Historie ,naivita a omáčka

Jen jedna malá soukromá jízda

22. března 2010 v 18:37 | Jay Jay
Jakožto už téměř nepředvídatelný tvor bych ani já sám byl neřekl ,že se vrátím sem.
K tomuto blogu. K mé obrovistánské naivitě ,odporným zážitkům (nutno podotknout ,že nejen špatným) a strašlivým omylům ,při kterých jsem sám na sebe nevědomky sypal popel...

Nyní jsem nejspíše v poloze rozpolceného člověka. Žijícího všude jen napůl. Jakobych nemohl dohnat obě svoje poloviny do jedné místnosti.
Naprosto rozhrkaný.

Včera byl navíc poněkud příšerný den. Takový ,který by jste nejraději celý prospali a zapoměli na něj.. Kafe ,kamarádi ani hezké počasí vám nevrátí náladu ,která vám stále uniká mezi prsty.
Teprve ,když jsem se večer šel projít ven jsem se vlastně začal probírat z dosud nekončícího snu.
Mlha ,která zastírala po celý den myšlení i smysly se pomalu začala rozpouštět.

Byla to taková poklidná nálada podtrhovaná protahujícími se stíny jarního večera. Pár párů procházejících se taktéž po okolí staré plovárny dokreslují nedělní večer ,ale já je již pomalu svým ignorantským pohledem ani nezachycuji.
Vnímám jen ten hukot tam...vevnitř. "Co vlastně děláš ? Víš vůbec kam míříš ,kdo jsi ?"
Obvyklé stupidní dotazy vašeho svědomí na které vlastně znáte i odpovědi ,ale leckdy si je nechcete přiznat.

Sedl jsem si na stráň do vonícího jehličí již vysušeného sluncem. A ačkoliv jsem měl v plánu se zamyslet ,tak jsem jen otupěle zíral na vodní hladinu po které pluly malé kry tajícího ledu...
Lenost mě opět překonala.

A tady ,aby se lépe usínalo...

Nashledanou.

Smrt pro všechny ! Zdarma ! Volte nás.

6. ledna 2010 v 15:20 | Jay Jay
Sedící na židli a čumící doblba. Poněkud příšerně fádní a častý obraz mé osoby.
Doteď jsem se nedokázal "zformátovat a restartovat" po onom příšerném stavu v Praze.

Dokonce jsem už i vzdal pokusy o zformátování-se. Vládne zde tedy chaos. A život z chvilky na chvilku. Támhle je potřeba tohle ,támhle tohle. Co se zjeví ,to provedu jednoduše.

Mám pochybnou zábavu (tedy tu jsem měl i před tím..nyní je zde však i další). Jsem alergický na mladé dámy ,jež zřejmě rády otravují na oné sabotérské aplikaci icq.
Naučil jsem se (hmm ,od koho sjem to asi pochytil) je odmítat bez výčitek ,posílat kamsi bez mrknutí oka.
Člověku to ušetří čas ,sem tam se uchichtne blbosti některé osoby zřejmě snažící se vytáhnout z vás informace na obvyklou otázku "Jak je?"(tato otázka je příšerná ! nehledě na zajímavé formy pozdravů..achůjky...jujejajijupí-to je snad nejbizardnější jaký jsem stačil pochytit apod.)

K těmto "radostem" nám zde (na studené Vysočině) přibyl i sníh. Nenávist k němu mě mrazí (kdyby hřála tak je mi snad i milej..)

Taktéž jsem "objevil" Ameriku. Amerikou je zde cynismus.
Ano ,uznávám ,že donedávna jsem neznal význam tohoto slova a až wikipedia poskytla "definici" (hmm to zní jako v hodině matematiky). Je to nádherný život. I když často nerovnoprávný a odporně chladivý (ach ta krása).


Snahy o doučování z Angličtiny se poněkud minou účinkem. Doučovatelka je totiž nyní na měsíc pryč.
Loučím se tedy s vámi (a nezakrývám že to může být opět na dlouhou dobu) alespoň s přáním pěknýho (optimismus mě oslepuje) novýho roku.

Snad padne Paroubek a Topolánek a s nimi i valná většina vlády. Amen.

In the Mood

11. prosince 2009 v 22:24 | Jay Jay
"drž hubu!"
"jo ,to je fakt super věc ,takový to pšš. To umím! Dokonale ,prostě se seknu a nemluvím. Já totiž nejsem moc velká mluvka ,často ani neceknu"

Tohle mi zvedlo náladu. Vzpomínky na Prahu ? Ale né...to jen pozorovatel připoměl co se dělo.


Něják nejsem schopen se pořádně soustředit ,neposedím (pravda ,velkej podíl na tom má oholené pozadí - takovou krávovinu už v životě neudělám ani kvůli debilní sázce!) a nenapíšu souvislou větu na komunikátoru zvaném icq.

Snad jen naprostá ignorace učitelky na POZS. Prvně to byly dveře a okna. Nyní jsme dál ! Už u trubek a vody ! (již třetím měsícem)
Zápisy píšu nejmenším písmem jaký dokážu vytvořit a zároveň přečíst...má to praktickou stránku. Když se píše tak to jen vystřihnu ze sešitu a tadáá! Tahák je na světě.

"Co děláš Jeřábku?"
"kreslím si do sešitu POZS"
"jaktože?...co si o sobě myslíš?"
"Baví mě kreslit. Mojí povahu zde nebudu rozebírat"
"Za dveře!"
"Nashle"

Následná hodina za dveřmi propěla mému dni ,byla využita na spánek.
Druhá hodina byla v knihovně na videu.
Prostě jsem si dal pod hlavu bágl ,vlezl pod stůl a spal dál.
Troufám si a jsem neslušný. Ale kdo by odolal ,když se učíte věci ,které znám průměrný žák ZŠ ?
Zkoušela mě donutit něco dělat ,ale když mě vyzkoušela a já měl za dva tak asi usoudila ,že to umím. (neumět to by byla záhada)


Aukruju si nový konversky..starý zelený maj už něco nachozíno (vlastně od doby jejich koupě v ničem jiným nechodím)



Je zajímavé taktéž ,jak lidé ,co na první pohled mají minimální šance na "ulovení" hezkého partnera se uchylují k romantice ,romantickým kvízům na FB a další činnosti ,která něják může vyzdvihnout jejich falšované vlastnosti ,ve které doufají že jim najdou hezkého partnera.

Taky jsem tam patřil. Vlastně když čtu starý články co jsem psal tak se pomalu stydím.

Přijde mi to až tragikomické.


To byla ta smysluplná část článku...nyní již opět nevím co dále vám zdělit užitečného.
Prozatím nejsem naštvaný na lidstvo a tak zdravím pouze "nashle".

Ván...echm prosinec.

3. prosince 2009 v 8:12 | Jay Jay
Alergie !
Na vánoce. Na tu záminku pro mamku ,která (si myslí ,že) jí dává pravomoc pro ovládání mě. Jako autíčko na ovládání...tuhle to a támhle to...

Na vánoce. Na vánoční přihlouplý "songy" o věcech ,kterým já nevěřím. Někteří tomu říkají koledy. Já to nemůžu ani slyšet.

Na vánoce. Na starý babičky ,který vás s radostí umačkaj v obchoďáku ,jen aby sehnaly dáreček pro svojí rodinku.


Brr snad ani nevím jak je možný bejt takhle alergickej na věc ,která vám ještě minulej rok přišla normální a fádní.
Vlastně jsem naštvanej. Na tolik věcí a lidí. A z důvodu ,že nevím co mě to štve.

Proč někdo želí nad smrtí jim úplně neznámých lidí ?

Už mě tak štve přeplněný ajcko EMOtikonů. Přestal jsem je psát tam ,kde jsou prostě na nic. Konverzace vypadá kaměněji tvrději a vážněji. Málokdo si pak dovolí psát hlouposti. (tedy mimo autora samotného)

Milý ježíšku,
na vánoce si přeji být co nejdál od této planety a jejich obyvatel. Nejlépe tak někde u Pluta.

Konečně mi i došlo ,proč se někdo uchyluje i ke "správným" hodnotám. Ze zoufalosti ,nebo z čirého přesvědčení. Doufat však ,že se na to chytne stejně "dobře" smýšlející člověk a pak bude vše v pořádku mi přijde jako hloupost. Nyní. Je to snaha přiblížit se "ideálu" ,o kterém se mluví v knížkách našich babiček.
Byl jsem zoufalec.

Teď jsem už pouze naštvaný člověk co si našel cíle ke kterým téměř upíná jakýkoliv svůj další život.

Vlastně jsem i přemýšlel. Nad cílem.
Když jsem se zeptal Lišky ,zda vůbec má nějáké cíle...
"Ne ,asi ne. Dokážu žít i bez toho. Proč se ptáš ?"
Nechápu to. Nemít cíle. Nějákej být snad musí..nebo ne ?
Jen přijít tedy na to ,zda je to blbost ,nebo genialita..nemít cíle.

Všem ,kterým se ještě líbí svátky Vánoční přeji hezký prožití jejich "atmosféry".

Hrůtí sa vlak...

26. listopadu 2009 v 21:02 | Jay Jay
Stal se ze mě hektický člověk. Nestíhám. Věčně nestíhám. A běda ,když mi to dojde...to se pak vybodnu na všechno.

Konečně jsem si zvolil vysokou školu (upřímnou soustrast) a to UO v Brně. (Univerzita obrany v Brně) Jakožto svědomitý (chacha) člověk jsem si tedy počal dohadovat doučování z Angličtiny ,abych se s chutí vrhl na učení. Je potřeba jen maličkost..za rok a půl se naučit Anglicky tak ,abych z ní mohl maturovat. Vlastně to nezní až tak hrozně.. V matematice jsem již zabral (neodevzdáním písemky ze který bych měl za pět).

Momentálně mám náladu při které bych bratrovi lámal pastelky (ještě mu zebejvaj čtyři) a vypínal počítač. Však ale zbytky inteligence říkaj "nevypínej to"..to je škoda. Prostě nic-moc.

Na druhou stranu jsem dokázal i záslužné věci..smazat list kontaktů a vynalézt "stav" na fb ,jež zní "Postrádám na facebooku možnost "tohle se mi nelíbí". Protože hodně věcí se mi tam doopravdy nelíbí.

Právě poslouchám Vltavu od "Béďy". Přijde mi to jako něco uklidňujícího...dokud nedopluju myšlenkama zase příliš daleko za hranice.

Článek o ničem. Doba o ničem. A nálada akorát tak na ničení...ideální okolnosti pro pořádnou večeři.


Dopis pro Lišku

19. listopadu 2009 v 7:52 | Jay Jay
Vím proč ,vím jak. Nevím však proč zde.

Snad aby si nad tím měl kdo lámat hlavu ?
Nač lámat si s tím hlavu ?
Výsledku se stejně nedopátrá ,na to je nezkušený matematik.
Ale o naděje ?
Matematika nepřipouští.
Proč tak chladná je tato věda ?
Nač se učiti býti chladnými ?
A nač se učiti býti vřelými ?
Sic starší jste pane ,ale smysl života vám utekl ve vzorcích...

Fantazii nezastavíš.
A i přes vrchní přetvářku národa vydere se na povrch.
Bohužel (naštěstí) však pouze v naší mysli.

Touhu však neuhasíš..nač ?
Nač se tvářit tak naivně a zneužívat ironického úsměvu ?
Ještě že známe nouzové východy...

Rád bych přísahal ,že více nepustím svou fantazii ven ,ale popřel bych tím sám sebe.

Kterak maloměšťák navštívil velkoměsto

19. listopadu 2009 v 7:46 | Jay Jay
Teplého sobotního dopoledne jsem se potil jako by bal právě červen. Nikoliv však kvůli počasí ,nýbrž z nervozity. Nevěřil bych ,co dokáže vymyslet nervózní člověk...od strachů kvůli jízdence přes strachu kvůli spoji až po strach ,zda se neztratil.

Po překonání metra mi bylo dopřáno uviděti Darryla ,jež je zdálky maskován jako slečna.
Co člověka překvapilo byl jeho jemný hlas. Čekal bych o dost hrubší..

Mimo této postavy mě též zajímala Praha ,jako taková. Opředená mýty a všemožnými povídčkami. Mě celkově to město nepřišlo kterak nemyšlený ,natož výjimečný. Snad proto ,že jsme nebyly na žádném místě plném turistů ,ale v normální obytné části Prahy. Postupně jsme navštívily některá místa ,na nichž se odehrávají mnohá Darrylova dobrodružství.

S Darrylem samotným se dalo povídati bez menších problémů. A hlavně mi přišel "klidnější a hodnější" ,než by se mohlo zdát z blogu.

Celé sobotní pozdní odpoledne blo tedy stráveno "prohlídkou" ,resp. procházkou.
Nutno říci ,že náš stav se díky trávě měnil z provozuschopného (tedy hlavně u mě) až na nemožný přemýšlení.
To byla naštěstí již tma. Pak mi tráva vlezla na mozek takovým způsobem ,že mám okno.
Další vzpomínky jsou až ze škodovky. Tam jsem prožíval muka.

A tak přísahám ,trávu a cigarety v dohledné době NE.

Pak jsou jakés-takés vzpomínky na horký čaj ,v němž byla vidlička. A nádhernej pocit usínání.


Ráno jsem se vzbudil zřejmě po Darrylovi. Nikterak hroznějsem se necítil a byl jsem za to rád.
Mimoto jsem spal uvnitř ,což mi poněkud nedocházelo...vždyť jsem ležel ve škodovce. Po vysvětlení ,že Darryl ukecal matku jsem byl věru "služebníček malinkatej".

Dokonce snídani jsem měl. Následná procházka k bájnému Tescu s odpadky mě probudila úplně.

Návštěva obchoďáku ,nákup Coly ,brambůrků a "ememek"...vše se započlo konzumovat v blízkém parku. Nádherné to ráno...kdyby pod nohama nejezdilo metro. Divnej pocit ,když slyšíte cosi jako hlasité škrundání v břiše a klepe se vám zem pod nohama.

I tento den byl ve znamení procházení se. Procházení se a čučení na fotky z jeho "idylické" dovolené. Klidné dopoledne bylo zakončeno ,když jsme počali být malátní. Logickou dedukcí jsme přišli na to ,že jsme toho moc nejedli...(až na mě ,já měl prý guláš večer)
A tak jsme měli dokonce i oběd.
Po chvíli dalšího posezení jsem si zapsal trasu sbalil se a s díky jsem vyrazil na metro.

Cesta domů byla prapodivná. Jako bych se vracel ze snu. Vlastně jsem dost dlouho ani nevěřil tomu ,že jsem seděl vedle Darryla :D.


Nezbývá ,než doufat ,že i on se v obzoru roku ukáže tady :D

It´s over ?

12. listopadu 2009 v 8:27 | Jay Jay
Opravdu ?...opravdu se dokázal zkazit ?..

V prvácích slušně vychovaný chlapeček se svýmy zájmy.
Avšak na konci prváků přichází přestup k NAMařům.

Chlapeček poprvé v životě má před sebou půllitr piva.
Chlapeček poprvé v životě opitej jak hovád.
Avšak chlapeček z toho má superový zážitky (až na tu zelenou ,fůůůůůj)

Celý druhák se chlapeček drží u piva ze měsíc.
Celkem v klidu a pokoji se učí.
Ke konci druháků však přichází vodáckej kurs.
ÓÓhhh...ty bolehlafy.

Avšak přes prázdniny je stále u svýho obvyklýho jednoho za měsíc.

Pak přijde počátek třeťáků ,pár akcí s aliancí.
A hlavně.
Hlavně přišlo Rakousku.
Tam mu ukázali pitný režim ,který dosud neznal.
Ukázali mu jak funguje "vodnice".
Taky sám zjistil ,že kouřit nechce.
(poté co sebou sekl o zem - důvodem byla jedna odporná cigareta)
Zjistil i jak nádhernej úsměv má po travičce.

That´s hell !

Taky nesmíme opomenout koncert TleSKAče.
Pak neprospanou noc.
Akci.
A večer opět v hospodě.
(půlhodina při který se mi klížily oči byla nejhorší v životě)
A pak...konečně...spánek !
Spánek bohů.

A nyní..na Martina se zpráskal jak kotě.
Měl dvě piva.
Naštěstí zůstal u těhle dvou.
(pochybuji že by se dostal dál)
I tak již celá třída ví ,že jsem "byl" na Martina.


Nevím jestli se radovat z poznání hafy novejch lidí.
Nebo smutnit z toho ,že se to začíná zvrhávat.

V každém případě jsem se včera věru uvolnil a mám dost nadšení na to ,abych rýsoval a učil se.

Možná skončil onen slušný chlapeček svojí éru.
O sedm let později ,než jeho vrstevníci.

Možná ti usnadní tvou cestu.
Bonaqua...

Věru krátké líčení o knize a o jeho smůle

4. listopadu 2009 v 20:13 | Jay Jay
Nedávno jsem dočetl (pravda ,už asi potřetí) onu magickou dvojknihu.
"Na západní frontě klid"
"Cesta zpátky"

Ano ,autor je proslavený (a mnou zbožňovaný) Remarque.

Na obou knížkách vás zaujmou detaily ,jeden odstavec je krutá realita a hned v dalším je poetické zamyšlení se nad nějákou věcí.
Fascinuje mě to a nutí nad čtivem přemejšlet. Řádky jen hltám a knihu mám přečtenou...až moc rychle.

Není v tý knize místo pro obelhávání sama sebe. Je to stále jen realita se kterou se utkáváme.
To je to co se mi tak líbí.

Pak tu máte druhou "část" dvojknihy.

Popis situace v poválečný zemi.
Život veteránů.
A netečnou společnost plnou až absurdních pravidel.



A on stále doufal že se dostane do minulosti. Tam je jeho místo. Né tady. To tam. Nic však není tak růžový jak to vypadá.

Přesto by třikrát radši žil tam ,než tady a teď.

Můj zimní skoro-kolaps

3. listopadu 2009 v 14:24 | Jay Jay
Ach ,krásná jsou tato rána pesimistova.

Jen do doby ,než zjistí ,že venku padá onen antivietnamový bílý hnus.
Nu což...zatím jen troška. Do odpoledne je to fuč.

Cestou do školy jako dycky pokukuje po lidech a poslouchá hudbu. Nikterak vesel se plahočí tím hnusným počasím ,aby mohl dospat v Němčině.

Bohužel ,učitelka si usmyslela ,že z něj bude pilný žák a tak musí psát německy ,mluvit německy a snažit se dát najevo vedlesedící ,že nemá náladu kecat (ostatně jako předešlé dva roky). Vedlesedící se však nedá zastavit.

Zblitek hodiny se úspěšně pokouší snít...zasnil se. Probíhá si nedávné okamžiky. Povětšinou okamžiky smůly.
Ze snění ho až surově vytrhuje školní zvonek. Řve neodbytně a celou půlminutu.

Ohlíží se při odchodu do učebny...chyba ! Za okny zahlédl chumelení.
Tak ono to nepřešlo...každá vločka ,každej centimetr navíc všechno zahaluje temnotou.

Naštěstí alespoň v hodině pozemáku ho učitelka nechala vyspat.
Ono už to nemá cenu...po oknech přišly dveře a teď ,světe div se ,bereme rodělení vody na studenou a teplou :D:D...alespoň nějáký námět na vtipkování ,ačkoliv je to vspíše smutnej příběh hlouposti.

Trmácí se ze školy...ty velký konversky mu na sněhu kloužou. Malý utěšení mu skýtá šance skočit si do louže...vysloveně blbost ,která dokáže zvednout náladu. Jen kdyby si ty prsty na nohou nestěžovaly.

Zaujímá mě pohled dědy...jsem připravenej po něm vyjet ,jestli jen něco cekne na téma "zelený konversky"... Všimli jste si už taky ,jak jsou staří lidé konzervativní ? Jakýkoliv výstřelek přesahující denodenní šeď je ihned potrestán ,nebo okomentován. Nesnáším to.
Užuž otevírá ústa ,když pohled do mých očích ho zarazí. Snad pochopil.

Cesta domů je zdlouhavá..zabere mu přes půl hodiny. Odmítá jezdit přecpanejma busama ,kterýma navíc jezdí i sousedka ,který se vyhejbá jak čert kříži. Zkurvila mu toho dost...stačilo.
Třikrát radši bude vstávat o tý blbý půl hodiny dřív.
Venku je už hafec sněhu.

Má chuť křičet z plna hrdla.
Nepochopen nikým jiným.
 
 

Reklama