Příběhy

Schůzka..

14. srpna 2009 v 17:24 | Jay Jay
cink cink... Kdo to tam je ? "Pošta ,balík do vlastních rukou ,tady prosím podpis"
Okamžitě jsem balík otevřel...co to je za hlouposti ?
Uvnitř byl papírek s nápisem : "Darryle ty prasáku. Čekám."
adresa v Jihlavě a jízdenka magnetvlakem do....Jihlavy ?

Co to má znamenat ? Druhý den si urovnával věci v hlavě...jako Darryla mě neznalo zas tolik lidí. Doma se stejně jen nudím. Celé dny někdy prospím. Zkusím se tam tedy podívat a dojet tam.
Škoda že od minulýho roku (to jest rok 2084) už neplatí sedačky pro seniory.

Cesta magnetvlakem...
Sedím v coupé. Vlevo hezká slečna...sem tam po ní kouknu. Tenhle zlozvyk se mě už asi nepustí. Naproti se nějácí puberťáci hádají. O to jestli jsou Poláci dobří nebo zlí. Po půl hodině jsem nyëvydržel...okřiknu je "Poláci byli jsou a budou hovada ! Připadáte mi jako...Jay Jay"
SAKRA ! Jay Jay. To byl určitě ten malej spratek co mě vytáhl z domova do Jihlavy.
To musí bejt on.

Jihlava nádraží...
Nádražní budova si musí pamatovat snad ještě minulý století.. Ale nevypadá to tu zas tak špatně. To uznávám sám sobě. Kolem sloupu běhají smějící se děti ,rodiče spokojeně sedí opodál na lavičce. Z plazmy doléhá zvuk zpráv. Poslední zásoby ropy jsou bezpečně uschovány kdesi v USA.
Zastaví mě nějáká dáma...nevnímám co říká. Je fakt hezká. Pečlivě upravená. Nakonec odejde ,nic ze mě nevymámila. Naproti mě stojí jakýsi pán. Má na sobě opravdu staré oblečení. Hodícího se k ještě staršímu žánru...hip hop. Nemá vkus.
Nějákej prcek se mě snaží něják napodobovat. Sere mě. Pod pohrůžkou orálního sexu však zdrhá...jojo ten NAM to byly zlatý časy buzíků.
No nic ,je čas zadat do elektronického vozítka adresu.


Po chvíli zastavuje jeho vozítko před domem seniorů. Vystupuje a vchází do budovy.

Všiml jsem si ho. Ale nechám ho chvíli se zpotit. To za to že přijíždí až teď...i tak jsem rád že zase vidím jeho postavu. A jeho stále dlouhé vlasy. I když už bílé. Furt je má dlouhý. Smrad jeden a to sliboval že je shodí...kdy to bylo..? Tipuju roky 2008-2009. Sakra to je hodně dlouhá doba.
Půjdu do jídelny a počkám si na něj ,jestli mě najde.

Procházím celou budovou. Nikde nic. Zkusím se poptat v jídelně. Sedí tam asi nejvíce lidí. V rohu upoutá mou pozornost nějáký pán. Jdu k němu. On se přiblble usmívá. "Jsi Jay Jay?" "Kdože ? Ále kdeže. Já jsem Franta." Sakra. Mám chuť mu ty jeho brejle rozšlapat. Furt se přiblble tlemí.
Ha ! A mám ho smrada.

Uprostřed místnosti si všímá pána menšího vzrůstu ,ale přesto zřejmě udržované postavy. Poslouchá hudbu. A nenápadně po očku sleduje okolí.

Darryl: Zdar debile
Jay Jay: Vrm vrm kreténe
Strašlivý hurónský smích upoutá pozornost téměř celé jídelny.
Darryl: Ty zakrslíku jeden vodpornej ani nevíš jak rád tě vidím.
Jay Jay: Né že já bych tě viděl rád vobře ,ale uznávám že trochu jo. :D Pojď nahoru do pokoje..
Darryl: Ty ses nezměnil..hned na to myslíš co ?
Jay Jay: Né že by tys byl jinej. Prasáku.
Ještě strašlivější hurónsko-ďábelský smích.

Jay Jay: Mno tak nevím...vyprávěj co se dělo a vůbec co jsi dělal. Naživo jsem tě naposled viděl v Itálii...to byla strašná kalba. Ne ! Vlastně ještě pak jednou před odjezdem do Izraele..

Darryl: To bude nadýl...ale tak pustíme se do toho. Mám času kolik jen budu chtít.

Jay Jay: Tak cajk. Tady si vodlož a už povídaj ,su celej natěšenej až se něco dozvím.

Darrylovo vyprávění...
No v roce 2011 když jsi ty vypadl do armády tak jsem se stále učil..to víš. Po dokončení školy jsem zjistil ýže mě to vůbec nebaví. Do práce se mi ale taky nechtělo. Tak jsem šel na vejšku ,kde bylo učení sic trošku těžší ,ale dalo se to.
No a po vejšce jsem přemejšlel co dělat.
Nakonec se ze mě stal kritik politiky. I dkyž se to možná nezdá ,dá se tím vydělat solidní peníz. Sem tam poradíš lidem ,píšeš články. Na netu buzeruješ hovada co nic neuměj a vlastně tak hlídáš úroveň politiky.
Ve dvaadvaceti jsem si našel holku se kterou jsem viděl naději...omyl. Postupně bylo šest manželek. Teď už radši jen přítelkyně.
Mám taky čtyři děti. Z jednoho kluka mám obzvláště radost...roste z něj upřímnej realista co rád někoho popichuje.
Když se v roce 2042 přestala prodávat ropa tak jsem za opravdu drahý peníz prodal tu co jsem si doma nastřádal. Měl jsem z toho půl melounu.
No a teď žiju s přítelkyní v baráku a užívám penze...

Teď povídej ty..ty militante :D


Jay Jayovo vyprávění...
Jak jsi nakousl tak jsem v roce 2011 narukoval. Zkrátím to ,ale postupně jsem skončil u obdoby "modrých". Těch blběčků co lítaj ve vrtulnících a tahaj ze sraček všemožný blbečky.
Postupně jsme se účastnili misí v okolí Balkánu ,Africe a Izraeli.
V roce 2031 jsem s tím sekl. Zážitků jsem měl asi až moc. Ke konci jsem nezvládal.
Postupně jsem se zařazoval do normálního života. Užíval výhod od armády...a dokonce si našel i holku. Máme dvě děti. Ale jsme po rozchodu.
Teďka si užívám zbytku života...možná bys tomu nevěřil ,ale mám tady na zdi BAR 1918 A...od VFC. Stará je 76 let. To je co ? Vošoupaná jak něco a nefunkční mach má. Ale vypadá stále krásně.
Stále ten zelenej mozek...

Darryl: Mno životy to sou krutý...krutý je taky to že už toho moc nezbejvá co ?
Jay Jay:No nezbejvá...proto se snažím si něco užít ještě.
Darryl: Myslíš ty babky dole ? :D
Jay Jay: Jo ,jasný :D každej večer dvě :D
Darryl: Tenhle humor mi celkem chyběl
Jay Jay: Nekecej buzničko :D
Darryl: Jdem něco dělat ne ?
Jay Jay: Ty jo ,můžu tě svézt v letadle. Jedno jsem si pořídil...je to na elektřinu ale vydrží celkem dlouho ve vzduchu.
Darryl: No a na co čekáme ?
Jay Jay: Tak jdem !


Večerní zprávy : Poblíž Jihlavy se zřítilo jedno z elektrických letadel firmy SOWA. Oba dva cestující zemřeli. Doktor určil jako důvod smrti velmi zajímavý důvod. Zástava srdce ze smíchu. Oba dva stejně...


Příběh je samozřejmě smyšlený. Jen jsem tak přemejšlel jak to asi všechno skončí...a tohle se zrodilo.
Darryl bylka vyhovující postava k vyprávění a troše humoru :D...pokud mu cokoliv nevyhovuje...tak má smůlu. Měnit mu to nebudu :D.

Neříkej hop ,dokud nepřeskočíš.

31. května 2009 v 14:17 | Jay Jay
Čtvrtej den... Už celá naše patrola je vyčerpaná. Je nás 7.

Našli jsme NVA ,vše oznámili a teď se trmácíme na LZ.
Musíme se dostat na kótu 683. Už to máme asi jen 6km.

Jsem pointmenem jednotky...Tahám sebou moje XMo ,který se mnou prošlo už pěknou štrekou života za ten půlrok co tu jsem.

No nic. Velitel potichu vydal rozkaz "vpřed". Zandavám si čutoru do obalu a zvedám se.Pomáhám i ostatním se zvednou...ten vergl co sebou taháme holt něco váží.

Vyrážím tedy dle azimutu ,který velitel určil.

Asi půlhodinka tichého přesunu celkem v pohodě. Našli jsme vyšlapanou cestu...přecházíme jí a radši se od ní vzdálíme. Nevypadá zrovna opuštěně.

SAKRA! DOLŮ! Rychle všichni zalehli. V malým údolíčku před námi je parta šikmooček a dělaj si tam asi oběd. Velitel rozhodl že je zlikvidujeme...kdyby jsme je měli obcházet tak nestihneme dojít na LZ v daný čas.

Kulometčík se připravuje a zaujímá pozici. Ostatní se staví do lajny. Jsem na levém křídle. Jeden zaujímá zadní hlídku. 5 lidí tedy připraveno k útoku. Kulometčík připraven ke střelbě. A zadní hlídka na místě.

Dva házejí granáty. Kulometčík spouští. A ostatní postupují za stálé střelby kupředu.

Za 15 vteřin je povšem. 3 vojáci NVA jsou mrtví. Rychle sbíráme dokumenty a mizíme odsud.
Jsem zase seřezení a pokračujeme. Našli jsme malou vyšlapanou stezku asi od zvířat a jdeme po ní.

Najednou něco zaslechnu. Vydávám znamení "stát". Asi jen halušky. Pokračujem.

Do háje ! další dva kousek přede mnou na cestě. Na nic nečekám a posílám tam pár ran. Skáču ihned na stranu abych uvolnil místo kulometčíkovi ,který tam už taky posílá dávku. Najednou je ticho.

"někdo raněn?". Vzadu jen slyším zachrčení. Sakra. RTO to schytal do břicha. Medik u něj už leží a snaží se ho zachránit.

Musí co nejrychleji pryč. Rychle z ponča a klacku vytváříme nosítka a vyrážíme. Už ani neprohledáváme mrtvé. Do konce nám zbývají 2km.

Po dvou hodinách pomalého postupu jsme na dohled od LZ. Voláme vrtulníky ,že jsme připraveni. Už jsou na cestě. Všichni se připravujeme. V tom zadní hlídka začne pálit.... Otáčím se a vidím dalšího vietconga napravo. Sypu do něj zásobník a on padá. Objevují se další a další. Rychle se posunujeme co nejblíže LZ. Jde to ale pomalu.. Zahlédnu pohyb v křoví...XMo se mi zaklepe v rukou a z křoví vypadne mrtvý Vietcong. Otáčím se a utíkám za jednotkou...ale z toho samého křoví najednou vyletí kulka...strefil mě do nohy.

MEDIK!

Kulometčík a další dva sypou náboje všude okolo mě. Medik mě táhne pryč...

Zaujali jsme kruhovou obranu...čekáme na vrtulníky. Vietcong zatím nemá odvahu se přiblížit. Sem tam před sebe mrskneme WP ,kterých máme ještě celkem dost.

Najednou pískot...střelba...granáty. Skoro nic není slyšet kvůli hluku střelby. Jeden...dva Vietcongové padají po mé dávce dolů. Ale další se objevuje vpravo. Sekla se mu zbraň a vrhá se na mě bajonetem. Rychle tasím svůj piloťák a bojujeme. Ležím na zádech a on zvedá ruce že mě propíchne. V tom mžiku jsem ho bodl do nebráněného břicha. A znovu a znovu. Vidím okolo sebe boj muže proti muži. Možná 8 Vietcongů ještě. Radista je mrtev...Kulometčík kolem sebe stále zběsile střílí a drží nás vlastně při životě. Zadní hlídka..Jerry leží bez známek života. Já ležím s prostřelenou nohou. Vyndavám gavroše a střílím na dva Vietcongy co se chystali na mě skočit...

Boj konečně končí. Přišli jsme o RTO a zadní hlídku. Já ,kulometčík a další dva jsou zranění ,ale schopni střelby. Objevují se tu vrtulníky a střílí všude okolo nás. Jeden přistává...vybíhá střelec a pomáhá nám dostat se na palubu. Další dva vrtulníky nás kryjí palbou.

Konečně všichni na palubě.

Přišli jsme cestou zpět o dalšího jenž podlehl zranění...leč nevypadalo tak hrozně tak pro něj medik už nemohl nic udělat. Zbyli jsme 4...

Všichni smutní...zamyšlení proč se to muselo ke konci takhle posrat.

Joey McLaya
člen LRRP.




Příběh je vymyšlený...z mojí hlavy. :-)

RT Pennsylvania

30. dubna 2009 v 12:20 | Jay Jay
Tento příběh NENÍ výmyslem ! Je to příběh doopravdovývch mužů z jednotek MACV/SOG!

Přeložil jsem ho z angličtiny...originál na stránkách http://www.specialoperations.com/MACVSOG/Tales_from_SOG/Killing_Zone/Default.html


Into The Killing Zone

(CPT. O'Donnell & RT Pennsylvania)
March 24, 1970


Pozn. : Příběh je sestaven z AAR a svědectví CWO Jamese Laka.
Původně měl autor záměr poprosit Jamese Laka o napsání ,aby měl podklady. James Lake to ale napsal tak poutavě ,že článek stačil již pouze zveřejnit...
Jim a Mike O'Donnell byli blízcí přátelé, a vášeň přátelství se ukazuje i při vyprávění tohoto příběhu.



NVA mělo za války ve Vietnamu něco jako zázemí a klidné prostředí v Laosu a Kambodži. S vyjímkou stálého nebezpečí SOG týmů ,které po nich neustále pátraly v drsnách horách a džungli. Hledali velké nemocnice ,výcviková centra a centra pro odpočinek v těchto místech, kde NVA nepotkala žádné nepřátelské dělostřelecké přehrady ,útoky pozemních vojsk a masivní bombardování jako v Severním Vietnamu. V roce 1970 se to však mělo změnit. Armáda USA společně s ARVN se připravovali na invazi do Kambodži.

Společně se sesazeným princem Kambodže a novým premiérem ,který byl vášnivým nepřítelem NVA se okamžitě začalo se získáváním kontroly nad Kambodžským venkovem. Tedy i ničení zásobovacích tras NVA a jejich odpočinkového území. Ve Washingtonu nebyly pochyby o tom co bude dělat NVA. Na nic se nečekalo a již hotový plán na invazi do Kambodže se začal realizovat. Především však se silamy USA. Síly ARVN se zapojily až v průběhu roku. SOG týmy ze všech tří sektorů (CCS,CCC,CCN) měly plno práce při prozkoumávání terénu Kambodže a jižního Laosu při přípravách oné ofenzívy. Jedno z nejvíce koncetrovaných míst průzkumu byla provincie Rantanakiri v Kambodži. Jedno z hlavních míst odpočinku pro vojáky NVA a Viet Congu.

Provincie Rantanakiri byla pokryta hustou džunglí o třech "poschodích" ,které stínily a vylučovali letecký průzkum. Navíc zde jsou vysoké a strmé hory. To se stalo i pro pozemní průzkum často důvodem úmrtí. Doprava a extrakce probíhala téměř vždy na omezených místech ,kde bylo zapotřebí dokonalé umění pilota. Vrtulník však nepřistával. Vyhodil se žebřík nebo lano a vojáci se teprve po něm dostali na zem. Další možností zde byly ještě úzké kaňony a údolíčka ,která však skýtala ideální možnost nepřítele pro sestřelení vrtulníku.


Tři dny poté co byl princ Schanouk odstraněn parlamentem a Lon Nol byla dosazena jako premiérka vzlétly vrtulníky pod vedením CWO Jamese Laka s RT Pennsylvania na palubách. Cíl byla provincie Rantanakiri. Úkolem týmu bylo zjistit pohyby NVA ,budování nových opěrných bodů a podezření na pohyb NVA do sousední provincie. Tým byl vedený 1Lt. Jarry Poolem,dále byl složen z SFC Johna Borovinského jako one-one (americký zástupce velitele týmu) ,SSG Garry Harneda jako one-two (americký radista týmu) a z pěti vycvičených Montanargdů.

Hodinu po vysazení je nalezli týmy NVA Counter-recon Hunter teams na jejich trase. Upravili tedy směr na jihozápad a urychleně se přesouvali. Bojovali s těžkým terénem džungle ,strmými svahy a s nutným rychlým tempem který z nich doslova vysával síly. Pokaždé když se zastavili tak je NVA našel a měli kontakt. Museli utíkat stále dále do hor aby zabránili zajmutí. První noc se nakonec povedlo získat náskok a přespat v klidu. Získali tolik potřebný odpočinek. Ale s prvním světlem se objevil i tým NVA. Stále blíže k nim. Na jejich trase. Pool a jeho tým se snažil vyhnout. Ale NVA je stopovala. Začali dosahovat bodu úplného vysílení. Navíc NVA nasadilo i combat Trackry (psy).

Vyčerpáni ztrácí rychle půdu pod nohama. Pool připravuje Prairie Fire Extrakci na třetí ráno.
Jeho tým půjde dokud bude moci. Hrozí jim smrt a zajmutí. Vysílají na SOG že se pokusí o novou taktiku uhýbání. Kolem jiné hory.

Ráno dne 24.března 1970 se posádky čtyř UH-1 slicků od 170th a čtyři posádky AH-1G Cobra dohromady nazvaných jako B52 sešli na briefingu k určření cílů dne. Jako vůdce roje slicků (jako Red Lead) byl zvolen WO1 James E. Lake létající s bývalým zeleným baretem ;Johny Camperem. Lake byl v zemi již přes 11 měsíců a vyneslo mu to proto "hodnost" AC veterána v jednotce. Kemper byl již sice v zemi také velmi dlouho ,ale povětšinou jako zbraňový specialista. Byl sice pomerně mladý ,ale byl také veteránem mnoha nelítostných bitev a schopným vojákem.

CPT Michael Davis O'Donnell ,velitel červené čety měl volací znak Red Three. Sice měl větší hodnost ale obecně ve Vietnamu platilo že letku vedli ti zkušenější. Na SOG misích byly navíc zkušenosti pilota porovnávány s šancí týmů SOG přežít a vrátit se zpět v pořádku. O´Donnellovým co-pilotem byl WO1 John C. "Hippie" Hoskin. Plachý a skromný kluk ,který získal svoji přezdívku díky brýlím které nosil. V zadní části vrtulníku byl SP4 Rudy Becerra spolu se střelcem SP4 Bermanem Ganoem. Také veterány mnoha misí "přes plot".

Veškerá komunikace se ráno zaměřila na RT Pennsylvania. Na chvíli byla Pennsylvania prohlášena jako "prairie fire" nebo jako tým v nouzi. Jakmile se tým dostane poblíž k LZ tak bude roj vyzván k jejich okamžitému vyzvednutí. Roje Bikiny a Panther letěli až do Dak To ,kde začali vyčkávat k povelu.

Na nebi nad RT Pennsylvania, kroužil na Covey FAC pilotovaná by leteckým CPT Melvinem Irvinem doprovázeným MSG UK Septer z Covey Rider. Septer byl ve stálém kontaktu rádiem s Lt Poolem a SGT Boronskim na zemi. Pool informoval, že utíkají celé dopoledne, ale jejich pronásledovatelé jsou hned za nimi. Septer věděl, že musí získat úlevu pro tým, nebo se nikdo nepřežije. Vyzval tedy letectvo a brzy dorazily A1-E Spads na scénu.

Na zemi,byl příchod v Spadů vítaným pohledem a RT Pennsylvania zvětšila určité vzdálenosti mezi nimi a pokračujícím nepřítelem, když Spads klesl a shodil CBU a napalm kolem týmu Tak jim dal chvilku oddechu od nepřátelské střelby. Napalm zpomalil NVA, ale také založil četné požáry v husté džungli , tyto požáry se brzy stanou stejně velkou hrozbou jako NVA. Pool oznámil, že Když útočí Spady ,tak je NVA nechává na pokoji. Zatímco Spady zpracovávaly nepřátele, Septer pracoval na plánu jak odsud dostat RT Pennsylvania. Zavolal zpět Poolovi, že je potřeba tým přesunout na nejbližší dostupnou LZ která byla jihozápadně od jejich pozice, ve spodní části úzkého údolí se strmými stěnami kaňonu. Pool souhlasil ale znovu zdůraznil že bude potřebovat více vzdušného krytí, aby se mohli dostat na LZ. Asi v 1130 , Septer volal do Dak To a vyzval Panthers k poskytování blízké letecké podpory.

Letka Pantherů spolu s Lakem a O'Donnellem letěla jako blesk. Po cca 20 minutách letu, čtyři Cobry a dva slicky(UH-1) dorazily na místo. Spady stále kroužily na obloze. Pod nimi Covey Rider určil pozici RT Pennsylvania , a pak koordinoval útoky Cober na místa kde měl být nepřítel. Vycházel ze zpráv Poola. Vedoucí týmu začal okamžitě odpalovat raketu za raketou a zpracovávat NVA miniguny kolem RT Pennsylvania. Ostatní ;střelecký tým a dva Slicky kroužily 1500 ft nad místem, čekající na tým až dosáhne LZ. První střelecký tým brzy vystřílel jejich rakety a střelivo. Stáhl se z oblasti a obrátil zpět k Dak To přezbrojit se a natankovat. ¨

Na zemi se situace které čelí RT Pennsylvania zhoršuje. Pool hlásil, že jsou opět v kontaktu s nepřítelem. Jsou v pohybu tak rychle, jak je to jen možné, ale NVA jsou hned za nimi. K dosažení LZ z jejich pozice by museli sestoupit do údolí o patro níže, a pak se přesunout na jihozápad.

