Duben 2012

Sinner

29. dubna 2012 v 17:14 | Jay Jay |  My a lidé kolem nás...
Tak fajn ,nakonec jsme přecejen jeli.
A jak to bejvá...stálo to za nic.

Celý co mi z tohohle výletu zůstane v hlavě bude jen cesta domů.
Cesta domů při který jsme zjistili ,že nemáme peníze na vlak ,že nemám klíče ,že...nám někdo celej den házel klacky pod nohy.
Nechť zvedne ruku ten ,kdo by si rád zastřízlivěl v autobusu ,kde se nedá dejchat ,obklopen babským sněmem za poslechu dechovek linoucích se z rádia. Jak jistě mnozí uhádnou - já ruku nezvedl.
Peníze na jízdenku do Jihlavy nestačily a tak jsme jí koupili jen do Horní Cerekve.
A doufali ,že průvodčí prostě nebude vědět. Díkybohu opravdu netušil a my jsme dostali možnost spatřit hlavní nádraží v Jihlavě.

Samozřejmě nás zrána napadaly i jiný jistě úžasný nápady...jet jako zavazadlo ,jet na hajzlech ,okopírovat pro Hoaie studentskou kartičku (měl u sebe fotku ze školky) ,...
Něco ,jako výčet ze seriálu "Jak nežít svůj život".

Naštěstí nám po čtyřech hodinách chození pro klíče v hlavě zůstala spásná myšlenka se zapomnětlivým průvodčím.
A tak mám možnost tu po 11 hodinách sedět na židli doma s plným žaludkem a nefungujícím zaživacím traktem...


Sinner samotnej mi přišel jednak poměrně střízlivej a jednak zbytečně velkej. Nemělo to tu komorní atmosféru pár lidí.
Nehledě na to ,že třetinu koncertu jsem už jenom obíhal hudebníky a tahal zajímavosti a novinky.
Mezitím si totiž Hoai "rudonos" řekl ,že se mu chce spát a usnul na stole...

Ještě teda zezačátku to vypadalo opravdu nadějně...když jsme seděli před lidlem ,ukusovali chleba ,zapíjeli pivem a průběžně zaplácávali cigárama za úžasnýho počasí ve kterým je dozajista potřeba pravidelně dodržovat pitný režim.
Ale tam to končilo.
Kapely mi přišly (aspoň prvních pár) ,že tam jdou opravdu jen odzpívat a jít chlastat k baru. A zadruhý...střízlivý publikum je snad horší ,než žádný publikum.

Propříště ?
Víc prachů ,víc kámošů ,víc chlastu ,míň haluzů :)

A tak ztroskotal poslední kovboj..

27. dubna 2012 v 23:54 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Ouvejs.
Tak se nejspíš sinner skácel ,jako domeček z karet a mě čeká velice "záživná kalba plná neznámých a pohodových lidí" v Jihlavě. Kdo by se na to ještě těšil ? Sedět do dvou na óčku s partou zhulek ,hoperů a dvěma kámošema.

Dobře..zas tak hrozný to není. Vlastně je to obvykle docela fajn. Jenže !
Jenže se to nikdy nemůže vyrovnat vejkendu na Sinneru. Ani po kotníky se to nepřiplazí.
Nehledě na ty dva rozdílný tábory lidí.

To je asi všechno k největšímu problému ,kterej mě momentálně trápí.
(aaaargh !)
Furt je tu ale malá (malilinkatá) naděje. Pane bože ,prosím !

Tenhle tejden se nakonec udál jakejsi "fest" Chvíli jsme se plahočili ,sbírali odpadky ve skupině hromady lidí ,povětšinou dredatých ,vegetariánů ,hipíků a jinejch pochybnejch existencí.
Pak se zastavilo v areálu a začlo se pít a pít a stále pít.
K tomu se vláčí i jeden omyl s jednou holkou. Takovej ,na kterej se člověk snaží brzo zapomenout.
A pokud možno co nejrychlejc zmizet z inkriminovanýho bytu.

Teď už tu jen sedím a přemejšlím ,jak zase o něco přijdu.
Přijdu o lidi ,na který se těším.
O hudbu ,hromady hudby.
O absolutně všechno.
Na co jsem se teda těšil.
Život mi prej ponechaj. (bohužel)






Srát. Srát. Absolutně na všechno srát.
Mlet jednu nadávku za druhou ,s odporem tu tahat cigáro ,drbat si záda s oděrkama ,vidět kolem sebe samý obličeje lidí ,který tu kolem mě běhaj ,jako čertíci z krabičky. A furt nevěděj ,jen tápou.

Hovno !
Co ?
Hééj !

To je zas jednou perla článků. Nejsem na to hrdej ,ale taky nejsem schopnej urovnat si myšlenky.
Kdybych to udělal ,tak uvidím další hnusnej vejkend s lidma ,na který se netěším.

Bože ,Kokino ,Paťasi ,Rimmere ,kdokoliv ! Volám SOS.

This is story of my life..

20. dubna 2012 v 20:56 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tak jo ,nebo ne ,nebo jo ,nebo rovnou mašli na krk ?

Včera jsem byl na koncíku a trochu popíjet (zase) ,tentokrát ale s jinou partou.
Tedy téměř ,jako jakýsi vlk samotář se vzdálenýma příbuznýma. (víte ,čemu se říká idealizace ,ne ?)

Lidí tam zrovna kupa nebyla ,nicménně o to pohodovější byli.
Kapela hrála dobře (moc dobře) a dlouho (moc dlouho).
Jak to tak bejvá ,tak jsem se začínal ke konci kapku klimbat a přestalo mě zajímat ,kde jsem ,proč tu jsem a co tu vůbec dělám. Jakási pohodová holka nadšeně vyprávěla o punku ,jako o super stylu a připomínala mi mě samotnýho ,když jsem objevoval kouzlo poga. Připadal jsem si ,jako bych našel ztracenou archu... Ta nadšenost s kterou o tom člověk mluví je asi víceménně stejná.
Kapela mi nakonec dala podepsanej playlist a já pomalu začínal přemejšlet ,že tam nemám co dělat.
Zachránila mě zpráva od kámoše na Džbánu ,kterej skončil poměrně podobně. Seděl a seděl tak dlouho ,až tam zbyl poslední s holkou ,kterou jak jsem se později dozvěděl poznal taky jen v průběhu večera..

Na džbánu jsem vychutnal poslední cígo ,vyklidnil se posledním pivkem a v klidu padl za vlast.


Dnešní den neměl pointu. A mám pocit ,že pár následujích dnů na tom nebude jinak. Ležím tu ,poslouchám soundtrack z The Wanderers ,vracím se do počátků 60.let a myšlenky se mi toulaj od jednoho konce vesmíru k druhýmu.
Navnaděn náladou a příchutí filmu jsem se přesunul v čase a dokopal se ke kulinářskýmu zázraku.
Steak ,brambory a navrch osmažená cibulka.
S hrdostí můžu říct ,že lepší jídlo se mi ještě nepovedlo. Brambory byly málo osolený ,maso skoro žvejkací a cibulka spíš spálená ,než osmažená ,nicménně najedl jsem se ,jako král.
To bylo určitě tím ,jak jsem se u toho houpal do rytmů písniček...

--------------------------
Tak tohle jsou ty poslední chvíle ,kdy ještě nepracuju ?
Ty poslední chvíle ,kdy bych se měl duševně připravovat na zbytek života ?
--------------------------
Ne ,jen kecy. Každá věc má dvě strany.
Tahle věc jednou stejně přijít musela (za předpokladu ,že by se mi nechtělo žít v jakýmsi ghettu na podpoře).
A má i lepší strany. Peníze ,vlastní byt ,volnost v rozhodování ,...

Uvidíme. Nechci se v tom šťourat ,radši do toho skočím a budu se učit plavat až za běhu...
Chci bejt ,jako to příslovečný děcko ,který dokud se vážně nespálí na vlastní kůži ,tak nemá cenu ho jakkoliv varovat.
V jakýmsi rámci ,samozřejmě.

Šel bych do bažin za barákem ,lehl tam a dal si cígo. Kdybych to cígo měl.
Takhle si budu hrát jen na sovu...

Být svěží ,žrát fitnes a vonět po záhonech

19. dubna 2012 v 2:38 | Jay Jay
Tak jo. Komusi (a teď už i kdysi) jsem se zařekl ,že budu pro dnešek použitelnej. Což nebude úplně jednoduchá věc.
Teda po tý stránce psychický ,která si ráda dupne ve chvílích ,kdy se mi to moc nehodí v zájmu zničení jater v co nejbližší době.

Na druhou stranu ,není nic lehčího ,než se opít tak ,aby z mozku fungovala jen minimální část ,která je jen schopná chodit (teda...do určitý chvíle) ,komunikovat "ano" "ne" "jdu domů" "jen vodu" a především furt držet přiblblej úsměv na tváři.
Jednoduchá definice opilosti a (léku) na problémy ,který občas ani problémy nejsou.

Tohle je taky problém ,kterej vlastně ani problém není oproti dilematu ,který se mi teď poněkud dostalo do pozadí toho dění okolo. Ale jak už bylo nejednou zkopírováno ze Šakalích let...na to všechno existuje lék ,kterej zabírá líp ,než penicilin. Je to jen a pouze Rock´n´Roll (vy volové hipsterský :D !).

"Hej prcku!"
"Nóóó?"
...a takhle to začíná.

Co mě dneska docela pobavilo byla jakási stránka ,něco na způsob módní policie ,která se motá kolem vysokoškoláků.
Oceňují tam právě hipstery ,stupidní anglickej styl ,kterých tam je hromada. Něják mi však nedochází smysl komentů (kterých je tam víc ,než fanoušků Kata) "originální" ,nebo něco v tom smyslu.
Celá galerie zabírající přibližně 200 fotek je furt jedno a to samý jen v jiných barvách ,s víc či míň povedeným pokusem vypadat ,jako anglická předloha "hipstera" ,kterej má tričko s nápisem ,jehož význam mu utekl.
Vždyť je to jen současná móda ,masově rozšířená ,která pouze podává jakýsi pocit ,že majitel těch hadrů není tak "mejnstrímovej" ,je inteligentní (ehm ,ehm ,chrocht) a určitě čte tuny knih a zná anglický básničky nejlíp nějákejch pořádně zvrhlejch autorů.

To jen tak naokraj ,jakožto pohled (ano možná zakomplexovanýho blbečka) pozorovatele ,co si utvořil svůj malinkej názor na tuhle šaškárnu.

Co mě baví o poznání míň je to vzduchoprázdno. Je to ,jakobych čekal jen na to ,až prasknu. A že to bude pořádná šlupa. Něco...něco tady prostě chybí.
Jenže ne. O tom se mi ani nechce psát. Vlastně se mi už vůbec nechce psát po zjištění ,že to co bych chtěl říct stejně neřeknu. Je to jako pokaždý ,když se člověk vrací z hospody a ovlivňují ho krátkodobý nálady a za pět minut není schopen si vzpomenout jak že to chtěl změnit ten život.

Vlastně mi na mysl přišla jedna myšlenka ,kterou jsem kdysi napsal do deníku. Zrovna tu na to se zaujetím čučím ,na básničky ,sloky ,různý malůvky ,stesky ,nebo prostě jen stupidní článek o tom ,jak jsem celej den sekal trávu na brigádě. Je to jednoduchá myšlenka.
"Jsem živoucím příkladem toho ,proč se vyplatí používat kondomy".
Zřejmě jsem měl 12.3.2008 nějákou blbou náladu.
Taky je tu zaznamenána hromada zajímavejch věcí. První pivo ,poměrně dopodrobna rozepsanej vztah s první holkou (bože ,jak se semnou vůbec mohla bavit) ,několik zážitků z let ,kdy jsme se chovali jako věčně ožralí a nezatížení problémama tohohle světa a budoucího života.

Jenže je to věc ,která bych byl nerad ,kdyby se dostala do rukou někoho jinýho ,než mě. A tak je to i s touhle adresou. Furt přemýšlím ,že bych to mohl radši jen stáhnout a nechat někde pěkně bokem jen ve svým počítači.

Nevyřčená odpověď .na kterou jsem dosud nikdy neodpověděl ,protože jsem asi prostě strašně línej. A už i ospalej.
(zzzzZZZZzzzzZZZZzzzzZZZZzzzz)

Psychadelické cesty rychlíkem 666

15. dubna 2012 v 21:16 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
To je tak ,když si jedete a simpsoni vás omrzí...pak prolejzáte noťas s myšlenkou zločince ,že třeba najdete nějákej fajn film. Jenže houby nacházíte jen útržky svý existence zaznamenaný na kousku vašeho disku. (první článek někdy z listopadu 2011 ,kdy jsem byl ještě pilnej vysokoškolák)

Umřel strejda. Vlastně poprvý jsem zažil smrt někoho ,koho jsem znal líp ,než z fotografií ,nebo ze dvou návštěv ,kdy jsem na ně koukal z kočárku. Nevěděl jsem ,jestli se něco sluší dělat ,nebo nedělat. Ségra se zamkla v pokoji. A já...já šel ven na cigáro. Co jinýho ? Sedět doma a užírat se ,přemýlat v hlavě vzpomínky na něj ,jako obtížný sousto ? Stejně by jste to sousto jednou polkli...
Měl jsem i jít pít ,ale to už jsem si přecejenom přišel ,jako zvrhlík. Takže co ? Takže v rámci zachování smíru doma jsem koukal do počítače a snažil se usnout s myšlenkou ,že právě možná o něco přicházím.
Celá ta zpráva a událost jakoby se jen mihla. Chvíli jsem nad tím přemýšlel...pravda donutilo mě to přemýšlet i o věcech na které nemyslíte každý den ,měsíc či rok. Ale ráno se proberete ,udivíte se ,že lze vstávat i v normální hodiny ,aniž by měl člověk v hlavě tisíc a jeden hektopascal. Jdete na snídani ,potkáte mamku jak telefonuje a směje se šíleným smíchem psychopatů z Brd.
...a takhle zemřeme všichni. Pokud teda nebudeme hokejisti.

