Psychadelické cesty rychlíkem 666

15. dubna 2012 v 21:16 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
To je tak ,když si jedete a simpsoni vás omrzí...pak prolejzáte noťas s myšlenkou zločince ,že třeba najdete nějákej fajn film. Jenže houby nacházíte jen útržky svý existence zaznamenaný na kousku vašeho disku. (první článek někdy z listopadu 2011 ,kdy jsem byl ještě pilnej vysokoškolák)

Umřel strejda. Vlastně poprvý jsem zažil smrt někoho ,koho jsem znal líp ,než z fotografií ,nebo ze dvou návštěv ,kdy jsem na ně koukal z kočárku. Nevěděl jsem ,jestli se něco sluší dělat ,nebo nedělat. Ségra se zamkla v pokoji. A já...já šel ven na cigáro. Co jinýho ? Sedět doma a užírat se ,přemýlat v hlavě vzpomínky na něj ,jako obtížný sousto ? Stejně by jste to sousto jednou polkli...
Měl jsem i jít pít ,ale to už jsem si přecejenom přišel ,jako zvrhlík. Takže co ? Takže v rámci zachování smíru doma jsem koukal do počítače a snažil se usnout s myšlenkou ,že právě možná o něco přicházím.
Celá ta zpráva a událost jakoby se jen mihla. Chvíli jsem nad tím přemýšlel...pravda donutilo mě to přemýšlet i o věcech na které nemyslíte každý den ,měsíc či rok. Ale ráno se proberete ,udivíte se ,že lze vstávat i v normální hodiny ,aniž by měl člověk v hlavě tisíc a jeden hektopascal. Jdete na snídani ,potkáte mamku jak telefonuje a směje se šíleným smíchem psychopatů z Brd.
...a takhle zemřeme všichni. Pokud teda nebudeme hokejisti.

Takže teď sedím ve vlaku do Budějovic ,zoufale se snažím zabavit ,protože film ,kterej jsem si vzal byl moc krátkej a notebook stále drží. Venku krásně svítí slunce ,v lese okolo je krásně útulno a já se nedokážu ubránit tý nostalgii. Nostalgii s obrovským nádechem mládí a srandy. Když jsme chodili do lesa místo do hospod ,když jsme vydrželi tři dny lozit po okolí ,našlapat solidních pár kilometrů a těšit se na další víkend mezi tichem lesa ,třema kamarádama a sem tam zvířatama.
Chci bejt zase ten malej špunt. Dospělost pro mě globálně znamená jen to ,že se postupně vzdávám těch dětských radostí. Tenhle pocit dětských radovánek se mi vrací již jen příliš vzácně. A ty dospělý radosti jsou zase moc drahý. Parašutismus je ideálním příkladem. Na druhou stranu za těch pět minut ,kdy se proměním v to malý děcko s úžasnou hračkou ty prachy fakt stojí.

Nemůžeš být v obraze ,dokud nejsi párkrát pod !

28%. To je údaj ,který mi říká ,že budu muset psát a hrabat v hlavě myšlenky ještě až příliš dlouho na to ,aby se to dalo následně číst.

Fajn čas to vypnout.





Tak fajn...pět měsíců poté zase sedím ve vlaku a zase mám až moc času ,kterej by měl bejt něják využit. Protože jinak tu začnu řvát a budu nahej běhat po stropě...nebo aspoň moje duše teda jo.

Strejda...na strejdu jsem si od tý doby vzpomněl jen jednou a to když jsem viděl jeho fotku. Spíš by mě zajímaly reakce ,až umře babička. (nehrajme si na kecy ,že to je hnusný...ano ,je to hnusný ,ale co hnusný není ?) Mám představu - tejden truchlení a dalších 50 let volnosti. Protože do tý doby dokud tu bude mám zakázáno vypadat ,jak omalovánky. Taky nesmí bejt moc znát ,že jsem ožralej ,že smrdím po kouři ,že se vůbec jakkoliv provinním vůči řádu věřících.

Nevím...česko je jedna ze zemí ,kde je největší počet ateistů. Taky jsem ateista. S jedinou zásadou...nemít nikdy žádný zásady. Jenže otázka věření a nevěření je typ otázky ,na kterou by se mělo odpovídat nejdříve v 50ti letech a nejlépe po nějákým otřesným zážitku.
Ačkoliv si říkáme ateisti ,stejně většina lidí v něco věří. Lidi jsou jednoduchý (samozřejmě ,u žen by se to dalo silně zpochybňovat ,ale tuhle kapitolu pro dnešek zavrhneme) a potřebujou v něco věřit. Věřit ,že jim zejtra nějákým zázrakem odpadne hodina ,že dokážou udělat řidičák ,...a co v těch chvílích slyšíte nejčastějc ? Já teda věty obvykle začínající "Pane Bože ,ať..." . Nebo možná nejsou úplně tak slyšet ,nicménně ze zoufalých pohledů spolužáků to lze poměrně jednoduše odvodit.

Tedy...já obvykle věřím jen ve chvílích kdy to potřebuju. Věřím v sílu cidg náramku ,kterej nesundám ,věřím v karmu ,ale nevěřím tak ,abych si na to vzpomněl každý ráno.

Navíc jsem ve věku ,kdy je nejdůležitější všechno a všechny poslat do prdele (tedy dle slov mnou uznávanýho cápka ,kterej moc dobře ví o čem mluví..). Až z toho vyrostu ,tak budu vychovávat malýho prcka a budu doufat ,že jednou pozvedne můj meč a s vychlastaným hlasem budem vyřvávat a uznávat aspoň podobný ideály a názory. (rozumněj liberalismus ,špetku slušnosti ,hromadu punku a heslo "r´n´r never die !" )

A to je asi všechno co jsem chtěl říct k týhle bohem zaplivaný otázce vyznání...nechť pedopapež pojde ! :D
Řekls to pěkne...řekls to všechno.

A z oken voněl by páteční oběd...(to byla otázka ,kterou diváci možná rozluští ,ale kterou já za dalších pět měsíců rozhodně nerozluštím)

No dobře. Ještě se chvíli prospím a až se proberu ,tak přes ty malý škvíry uvidím známý siluety Budějek. A pak se teleportuju do doby za dva tejdny a svět bude celej fáájn ,lidi budou fáájn ,všechno bude fáájn a Vimperk pozná Jihlavský slušně vychovaný chlapce ,který zase utratěj všechny prachy který najdou po kapsách.

(a tohle bylo proroctvý na levlu 12 - Libuše(ta Pražská pro pomalejc chápající Ralfíky))


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama