Únor 2012

.357 Magnum

26. února 2012 v 3:56 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Nevím proč a nevím jak.
Vím jen to ,že tu jakási obluda blouzní ,lítá po netu ,špehuje soukromí jiných na blogu a hlavně nemůže spát !
Nesnáším tuhle nespavost.
Nejhorší na ní je ,že si na ní velice brzo zvyknete.
Usínat ve čtyři ráno a z postele vstávat ve dvanáct odpoledne.
To je jedna z hlavních nevýhod studentskýho bytu a mezisemestrovýho volna.
K tomu tu mám jako zvukovou kulisu vlastní žaludek (a prázdná lednička a peněženka mě moc nezachrání).

Chvilku se snažíte si říkat "ne ,dneska prostě usnu" a vydržíte tak třeba i do půlnoci se zavřenejma očima v polospánku.
Pak vás probere hlad ,který ukojíte půllitrem vody.
Po chvíli samozřejmě následuje couračka na záchod a cestou kolem zrdcadla se zastavíte.
Nevím co tam vidí ostatní ,já tam vidím furt ten samej jev s čírem a kérkou ,kterej by potřeboval přibrat - ideálně tak deset kilo - a hlavně se vyspat.
Jenže když už si leháte...hele ,tady leží notebook. Hmm...hmm...hmm...www.blog.cz...hmm...hmm...youtube.com...hmm...hmm...no a tak to pokračuje už dvě hodiny.
Tajně doufám ,že se třeba unavím a usnu ,jako šípková...princ.

Když už si tu stěžuju ,tak vlastně můžu i s ospalým úsměvem na tváři říct ,že zejtra jedu zpátky do Jihlavy.
Tak něják jsem se - tvrdohlavě po otci - rozhodl tuhle vejšku skoncovat.
Udělám si pěkně v klidu jazykovku a následně UNOB.
Mimo toho ,že v to vkládám docela dost nadějí je tu i další neopomenutelný faktor a to je rok a půl mládí navíc.
Toho mládí ,kdy pijete jak zvrhlí ,akce střídá akci ,máte čas na hraní na kejtru ,máte čas v podstatě na všechno.
Včetně pár románků ,seskoků padákem a poznání dalších úchylů a vyvrhelů.

A tak můžu celý jarní prázdniny prožít ještě jednou.
Naposled v životě.
S flaškou Jacka Danielse ,cigárem v koutku na oblíbeném zevlplace - na letňáku (bejvalým letním kině).
Takovej ten sled událostí ,kterej si promítáte celou zimu a kterej vás vždycky potěší ,když si řeknete ,že to už není tak daleko.
Ta vysněná podoba jara.
Já si jí vysnil takhle.
Kytary ,košile ,cigáro ,flaška ,kámoši a postupný upadání do otupělosti za doprovodu jarní vůně rozmrzlých psích výkalů.
Přijde mi to ,jako poslední šance na další hodně dlouhou dobu prostě jen vypnout a jednoduše srát na všechno.
Válet se ,flákat se ,hrát si ,smát se ,...
A věřím ,že po tomhle tejdnu mi bude líp ,než kdybych měl doživotně žít v nějákejch lázních.
(fajn ,kecám ,ale chápete to ,ne ?)

Mezitím jsem zabil další půlhodinu sněním o tom ,jaký to bude už od zejtřka.
Tak něják jsem se stal vlastně zase kojencem. Závislákem ,feťákem ,nebo něčím podobným ,co značí závislost.
Fetuju tu hodiny a hodiny Rock´n´Rollu z konce padesátejch let.
(jo ,je to šílený a odporný klišé ,jenže tady se něják jinak vyjádřit ani nejde)
A jak řekl jeden klasik - "Rock´n´Roll skončil ,když zemřel Buddy Holly"
A měl pravdu. Elvis ,Beatles ,...to už nemá ten pravej náboj.
Nehledě na to ,že Beatles ze srdce nenávidím.
Za to ,jak celou tu super éru domršili ,zničili a naflusali jí do xsichtu.

-to nic ,to jen takovej malej výlev-



A tímto slibuji ,že již nebudu psát články po třetí hodině ranní.
(a zase kecám ,z těhle ranních seancí s revolverem u hlavy je obvykle cejtit nejvíc tý současný nálady)
Skoromrtvola Já.

Vesluj a netop se !

20. února 2012 v 22:19 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tak pokud jsem si kdy připadal ,jako floutek bez budoucnosti ,tak jsem lhal.
Teprv teď si tak totiž připadám a v mozku když zrovna nehučí ,jak v místním výtahu mi lítá hromada otázek.
Jak a co sakra udělat.
Něják se mi zdá ,že ta moje lež s dlouhejma nohama mě začíná nadhánět.

Stejně tak kdykoliv předtím jsem si mohl doma připadat ,jako černá ovce...pche.
Oproti tomu ,co mám doma teď to bylo jen naříkání chudinky ,která stále neví ,kde je dno.
Nyní ,jakožto zkérkovanej maník s čírem ,kterej poslouchá rockabilly jsem doma cosi ,jako vyhoštěnec.
Parchant ,spratek ,nezvedenec ,lupič ,výtržník ,...
Pokud mě babička nevydědí ,tak to bude jen tím ,že na to cestou pro propisku zapomene.

A v některých chvílích se nad to povznesu ,jakoby se nic nedělo.
Jenže pak existujou i tyhle prvotřídní dráma ,kdy se nad to nepovznesu ani kdybych se měl rozkrájet (a že to není vůbec blbej nápad)

Ale ,abych si připadal o něco líp ,tak tu můžu psát i věci ,který mě neskutečně těší.
Hraní na kejtru začíná bejt plynulejší ,akordy tam skáčou už poněkud jednodušeji.
Jeden důležitej poznatek je i v tom ,že kérka z vás udělá poměrně namyšlenýho zmrda.
Bez rezervy.
Silnej pocit sebedůvěry ,vnitřního uspokojení a v neposlední řadě pocit ,že jsem konečně poněkud dospělejší.
Takovej první důležitější důkaz toho ,že se nemusíte ptát rodičů.

...spláchnu se do hajzlu a počkám na apokalypsu v reálné podobě rytmáče ,dary kolins ,michala -zkurvenýhoidiota- davida a jiných vrcholných počinů na hudební scéně ze kterých je mi hůř ,než po třech dnech na MIGHTY SOUNDS.