Listopad 2011

For you

20. listopadu 2011 v 1:40 | Jay Jay
Elán do života.
Chuť do života.
Nenahraditelně úžasná věc.

...na který vlastně závisí to ,zda budeme svůj život žít ,nebo jestli ho jen přetrpíme.


Děkuju Ti !

19. listopadu 2011 v 0:32 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Milí vítaní ,známí ,náhodní ,nevítaní a ostatní návštěvníci.

Dnes vám stejně jako v 99 ti procentech článků opět nemám co sdělit.
Jistě vás první věta zaskočila stejně ,jako vždycky zaskočí mně prázdná stránka a ještě prázdnější hlava.

Stejně tak a více mě věčně překvapuje pohled na mě v různých náladách.
Ale já dnes přišel na to ,co jsem ,kdo jsem a proč jsem.
Odpověď na dlouholetou otázku...

Chybí tomu pointa

13. listopadu 2011 v 0:05 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Jsem na svým hrobě ! Na mým území ,na mým...fiktivním ničem.

Nesnáším.
To je všechno ,co ze sebe právě dokážu vyrazit.

Co to kolem žije ?
Proboha kde to spíš žiju já ?
Jak může bejt někdo tak úžasně přitroublej ,že si užívá život ,proč to nejde i mě ?

Už dlouho se zase vracím k myšlence na armádu.
Na něco ,co mě oprostí od stereotypu.
Jenže já nemám prostředky k tomu to uskutečnit.
Vlastně nemám nic.
Je mi 19 a jediný co mám je na mále.

Jasně ,jsou to jen výmluvy. V kterýkoliv době by to bylo přibližně to samý a spíš horší.
Jenže já se zřejmě nedokážu smířit jak sám se sebou ,tak s okolím.
Úchylným ,neuvěřitelně stupidním prostředím fejzbůkových nániček ,idiotský popový hudby ,...mohl bych pokračovat opravdu dlouho.

...ale stejně by mi to v ničem nepomohlo...


A když jsem se dnes ráno nad mísou rozkročil,
pochopil jsem ,že jsem duševně pokročil,
za svým dosavadním dílem jsem se otočil
a v tu chvíli jsem si papuče pomočil !

Kato prostě umí.
Má úžasnou schopnost nakopnout mě.

Jenže ted bych potřeboval možná vystřelit mozek z hlavy ,abych se probral.
Ta zasraná malomocnost ovlivnit svou budoucnost ,sám sebe ,svoje pocity.
Všechno tohle jsem psal už milionkrát a ještě minimálně milionkrát i napíšu.
Zřejmě nejsem psychicky vyspělej natolik ,abych tohle zvládal.

Nejsem ani schopnej zvládat studentskej život.
Probrat se s kocovinou ,ve škole umírat nudou a nadávat na ekonomiku ,večer znovu pít...

Takhle už to dlouho nepůjde.
Nutně potřebuju nějákej malinkatej cíl ,kvůli kterýmu by mi stálo za to mít alespoň chvíli fajn náladu a ještě lepší pocit ,že něco dělám.
Něco víc ,než ty tucty okolo.

Vím ,že nemám dostatek sebedůvěry vystupovat ,jako odlišnej.
Mám jen dostatek sebedůvěry na to oblíknout se jinak.
Bohužel i to mi stačí k tomu mít fajn pocit ,že nejsem ten šíleně normální a nudnej pokračovatel lidskýho rodu.

-------------------------------------------------------------------------------------------
Tohle všechno mě ráno přejde. Jenže zase jen na pár dní ,než se k tomu zase vrátím.
Zase budu tam ,kde jsem byl. Furt jen na tom samým místě ,kde se jen brodím blátem.
Nemířím ke břehu. Jdu jen z louže do louže.
A je mi jasný ,jak tenhle život skončí.
Tak dlouho budu na vážkách ,až skončím na práškách (ano ,taky Kato).
-------------------------------------------------------------------------------------------

Nevím ,jestli je mi líp po napsání těhle braků.
Prostě v to jen doufám...leckdy zbytečně.

Jen bláznivej nápad

9. listopadu 2011 v 0:42 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Mám v plánu natočit jednoduchej "studentskej" film.
Záběry na člověka ,kterej si sedí v tureckým sedu ,kolem má kámoše ,vesele si balí cigáro a usmívá se bezstarostným úsměvem. Kamarádi ,jak se popadaj smíchy za břicho střízlivě vtipnýmu kousku jejich kámoše ,vysmátýho blázna co si právě skočil na borovince z vidlice do rybníku a dopadl na zadek ,nádherně svítící sluníčko a partu hrající na kytary ,pohodově chlastající tequilu...

Život je krásný.

Jednoduché ,nádherně stupidní video ,které si pustí člověk ,když má mizernou náladu a rozpomene se na ty hromady krásnejch zážitků. Na léto ,na ty hromady šílených ptákovin ,co kdy prováděl...

Tak málo by nám stačilo k úsměvu.

Tak málo a tak hodně.


Tohle se ani nehodí do rubriky neuspokojivá realita. To je prostě jen nádherná představivost slastně vás kolebájící k dlouhému spánku.

POGODA

5. listopadu 2011 v 13:54 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Po dlouhý době cítím ten pocit ,který vám otevírá nový obzory.
Jen těžko popsatelný pocit...pocit pročištěné hlavy ,pocit bezstarostnosti.
A tak prchlivý...stačí sebemenší malicherný úkol.
Odnést koš.
Pověsit prádlo.
A vy opět nevyhnutelně spadnete zpět.

(nesouvislost textu je základní kámen k rozebírání obrovského množství věcí)
(a nebo jen kecám)

Nejspíše mám úžasné nadání být nepochopen v těch nejnevhodnějších chvílích.
A tím přicházím o až přílišný kus života.
O kus neobjeveného sama sebe ,ke kterému se nedostanu dokud se nedostanu k nevšedním zážitkům.
Možná je to proto ,protože si v hlavě všechno představuji rozřádkované ,nebo jako levely nějáké stupidně důležité hry.
A je těžký mě pak pochopit ,když to člověk taky nevidí.
Stejně tak si často potřebuju vymyslet fiktivního společníka se kterým můžu psát.
Jen tak ,na papír.
Je lepší být nevázán kecy o slohovém útvaru ,který vám při psaní pro sebe nikterak nepomáhá.



Kámo ,ta Jihlava je tak zpropadený město ,až se mi zas líbí.
Jo ,ale nahovno sou tu některý místa s debilníma lidma.
Jasně ,ale tak vezmi si fejzbůk.
Představ si ho ,jako místo. Třeba ,jako náměstí tady.
Jdeš tam ,protože poskytuje jakousi zábavu ,pár hospod...no prostě má nějáký lákadla.
Ale musíš tam trpět hádky cigánů ,nasraný ksichty lidí ,otravný prodavače a kdovíco ještě.
A to samý máš i s fejzbůkem.
Tak si říkám...měl bych jít.


A taky ,že půjdu.
Půjdu do rockabilly klubu za pořádnou hudbou.
Půjdu mezi lidi a zase se proměním v toho normálního.
Co rád pije ,rád se baví ,rád poslouchá rock´n´roll a hlavně je rád mezi svejma kámošema !