Takže teď sedím ve vlaku do Budějovic ,zoufale se snažím zabavit ,protože film ,kterej jsem si vzal byl moc krátkej a notebook stále drží. Venku krásně svítí slunce ,v lese okolo je krásně útulno a já se nedokážu ubránit tý nostalgii. Nostalgii s obrovským nádechem mládí a srandy. Když jsme chodili do lesa místo do hospod ,když jsme vydrželi tři dny lozit po okolí ,našlapat solidních pár kilometrů a těšit se na další víkend mezi tichem lesa ,třema kamarádama a sem tam zvířatama.
Chci bejt zase ten malej špunt. Dospělost pro mě globálně znamená jen to ,že se postupně vzdávám těch dětských radostí. Tenhle pocit dětských radovánek se mi vrací již jen příliš vzácně. A ty dospělý radosti jsou zase moc drahý. Parašutismus je ideálním příkladem. Na druhou stranu za těch pět minut ,kdy se proměním v to malý děcko s úžasnou hračkou ty prachy fakt stojí.

Nemůžeš být v obraze ,dokud nejsi párkrát pod !

28%. To je údaj ,který mi říká ,že budu muset psát a hrabat v hlavě myšlenky ještě až příliš dlouho na to ,aby se to dalo následně číst.

Fajn čas to vypnout.





Tak fajn...pět měsíců poté zase sedím ve vlaku a zase mám až moc času ,kterej by měl bejt něják využit. Protože jinak tu začnu řvát a budu nahej běhat po stropě...nebo aspoň moje duše teda jo.

Strejda...na strejdu jsem si od tý doby vzpomněl jen jednou a to když jsem viděl jeho fotku. Spíš by mě zajímaly reakce ,až umře babička. (nehrajme si na kecy ,že to je hnusný...ano ,je to hnusný ,ale co hnusný není ?) Mám představu - tejden truchlení a dalších 50 let volnosti. Protože do tý doby dokud tu bude mám zakázáno vypadat ,jak omalovánky. Taky nesmí bejt moc znát ,že jsem ožralej ,že smrdím po kouři ,že se vůbec jakkoliv provinním vůči řádu věřících.

Nevím...česko je jedna ze zemí ,kde je největší počet ateistů. Taky jsem ateista. S jedinou zásadou...nemít nikdy žádný zásady. Jenže otázka věření a nevěření je typ otázky ,na kterou by se mělo odpovídat nejdříve v 50ti letech a nejlépe po nějákým otřesným zážitku.
Ačkoliv si říkáme ateisti ,stejně většina lidí v něco věří. Lidi jsou jednoduchý (samozřejmě ,u žen by se to dalo silně zpochybňovat ,ale tuhle kapitolu pro dnešek zavrhneme) a potřebujou v něco věřit. Věřit ,že jim zejtra nějákým zázrakem odpadne hodina ,že dokážou udělat řidičák ,...a co v těch chvílích slyšíte nejčastějc ? Já teda věty obvykle začínající "Pane Bože ,ať..." . Nebo možná nejsou úplně tak slyšet ,nicménně ze zoufalých pohledů spolužáků to lze poměrně jednoduše odvodit.

Tedy...já obvykle věřím jen ve chvílích kdy to potřebuju. Věřím v sílu cidg náramku ,kterej nesundám ,věřím v karmu ,ale nevěřím tak ,abych si na to vzpomněl každý ráno.

Navíc jsem ve věku ,kdy je nejdůležitější všechno a všechny poslat do prdele (tedy dle slov mnou uznávanýho cápka ,kterej moc dobře ví o čem mluví..). Až z toho vyrostu ,tak budu vychovávat malýho prcka a budu doufat ,že jednou pozvedne můj meč a s vychlastaným hlasem budem vyřvávat a uznávat aspoň podobný ideály a názory. (rozumněj liberalismus ,špetku slušnosti ,hromadu punku a heslo "r´n´r never die !" )

A to je asi všechno co jsem chtěl říct k týhle bohem zaplivaný otázce vyznání...nechť pedopapež pojde ! :D
Řekls to pěkne...řekls to všechno.

A z oken voněl by páteční oběd...(to byla otázka ,kterou diváci možná rozluští ,ale kterou já za dalších pět měsíců rozhodně nerozluštím)

No dobře. Ještě se chvíli prospím a až se proberu ,tak přes ty malý škvíry uvidím známý siluety Budějek. A pak se teleportuju do doby za dva tejdny a svět bude celej fáájn ,lidi budou fáájn ,všechno bude fáájn a Vimperk pozná Jihlavský slušně vychovaný chlapce ,který zase utratěj všechny prachy který najdou po kapsách.

(a tohle bylo proroctvý na levlu 12 - Libuše(ta Pražská pro pomalejc chápající Ralfíky))