíli klidu a odpočinku. Znám věc ,která by mě do cíle dostala ,jenže jsou tu určitá "ale".

Něják mi nejde psát ;slova mi utíkají mezi prsty ,hlava neudrží jednu myšlenku ,čas neexistuje a v podstatě se nic neděje.

Vlastně pár věcí ano ,jenže tak něják je vnímám ,jakoby byly za sklem. Nezasahují přímo mě. Jen moje vzpomínky. Jako bych nebyl já ;jako by nebylo nic. Pouze zmatek. Ten je věčný.

Ano ,uvědomuju si ,že opět píši jen v náznacích ,ale dokud budu psát na tenhle blog ,tak se to nezmění. Nechci ,aby jste měli klíč ke všemu ,co tady píšu. Nejsem blázen. Jsem banán.

Nedávno jsem četl "citát". Zavál ve mě silný pocit melancholie ,studu a vzpomínky v jednom. Pocit něčeho ,co je strašně daleko a dávno...


Kdo najde nový blog dostane flaškou přes hlavu.