Paní M.

24. prosince 2011 v 1:19 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Milí i nemilí...tvorové ?
Opět přišel pán a má stochutí vyblejt celej život (a všechno oběživo - však to znáte),

Nemám ani to nejmenší ponětí o tom ,co všechno se ve mě zrovna mísí.
Byl bych vlastně spokojenej ,protože je toho tolik ,že nemám ani šanci se nad něčím zamýšlet.
Jenže kdybych byl spokojenej ,tak se nemusím stále ujišťovat ,že opravdu jsem...

Venku padal mokrej sníh ,na chodnících ležela vrstva břečky ,směsi ze soli a tajícího sněhu.
Plnej radosti ,jakej to byl krásnej den jsem šel a "vesele" si čvachtal.
Konečně. Konečně jsem jí zase uviděl.
Ty výrazný lýčka ,úzkej nos a vlasy nedbale naházený pod čepicí.
Byla to furt ta úplně stejná osobnost.
Ta suverénní ,neohrožená jistota ,kterou jsem nikdy nepochopil.
Rychle jsem pozdravil a prohodil pár keců.
Směr kavárna. Nevím o čem jsme se bavili.
To všechno jsem bral jen ,jako cestu v čase.
Cestu zpátky do času ,kdy jsme sedávali na poli a koukali na Jihlavu s cigárem v ruce...
Řekl jsem jí i o armádě ,což mi mělo dojít ,že není zrovna ten nejlepší nápad.
Samozřejmě nešlo o mě ,šlo o její ideály.
Hádky s ní jsou ale vždycky v nějákým ohledu plodný.

Potom jsme šli...a potom by to čtenáře možná mohlo zajímat ,ale nikdy se to nepíše.



A tak si říkám ,co jsem to za zoufalce ,když chvíli potom tu zase sedím jak hromada hnoje a topím se sám v sobě.
Jo ,mít tak jistoty...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama