My a lidé kolem nás...

Sinner

29. dubna 2012 v 17:14 | Jay Jay
Tak fajn ,nakonec jsme přecejen jeli.
A jak to bejvá...stálo to za nic.

Celý co mi z tohohle výletu zůstane v hlavě bude jen cesta domů.
Cesta domů při který jsme zjistili ,že nemáme peníze na vlak ,že nemám klíče ,že...nám někdo celej den házel klacky pod nohy.
Nechť zvedne ruku ten ,kdo by si rád zastřízlivěl v autobusu ,kde se nedá dejchat ,obklopen babským sněmem za poslechu dechovek linoucích se z rádia. Jak jistě mnozí uhádnou - já ruku nezvedl.
Peníze na jízdenku do Jihlavy nestačily a tak jsme jí koupili jen do Horní Cerekve.
A doufali ,že průvodčí prostě nebude vědět. Díkybohu opravdu netušil a my jsme dostali možnost spatřit hlavní nádraží v Jihlavě.

Samozřejmě nás zrána napadaly i jiný jistě úžasný nápady...jet jako zavazadlo ,jet na hajzlech ,okopírovat pro Hoaie studentskou kartičku (měl u sebe fotku ze školky) ,...
Něco ,jako výčet ze seriálu "Jak nežít svůj život".

Naštěstí nám po čtyřech hodinách chození pro klíče v hlavě zůstala spásná myšlenka se zapomnětlivým průvodčím.
A tak mám možnost tu po 11 hodinách sedět na židli doma s plným žaludkem a nefungujícím zaživacím traktem...


Sinner samotnej mi přišel jednak poměrně střízlivej a jednak zbytečně velkej. Nemělo to tu komorní atmosféru pár lidí.
Nehledě na to ,že třetinu koncertu jsem už jenom obíhal hudebníky a tahal zajímavosti a novinky.
Mezitím si totiž Hoai "rudonos" řekl ,že se mu chce spát a usnul na stole...

Ještě teda zezačátku to vypadalo opravdu nadějně...když jsme seděli před lidlem ,ukusovali chleba ,zapíjeli pivem a průběžně zaplácávali cigárama za úžasnýho počasí ve kterým je dozajista potřeba pravidelně dodržovat pitný režim.
Ale tam to končilo.
Kapely mi přišly (aspoň prvních pár) ,že tam jdou opravdu jen odzpívat a jít chlastat k baru. A zadruhý...střízlivý publikum je snad horší ,než žádný publikum.

Propříště ?
Víc prachů ,víc kámošů ,víc chlastu ,míň haluzů :)

Paní M.

24. prosince 2011 v 1:19 | Jay Jay
Milí i nemilí...tvorové ?
Opět přišel pán a má stochutí vyblejt celej život (a všechno oběživo - však to znáte),

Nemám ani to nejmenší ponětí o tom ,co všechno se ve mě zrovna mísí.
Byl bych vlastně spokojenej ,protože je toho tolik ,že nemám ani šanci se nad něčím zamýšlet.
Jenže kdybych byl spokojenej ,tak se nemusím stále ujišťovat ,že opravdu jsem...

Venku padal mokrej sníh ,na chodnících ležela vrstva břečky ,směsi ze soli a tajícího sněhu.
Plnej radosti ,jakej to byl krásnej den jsem šel a "vesele" si čvachtal.
Konečně. Konečně jsem jí zase uviděl.
Ty výrazný lýčka ,úzkej nos a vlasy nedbale naházený pod čepicí.
Byla to furt ta úplně stejná osobnost.
Ta suverénní ,neohrožená jistota ,kterou jsem nikdy nepochopil.
Rychle jsem pozdravil a prohodil pár keců.
Směr kavárna. Nevím o čem jsme se bavili.
To všechno jsem bral jen ,jako cestu v čase.
Cestu zpátky do času ,kdy jsme sedávali na poli a koukali na Jihlavu s cigárem v ruce...
Řekl jsem jí i o armádě ,což mi mělo dojít ,že není zrovna ten nejlepší nápad.
Samozřejmě nešlo o mě ,šlo o její ideály.
Hádky s ní jsou ale vždycky v nějákým ohledu plodný.

Potom jsme šli...a potom by to čtenáře možná mohlo zajímat ,ale nikdy se to nepíše.



A tak si říkám ,co jsem to za zoufalce ,když chvíli potom tu zase sedím jak hromada hnoje a topím se sám v sobě.
Jo ,mít tak jistoty...

Seznamte se

11. prosince 2011 v 4:21 | Jay Jay
Chodící umrlec
Nad kterým spadla klec
Definice prázdna
Co se dotýká dna

Jako pírko ,který padá
Neví odkud ,nemá kam
Unášeno stejně bezduchým větrem
Ve chvíli ,kdy spadne
Jen malý život zhasne

Nemám nic ,co bych políbil
A o to víc bych blil !

Igla Union

27. dubna 2011 v 18:16 | Jay Jay
Čas na nějáký nový zážitky...
Čas skočit do jiný louže problémů...
Čas stavět se na hlavu pro něco jinýho...
Čas mazat a ničit !

Možná ,že není čas ani na jedno z toho.
Jsou to sny předem odsouzený k tomu ,abych se probral dřív ,než vůbec začnou.
Ve skutečnosti ani neexistuje. Co by byla skutečnost ?

Existuje jenom vina a argumenty. Nebo si zase všechno cucám z palce...vyberte si.
Jak ale vysvětlit ,že tohle cucání z palce mě dostává furt dál.
Je to ,jako mít inspiraci. Některý cesty prostě čas od času zahejbaj a jiný končej.
Inspirace !

Lásku si prý představuju odměřeně.
Jenže kdo mi dokáže říct ,kde je opak odměřenosti natolik odměřenej ,že je akorát ?
Snažím se prostě říct ,že některý věci bych udělal jinak. A některý bych ukončil dřív ,než bych se do nich dokázal zaplíst ,jako moucha do pavučiny.

Mám rád svoje kdyby ,mám rád svoje úvahy ,ale nesnáším svou zbrklost.
Ta mě jednou zničí. To je jistota stejně ,jako že nebudu mít důchod ,nebo že EU zkrachuje.
Už teď mám problém se najít.
S kompromisem a alternativou totiž postupně ztrácíte pojem o skutečnosti. O té základní ,střízlivé skutečnosti.
A to i kdyby sama skutečnost neexistovala.

Smažu ! Zničím ! Ale neposunu .:!:.
Nemám rád tuhle stoku. Vždycky v ní najdu jen svoje vlastní stopy.
A já neustále potřebuju stopy jiných. Ty ,které jdou chvíli semnou ,nebo mě jen kříží.
Ale mají vliv i na ty moje. A nějákým způsobem se mě dotýkají.

Hledám a nenacházím.
Hledám smysl vesmíru ,smysl sebe.
Ale žádnej smysl není !

Hledám
Čas
.

Večerní chvilka naštvané nálady

21. února 2011 v 23:37 | Jay Jay
Šíleně mě fascinuje pravda. Už jen význam..
Jak může být něco doopravdy pravdivé. Celkovou pravdu napadají osobní pravdy. Ty ,které má každý z nás. Ta ,která není a nemůže být absolutní. Je to prostej pohled člověka na jistý věci.

Absolutní pravda už jen kvůli tomuhle základnímu pravidlu přece nemůže existovat.
Jak může někdo vymyslet absolutní pravdu ,když je stejně ovlivněn i svým vlastním názorem.

Nelze jí přece vnímat jako jeden celek. 
Asi by se lidem líblo ,kdyby to bylo jednoznačný a jasný. Jenže stejně ,jako ve fyzice i tady nic ideálního přece neexistuje.
Žádná ideální kapalina ,žádný ideální průběhy. Vše se sebou totiž bezprostředně souvisí. A jednotlivý maličkosti si s tou pravdou přece dělají v podstatě to ,co chtějí.
Příklad..člověk ,kterej viděl mrtvoly a člověk ,kterej má rád střelbu se na názoru na vojáky určitě neshodnou. A kde je pravda.
Pravda je tam ,kde chcete ,aby byla. Tam ,kde si jí dosadíte. 

Kolik kontextů a souvislostí si člověk odkáže spojit do jednoho celku.
Kde vyrůstal ,kdo ho vychocával a kdovíco dalšího.

A to vše mi dává jen pocit nejistoty. Tý ,která zpochybňuje i ty nejzákladnější věci ,který člověk od malička vnímá.

A o tomhle všem si jen uvažuju...v rovině takzvaně teoretické. 

Prej je pozdě na filosofování a měl bych jít spát.
Jenže já bych toho chtěl tolik vyřvat do světa ,sedět daleko odsud ,daleko od Jihlavy a kohokoliv známýho. Myslím to vážně a vážně a vážně a dohajzlu já nevím co dělat.
A třeba se mi sen uskuteční.

Slash dot dash

27. listopadu 2010 v 19:59 | Jay Jay
Den blízký dnu jakéhosi pohlavára.
Tedy pokud si odmyslíte 40 let a půl milionu.

Ráno jsem si zasportoval (ano ,čtete dobře). Na florbalu..kdysi jsem ho hrával i závodně ,ale šampóni nebyli to pravý kafe. Takže nadále to beru jen jako odreagování.Takže..po srandamači jsem pokračoval v běhu ,hospoda ,nákupní centrum (né ,nejsem bárbínka ani již zmiňovaný šampón) a pak (konečně) mě čekalo něco míň hektickýho.

Paní XY. (to aby paní mafie nemohla rejpat)
...aneb pohádka na pokračování s koncem bez smyslu.


Nesnáším zimu. (to už víte ,žeáno) A doufám ,že nově zakoupenej kabát mě proti ní ochrání. Jestli ne ,tak zřejmě pocítí hněv bohů..


Venku vám ostrý studený vítr rychle zmrazí konečny prstů a začne se berzy vtírat i pod kůži.
Ale ne ! O tom nechci psát !

Chci psát o tom ,jak je venku vedro ,jak jsem byl zase na borovině ,jak mám další konversky a kérku a tak o tom ,jak už bydlím v americe.

Nekonečná hra sledování

25. září 2009 v 16:37 | Jay Jay
Hraje ji téměř každý...
Jedná se o to ,co s vočima ,když proti nám někdo jde ?

Každý ráno...každej všední den. Furt.
Dokonale mě rozčiluje ,když na mě někdo visí pohledem.
Připadám si najednou nesvůj.

Ale přišel jsem na to ,jak se jich zbavit.
Prostě se podívám do očí.
Většinou okamžitě odkloní zrak a začnou čumět na projíždějící auto.
Pak je ještě kový procento ,který čučej furt.

To se stává (hle jak to má vymáklý huž :D) u starejch dědů bo některejch holek.
Pak to nevydržím ,začnu se červenat a za nejbližším rohem chechtat.
Nevím proč.
Ale dycky je mi z toho do smíchu.

Ještě teda existuje skupina lidí co čučí jen na ty svítivě zelený botky.
Což se mi prvně líbilo ,pak mě to štvalo a teďkonc je mi to šumák.

Zrovna dneska...mě cetou ze školy upoutala holka. Tak něják sme čučeli do očí.
Co se mi líbilo byla ona mikina SKA. Tu musím někde taky schrastit.
Roztrhaný konversky už nebyly zrovna "rajcovní" ale ušly.
A co zaráželo byla plechovka piva v ruce..

Neznám význam psaní o týhle "samozřejmosti"..
Ale tak něják mě to napadlo.
...

Literatura...znetvořená kráska

15. září 2009 v 21:15 | Jay Jay
Byl jsem koupit skripta do školy.
V takovým malým příjemným knihkupectví...
Obsluhuje tam taková stará dáma.
Kdysi byla možná opravdu hezká.

Jelikož tam chodím tak něják častěji ,tak jí znám od vidění.
A vždycky tam s ní povídám.
Většinou mi doporučí nějáký zajímavý čtení.
Naposledy to bylo "Stalo se zítra"
Který jsem včera dočetl.

No ,ale zpátky ke skriptům.
Za stovku jsem zakoupil onu učebnici a nedalo mi to do ní nenahlídnout.
A světe div se !
Ta předloha mě udivila.
Skripta napsal Vladimír Prokop.
Předloha vlastně vyjadřuje logický myšlení skloubený s humorem.

Konečně jsem totiž našel člověka ,který v učebnici píše logický věci.
Vysvětlil ,jak se děsí seznamů knih a autorů namačkaných do bichle.
Jak je důležité učit literaturu s častým čtením úryvků
Poznávání příběhů...
A jak sám napsal.
"Literatura by měla být o poznávání světa ,citů a našeho vlastního já. A né o učení se milionů pro žáky bezvýznamných jmen."

A tak mi došlo...že je to v hajzlu.

Naše učitelka je totiž právě onen typ ,který po vás chce datumy narození/úmrtí ,jména ,tituly.
Nikoliv něco přímo z knih.

Pokud něco čtem z oněch skript...tak jen za úkol.
Já si je čtu v hodinách a doma. Protože je to pro mě něco jako rejstřík.
Rejstřík ,z kterýho si vyberu co bych chtěl číst.

Bohužel ,učitelka valí a valí.
Monotónní hlas neúnavně vykládající látku ,kterou očividně pobral v učebnicích třikrát starších ,než já.
Silná absence Amerických autorů svědčí o tom ,že to nejspíše byla komunistická učebnice.


A tak si logicky vyvozuji malej obrázek. A ideu...
Stále se učíme jen data a autory.
Nebylo by účelnější číst knihy ?...
Z vlastní zkušenosti vím ,že když přečtu knížku ,tak se automaticky "zavede složka" v mém mozku a já si matuju co asi napsal.
Věřím tomu ,že by literatura byla pak zábavným předmětem.
Zároveň totiž taky vím ,že násilím našprtaný názvy děl mi vylítnou hned po písemce.

A tak se cejtím blbě už z důvodu ,že příští rok maturuju a nic si nepamatuju.
A nemyslím si ,že to udělám díky pár stovkám přečtených knih...které jsou většinou z nedaleké historie.

Stejně se nejspíš nic nezmění...mě nezbývá než se modlit za lepší budoucnost.
A modlení si samo zpestříme čtením knihy :D


Mimochodem tady je ještě úryvek ze skript (úvodu) :
"A přísahám ,že po předcházejících dvou publikacích a této už jméno Vladimír Prokop na žádné učebnici nenajdete. Zdravím a s přáním poznání literatury se loučím."

Jako Forrest ?

2. září 2009 v 18:16 | Jay Jay
Forrest Gump
Tenhle film se líbí tolika lidem..
Někteří se v něm i zhlížejí.
Patřím mezi ně.

Nejsem takovej jako on ani zdaleka.
Ale někde se mu blížím.
Asi bude lepší bejt za blbce ,než za frajírka.
Fakt si někdy přijdu jak retard.
Koukám jak se lidi vyhejbaj ,jak dělaj že nevidí.
Jak se snaží bejt nenápadou součástí davu.
A nedej bože ,aby někdo udělal něco jinak.
Začne na něj civět celý náměstí...
A to se mi stalo už víckrát než jen párkrát.

Furt vidím svět moc růžovej ačkoliv se snažím to tak nedělat.
Pak se holt učím až s nárazama.

Tak strašně rád běhám.
Dycky když běžím kolem jedný hospody ,tak když tam sedí takovej tlustší pán ,tak na mě začne řvát "utíkej Forreste!"
Prvně mi to vadilo.
A vlastně to právě tohle mě nakoplo k přemejšlení tímhle směrem.
Někdy to udělám jinak ,sednu k tomu chlapovi a pokecám s ním.
Přijde mi sympatickej.

I když jsem vynechával ,tak teď jsem zas začal běhat každej večer.

To i mě se musí vysvětlovat tolik věcí polopatě.
Protože nedokážu pochopit ,proč to lidi dělaj tak složitě a neřeknou to narovinu.

Na základce zažil šikanu ,ale nakonec se jí postavil.
Taky jsem se postavil a i když jsem skončil s monclama ,tak mě pak ty paka nechali bejt.

Tolik vrstevníků se zajímá o chlast ,hulení ,diskárny ,auta ,holky...
Proč jsem tak jinej.
A proč to jsem zrovna já.


Jde vlastně jen o pár vlastností.
Ale ten film mi obrací život naruby.

A tak mi nezbejvá ,než si přát aby mě potkala aspoň kapka jeho štěstí.

Nejsu asi nijak moc výjmečnej a už vůbec ne nijak moc podobnej Forrestovi.
Ale rád bych.
Byl přitroublej jedinec ,kterej nechápe tolik problémů kolem sebe.
Tak rád bych...

Nač se bát UFO ?

22. srpna 2009 v 11:19 | Jay Jay
Otázku samotného UFO nechám na badatelích a podobných zasvědcených lidech.

Spíš by mě zajímalo co by tu u nás mohli chtít ?
Pokud sem dorazí ,tak budou logicky vyspělejší ,kvůli techcnice která je sem dostane.
Ale co by zde nalezli ? Rozhádanou partičku pro ně "dětiček" co se o svůj píseček mlátí jadernejma hlavicama a uvažují tak často nelogicky že logiku je potřeba hledat.

Článek měl bejt dlouhej. Ale už teďkonc na začátku mě omrzelo psát ty věčný neduhy lidí...takže to asi přenechám někomu jinýmu.
Divnej zvrat co ? :D

Zřejmě ani nemá cenu si ty neduhy stále vypisovat.
Jenže zapomenout na ně ?...

Prostě v tomhle ohledu mám solidní guláš což napovídá aj tenhlenc článek.
Radši nebudu dál psát.

Myslím to vážně.
Fakt že jo.

:D
 
 

Reklama