Říjen 2011

Šedé Budějovice

26. října 2011 v 13:00 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Už kolikrát jsem si v duchu sliboval ,že zase začnu víc psát ,že bych potřeboval zase přečíst pár knih...jenže nikdy není čas. A když je čas ,tak jen civím na prázdnou stránku s provokativně blikajícím kurzorem.
Pokouším se něják začít ,hlava mi div nepraskne...ale nakonec to stejně vypnu a jdu spát.

Nadávám si do budižkničemů ,do neschopných idiotů v neposlední řadě do opilců a čecháčků...ale stejně to nepomůže.

Protože sám moc dobře vím ,že jde psát jen když je o čem a jen když je na to nálada. Čím více se budu přemáhat psát ,tím horší články vzniknou a já je pak stejně smažu. Tak doufám ,že už mám konečně zase co říci tomu internetovému tichu.

Dnešní den by se dal klasifikovat ,jako ten nejprůměrnější šedivý průměr.

Vstanete (nejste zrovna dvakrát nadšeni ,že musíte) ,podíváte se z okna ,kde se na vás mračí obloha ,poprchává a jen pár pejskařů dává vědět ,že město ještě nevyhynulo.
Rychle do sebe dostanete ubohou snídani ,která ke studentskému životu od dávných dob nejspíše patří a duševně stále ve spánku vycházíte z baráku a míříte do školy.

Cestou nadáváte na cokoliv ,co se na vás třeba jen podívá ,nebo co vás jednoduše i když bezdůvodně štve.
Nesnáším nový boty ,těžkou brašnu ,čekání na semaforech a to co mě rozveseluje je jen tichá škodolibost.
Mám rád ,když lidi sedí v autech ,troubí ,jsou v nádherné obrovské zácpě a já si kráčím po chodníku s úsměvem v tváři ,který úmyslně vysílá cosi ,jako "patří vám to ,máte chodit pěšky". V těch chvílích nemám nejmenší problém vykouzlit si na tváři úžasný úsměv směrem k řidiči bledému vzteky...

Jenže..popojdete pár metrů ,kolona skončí a váš mozek opět upadá do jakéhosi spánku ,ze kterého se za žádnou cenu nechcete probírat. Váš pohled ve výloze vypadá přesně ,jako ono tělo bez duše.

Nemám ani ponětí ,kolikrát jsem napsal téměř stejný článek. Je to ,jako fotit kytky.
Stále ten samý příběh jen s tisíci převleky. Obal bez děje. Tak statická a stereotypní věc ,kterou každý zná až příliš na to ,aby byla zajímavá...

Nicménně nic není tak černé ,jak se zdá. Vyznívá to ,jako přílišný pesimismus a to značí jen to ,že jste buď ospalí ,nebo jen záměrně vynecháváte určité okamžiky. Proto je fajn nevěřit v náboženství.
Proč se řídit pravidly danými kýmsi ,kdesi a hlavně kdysi ?

Máme tu přece demokracii a ta skýtá tu ohromnou možnost vymýšlet si svá vlastní pravidla ,své vlastní zvyky a zlozvyky.

Proto i já moc dobře vím ,že jsem prostě jen ospalý a že cestou domů se trochu proběhnu ,uvědomím si ,že večer jedu domů ,budu mít teplou večeři a celý ten den už nebude tak bezvýznamný a "šedý".

A nyní ,když jsem sprostě zneužil blog k zabití času mezi přednáškami bych tohle celý měl smazat ,zmačkat a hodit do koše.
Bohužel ty články čtu rád zpětně a s radostí se za půl roku pousměju nad jednoduchým životem studenta ,který má před sebou teprve první zkouškové období.

Sny na dobrou noc

2. října 2011 v 23:33 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
A tak i když jsme jen míšenice našich vzorů ,kamarádů a někdy i svých vlastních osobností ,tak stále se protloukáme tím okolím. Tím ,zda je vlídné ,nebo nevlídné myslíme pouze počty známých mezi "nimi".

Nevím ,jestli je to jen sen ,nebo to doopravdy může být tak nádhernej život. Plnej neznámých ,avšak vlídných lidí ,nebo to tak prostě jen doopravdy je. Sám nevím ,jak to "vstřebat". Bojím se toho ,co přijde, i toho co se stalo. Asi jsem jen výplod pár generací lidského smýšlení.

Možná je na čase zamyslit se nad tím ,kam se ty generace posunují. Naštěstí jsem dost blbej a línej
na to ,abych to zjišťoval zrovna já. I když někde tam ,kde jsem i "já" samotný vím ,kam a vím i proč. Třeba to není ta správná odpověď ,třeba není ani logická a pochopitelná ,jenže mě ,jako ubohý existenci to bohatě stačí k uspokojení a žití i nadále v jakési rozkošné nesmyslnosti kolotoče života.

I ta má ubohá skupinka lidí ,které mám rád ,které někdy obdivuji a kteří mě i přes opravdové překážky stále mají mezi sebou mi dává neuvěřitelnou sílu přenést se přes ty malichernosti ,které nás vedou k dalším etapám umírání.

Díky tomu všemu vím ,kdy se smát ,kdy být nesvůj a kdy zase naopak být svůj.
(díky bohu nevím ,kdy jsem svůj)

Nevím ,kolikrát tohle kdo řešil ,nevím kolikrát kdo tohle napsal ať už do své mysli ,na papír ,nebo na internet. V každém případě jsem rád ,že na to postupně přicházím sám.
Protože člověk ,který všechno ví je neskutečně omezen. Kolik lidí před ním se o něco pokoušelo a neuspělo ,kolik lidí se snažilo a výsledku se nedopátralo...člověk ,který tohle vše neví má tu dokonalou schopnost přijít ,beze předcházejících zkušeností a problém vyřešit.

Vyřešit jeden jediný malinkatý problém může leckdy znamenat ,že objeví sám sebe ,svou část ,která se náhle stane nedílnou součástí jeho samotného.

Snad umřu ve správném věku ,s fungujícím rozumem a s úsměvem na tváři.

Svůj optimista a snílek..