Květen 2011

"Happy day"

25. května 2011 v 10:10 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Milé děti,
následuje pohádka ,jak se jednoho krásného dne jeden další bezvýznamný človíček stal šťastným bezvýznamným človíčkem.

Bylo to tak...už třetí den měl kamarádku střevní chřipku. Kamarádka ho měla doopravdy ráda. Doteď se ho nepustila. A tak se tomu človíčkovi nedivte ,že měl na čele krůpěje potu né z otázek ,nýbrž z toho ,že se za tu třičtvrtěhodinku v místnosti může stát velký neštěstí.

Naštěstí se nic nestalo. Na druhou stranu si vybral smůlu výběrem otázky. No co..né že by jsme se z toho káceli.
Po třech infarktních záležitostech stále podobného rázu jsem měl konečně tu krásnou možnost říct si...kurva já se na tu vejšku snad fakt dostanu.

Nehledě na to ,že i zbytek naší mírně vyschízovaný třídy to udělal (a ti ,co to dělají právě teď to snad taky daj).
Takže za naší třídu YES ! YEA ! YEAH !

Následný program byl už notoricky známej. Tentokrát měla ale hospoda přece jenom jiný kouzlo.
Takový kouzlo "no stress".
A tak jsem se domů dobelhal ,jako každý úspěšný maturant s hlavou v oblacích ,zeleným mozkem a plovoucím žaludkem.


Mějte se.
Vejška čeká.

Rozhledy

18. května 2011 v 20:26 | Jay Jay
Kostky byly vrženy. A od tý doby se tu jen válej.

Jak ? Jak ? Jak jsem si mohl nevšimnout ,co všechno mi tu utíká.
Asi jednoduše.

Nevím ,kdy naposledy jsem cejtil ,že žiju.
Dejchám ,hejbu se ,existuju.
A přitom šlo o zkurvenejch pět dní ,kdy jsem nikam nemusel.
A byl jsem sám.

Kdy naposled jste si nasedli na kolo a jeli do hajzlu ?
To je to o čem mluvím.
Dělat něco ,co vás probere.
Projet se ,vyšplhat krpál a vidět.
Vidět to ,kde žijeme.
Zapálit si cigárko pod vymetenou oblohou.
Čechy krásné ,čechy mé..

Padáme.

Bílá tma

11. května 2011 v 13:45 | Jay Jay
Kříčím ,jen to nikdo neslyší
Padám ,jen to nikdo nevidí
A vzduch kolem mých paží proudící
Se vlévá do mé mysli bloudící
Rychle jako blesk nebeský
Mým srdcem letí tvůj obraz stařičký
Na tisíc kousků mě roztříští

Když už něco poserem ,tak se s tím zkrátka poperem.

Sólo na pohřeb

8. května 2011 v 19:36 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Ten poslední ostrůvek se taky potopil.
Jeden další brouk v hlavě.
Jeden další krok v tomhle papiňáku směrem k výbuchu.
Jeden podnět.
Jen jeden...

Měli by bejt dva.
Nebo snad ne ?
Kdo mi odpoví na tyhle malicherný bláboly ,který já musím rozebírat ?
Je to ,jako nemoc. Porucha. Chyba.

Pleskanec

8. května 2011 v 4:30 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Vlastně tu jen sedím. Nejsem schopen psát srozumitelně.
Mozek se mi zastavil někdy v devět večer.
A pak ? Díra ,jako po atomovce.
Neschopnej slova ,neschopnej pohybu. Neschopnej žít.

Jasně ,temný články. Vypadá to ,jako hra na pískovišti.
Jedno dítě si snaží postavit úžasnej hrádek na základech cynismu.
A když mu seberete lopatku ,tak se rozbrečí.

Ještě ,že můžeme psát.
Snaha (skoro) celýho blogu je vyobrazit fádní ,každodenní záležitosti co nejzajímavěji.
Třeba
"Venku tma ,měsíc si pluje kdesi mimo zorný pole. Postupně polykám další a další loky toho pití ,který vám odstavuje mozek. Nádherně cítíte ten klidnej pocit postupně rozlývající se po vašem těle. Otupělé reakce nedovolují rychlejší pohyby. Pocit ,že se všechno rozpadne na fraktály."

Nechci se dožít rána. Nechci se dožít další chvíle tohohle starýho filmu. Jakoby se znovu opakoval.
Jdem ještě na kolo.


Zdravej život je moc namáhavej.
Pojedem cestovat ,pojedem daleko.

Jen jedno skromný přání. Vypadnout z tohohle světa nezájmu.
Kdybych si u hlavy bouchl petardu ,tak nejsem schopen to pochopit.
Zastavenej mozek není schopnej ničeho.

Skrz retro hledám svoje nitro
Hlava je jako patro.
Všechno okolo závisí na jediným bodu.
Jediný tkaničce
Jediným provázku
Zkáza přijde z vás.