Květen 2013

Starý ,dobře vyjetý koleje

12. května 2013 v 0:18 | Jay Jay |  Neuspokojivá realita
Tak po několika měsících ,co poklidně probíhala ta proměna studenta na pracujícího občana je to vše u konce.
Stojím tady před celým světem ,jako já.
Nikdo mi tu nestojí za prdelí ,vstávám do práce ,žiju.
A především. Především mám příjem peněz a brzo i byt.

Do školy se vracet nehodlám. Chvíli mi to taky vrtalo hlavou.
Ale lidi ,co říkají ,že na škole je to lepší ,tak si to prostě nemůžou pamatovat.
Líbí se mi dělat v bandě fajn chlápků ,dělat věci co mě baví a vidět i tu hromadu práce.
Vidět kus práce o který se dá říct ,že mě těší.

Okolí je zase jako dřív.
Zkoušky ,kytara ,pár více a ménně důležitých lidí.
Jedna a ta samá chyba ,kterou mě asi baví opakovat furt dokola.
A kolem toho bublina hudby.
Barva hudební bubliny se za poledních pár tejdnů změnila hodně do černa.
Do Psychobilly.
Když jsem byl ještě puberťák a nechutně idealistickej prcek ,tak jsem ve chvílích nasrání poslouchal indierock...
Dneska mi z toho moc nezůstalo. Dvě ,možná tři písničky.
Teď jsem v těch chvílích začal poslouchat psycho.
Pořádně nedokážu popsat ,co je na tom tak děsně přitažlivý ,ale je to přesně ten styl ,kterej chci slyšet ,když padaj domy a ideály.
Ta ponurá atmosféra... vlastně vím ,proč je to tak super ,ale k tomu člověk musí zase znát podstatu psychobilly ,jako takovýho.

Výsledkem je úsměv na tváři ,cigareta v ruce a o něco lepší pocit.

Ve velice blízký době jsou v plánu zase obrázky.
Takový ty pod kůži ,který se sundavaj dolu nožem.
Prej je to hustý ,nějaký mít.

Po půl roce mám konečně zase dva nápady ,kterýma si jsem jistej a vím ,že se mi líbí.
Lotrinskej kříž ,kterej má spojitost s Pierem Clostermannem a černej čtyřlístek na jedno specifický místo.
Uvidíme ,jak to všechno bude klapat.

Co mě po večerech tady doma neskutečně štvalo byla nemožnost hrát na kytaru.
Dneska to vím třikrát tak dobře.

-------------

Otce baví mi vypínat internet i tři dny před mým odstěhováním-se.
Nemám na to sílu ,jdu na cigáro.