This is story of my life..

20. dubna 2012 v 20:56 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tak jo ,nebo ne ,nebo jo ,nebo rovnou mašli na krk ?

Včera jsem byl na koncíku a trochu popíjet (zase) ,tentokrát ale s jinou partou.
Tedy téměř ,jako jakýsi vlk samotář se vzdálenýma příbuznýma. (víte ,čemu se říká idealizace ,ne ?)

Lidí tam zrovna kupa nebyla ,nicménně o to pohodovější byli.
Kapela hrála dobře (moc dobře) a dlouho (moc dlouho).
Jak to tak bejvá ,tak jsem se začínal ke konci kapku klimbat a přestalo mě zajímat ,kde jsem ,proč tu jsem a co tu vůbec dělám. Jakási pohodová holka nadšeně vyprávěla o punku ,jako o super stylu a připomínala mi mě samotnýho ,když jsem objevoval kouzlo poga. Připadal jsem si ,jako bych našel ztracenou archu... Ta nadšenost s kterou o tom člověk mluví je asi víceménně stejná.
Kapela mi nakonec dala podepsanej playlist a já pomalu začínal přemejšlet ,že tam nemám co dělat.
Zachránila mě zpráva od kámoše na Džbánu ,kterej skončil poměrně podobně. Seděl a seděl tak dlouho ,až tam zbyl poslední s holkou ,kterou jak jsem se později dozvěděl poznal taky jen v průběhu večera..

Na džbánu jsem vychutnal poslední cígo ,vyklidnil se posledním pivkem a v klidu padl za vlast.


Dnešní den neměl pointu. A mám pocit ,že pár následujích dnů na tom nebude jinak. Ležím tu ,poslouchám soundtrack z The Wanderers ,vracím se do počátků 60.let a myšlenky se mi toulaj od jednoho konce vesmíru k druhýmu.
Navnaděn náladou a příchutí filmu jsem se přesunul v čase a dokopal se ke kulinářskýmu zázraku.
Steak ,brambory a navrch osmažená cibulka.
S hrdostí můžu říct ,že lepší jídlo se mi ještě nepovedlo. Brambory byly málo osolený ,maso skoro žvejkací a cibulka spíš spálená ,než osmažená ,nicménně najedl jsem se ,jako král.
To bylo určitě tím ,jak jsem se u toho houpal do rytmů písniček...

--------------------------
Tak tohle jsou ty poslední chvíle ,kdy ještě nepracuju ?
Ty poslední chvíle ,kdy bych se měl duševně připravovat na zbytek života ?
--------------------------
Ne ,jen kecy. Každá věc má dvě strany.
Tahle věc jednou stejně přijít musela (za předpokladu ,že by se mi nechtělo žít v jakýmsi ghettu na podpoře).
A má i lepší strany. Peníze ,vlastní byt ,volnost v rozhodování ,...

Uvidíme. Nechci se v tom šťourat ,radši do toho skočím a budu se učit plavat až za běhu...
Chci bejt ,jako to příslovečný děcko ,který dokud se vážně nespálí na vlastní kůži ,tak nemá cenu ho jakkoliv varovat.
V jakýmsi rámci ,samozřejmě.

Šel bych do bažin za barákem ,lehl tam a dal si cígo. Kdybych to cígo měl.
Takhle si budu hrát jen na sovu...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama