Červen 2011

Setkání sebevrahů

29. června 2011 v 11:34 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
On by to ještě ráno nechtěl udělat. - jenže drogy žijí okamžikem (i když kurevsky zpomaleným) -
A najednou stojí nad tou propastí ,mluví s mravencem a jediné v co věří je posmrtný život.

Ona nad tím přemýšlí již dlouho ,mluví sama se sebou a jediné v co věří je klid po smrti.
Ví ,že je to zbabělé ,ale taky ví ,že to dál nechce žít. A zkus jí to vymluvit.

Jejich zraky se náhle protnuly. "Cože ? Další sebevrah ?" Jim rychle probleskne hlavou.
Nesměle zamával. Ona chvíli váhala ,ale nakonec odpovídá.
Protože drogy žijí okamžikem ,tak on najednou chce žít. Potřebuje ale mluvit ,mluvit ,řvát ,..
Nutkání podobného rázu ho před chvílí málem zabilo.

Toho dne nezemřel ani jeden z nich.
Předehnal je někdo jiný.

Ten někdo jiný je ,nebo vlastně byl můj instruktor ,který mě učil skákat s padákem.
Ve smrti je občas dost ironie - bohužel té nejsarkastičtější. A zde se objevila taky. To právě on mi tvrdil ,že zabít se na padáku je těžší ,než udělat přijímačky na Cambridge.

A jak to dopadlo ? On se dívá na kytky zespodu po volném pádu z 10ti metrů a já neudělal ani přijímačky na ČVUT.
Škoda.
Je zajímavé ,jak se vám rychle vybavují všechny vzpomínky na někkoho zesnulého(?).
(S ním jsem si dával cigárka a oba jsme měli takovou tu dětskou radost plnou nadšení z toho ,že to otec nezjistí.
S ním jsem se opil do němoty v letištním baru po seskoku.)
Jenže to je vše.
Vidíte ? Skoro jsem ho neznal.
Je to špatně ,nebo dobře ?
Je to jedno ?

Chtěl bych večerního kámoše. Toho se kterým půjdu v 11 večer ven na cigáro ,pokecám a půjdu v klidu spát.
Ale to chci moc. Vždycky chci příliš moc. A víte ,jak to v tom přísloví dopadá.
Naštěstí je "nic" až příliš relativní a tak toho mám stále dost k tomu ,abych fungoval ,měl se na co těšit a byl spokojenej.

Snad ,až zemřu ,o mě nebude nikdo psát.
Tohle jsou kraviny ,který mají zůstat nevyřčený. Takhle ztrácejí na svý váze pro vás osobně.

Krteček a Guru.

DETOX

13. června 2011 v 12:46 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
"Ahoj Jirko"
"Nazdar Jirko"
"Čau Jirkové"
"Kdo má rum ?"
"Jirka a Jirka ,možná i Jirka"
"Tak jo ,díky Jirko"

"Mít dvě uši je přežitek"
"Proč myslíš?"
"Vypadám snad ,jako bych myslel ?"

Takové a mnoho více bychom vám mohli ukázat ,jenže kdo by chtěl jít do vězení ,že ?
(Ale přece..kdo z vás měl tu možnost hrát si s vozem pro pokládání asfaltu ve čtyři ráno ?)

Přežil jsem si myslím i dost nezáviděníhodných situací...ale že přežiju čtyři dny a tři noci stále s alkoholem v krvi jsem nevěděl.
Naspali jsme za ty tři noci asi 12 hodin..(ve čtyři jsme přišli ,v osm jsme vstali..)
Utratil jsem 2 500 Kč (1 850Kč - pivo ,alko)
Další statistiky bych raději nechal.

Protože jsou zbytečný ,vychloubačný a stejně vám nevypoví nic o tom ,jak to bylo super.
Tenhle článek vlastně stejně píšu spíš pro sebe...tuhle vodu si chci připomínat.


Bohužel je ale pryč a náší pojízdnou show čekají přijímačky ,zápisy ,zařizování ,brigáda.
(a fesťáky ,hospody ,rybníky ,vejlety ,kola ,... :D)

Lajkit

9. června 2011 v 12:06 | Jay Jay
Svou životní pointu ubalil jsem do jointu.

Pochopit matematiku mi trvalo opravdu dlouho.
Jenže víte co to je za pocit ,když chápete definice napsaný v učebnicích ?
Je to pocit úplně stejně nahovno ,jako dřív.
Nicménně jsem se přestal bát přijímaček. Alespoň něco.

Oh Suzie Q
Oh Suzie Q
Oh Suzie Q Baby I love you
(pamatujete si to ?)

Opět nemám světu co říci. To mi ale nebrání vykecávat se sám se sebou.

Já jsem se dřív vlastně bál bejt samotář.
Jenže...to jsem nevěděl ,co to obnáší.
Tady nejde o to bejt samotář samotinkej.
Jde o to ,že jste volní. Netáhne vás žádná parta.
Konečně vystupujete ,jako člověk a ne jako součást čehosi.

Najednou se objevilo až moc věcí ,co lze dělat.
A třeba teď mířím na vodu.
Můj skromný dvacetikilový baťůžek mi bude dělat společnost na čtyřdenním lihovém výletě za utopením.

Bye.