Na obloze ,poznamenal Lake , že má palivo na o trochu více než jednu hodinu letu. Vzhledem k pokroku Pennsylvanie, soudil, že by RT dosáhl LZ asi v době kdy by se dva Slicky musely vrátit pro palivo. O'Donnell by tedy zůstal na příjmu a na místě, pokud možno by poskytoval palebnou podporu. Lake by se mezitím vrátil do Dak To, natankovat a vzít s sebou další dva Slicky na vyzvednutí RT Pennsylvania.

Závodící zpět Dak To, Lake a Kemper projednávali zároveň nejlepší způsob, jak splnit úkol a vyzvednout RT Pennsylvania. Po přistání v Dak To, Lake informoval další dva Slicky o jejich situaci. Nejenže RT Pennsylvania zoufale potřebuje extrakci. Do okamžiku, kdy se mají vrátit, musí O'Donnellovi a ostatním Pantherům vydržet palivo. Času bylo zoufale málo.

Přibližně o 45 minut později,byl Lake a další dva Slicky na cestě zpět k LZ. Na palubě jednoho ze Slicků byl WO William H. Stepp, zatímco co-pilot (Peter Pilot) WO Alan Hoffman kontroloval ostatní. Ani pilot neměl bohaté zkušenosti na FOB, a Hoffman byl poprvé v této zemi. Ani jeden z nových pilotů zcela neodhadl situaci až do doby, kdy byly ve vzduchu a na akci přes plot, ale realita je už rychle dohnala. Letěli jako o závod na LZ, cestou sledovaly hovory mezi FAC a Poolem, protože týmová situace se zhoršila ještě více.

Těch 45 minut, co byl Lake a Kemper pryč, byl otřesným časem pro Poola a RT Pennsylvania. Byli v nepřetržitém kontaktu s nepřítelem, běží přes hustou džunglí k LZ. Lake měl být u LZ do deseti minut... Jak Pennsylvania postupoval dolů po strmém svahu směrem k údolí LZ, Pool upadl, a zranil si jeho kotník. Ten oznámil, že nepřítel je hned za nimi, požáry je obkličovali, a on nemůže jít dále. Zeptal sel Septera kde jsou Slicky. Septer odpověděl, že jsou na cestě. Pool vzhlédl k nebi a spatřil O'Donnella kroužíího nad LZ zoufale se snažíct přivést k němu RT Pennsylvania..."Nedostaneme vás dosud pokud okamžitě nepřijdete k LZ !"

Piloti slicků měli krédo, podle kterého se řídlily. "Dostal jsi je tam-dostaň je i ven!" Bez váhání, O'Donnell řekl Septerovi, že začne s extrakcí sám. Lake říká O'Donnellovi že jsou za pár minut na místě ,ať vyčká. O'Donnellova odpověď byla jednoduchá, RT Pennsylvania nemá pár minut. Pod krytím ostatních členů se O´Donell s jeho Slickem snesl dolů k zemi. zpomalil mezi stěnami kaňonu a vznášel nad RT Pennsylvania. Čekal na až se celý tým prodere přes hustý porost pod jeho ptáka.

Vzhledem k tomu, že dorazil, Lake a ostatní Slicky tak převzal velkení. Po asi čtyřech minutách u země, se O'Donnell začal vzdalovat od LZ. Pomalu získával rychlost, a letěl směrem k obloze. Asi 200 stop nad zemí hlásil, "Mám všech osm, jsem z toho." Lake, Kemper a další zalil pocit úlevy. Náhle, bez varování, však O'Donnell explodoval a v plamenech padal k zemi. Prší části jeho vrtulníku,po tři sta metrech se zřítil do džungle.

Po chvíli omráčení a nevíry, první přenos hlasu přes rádio, byl CPT Michael Jimison, 21 Panther, který letěl za O'Donnellem dolů do údolí. Řekl: "Neviděl jsem kousek větší než moje hlava." Jimison uvedl, že se přiblíží blíže se podívat na místo havárie. Dvě Cobry letěly nad údolím,a začaly se spouštět dolů do údolí rychlostí přibližně 200 uzlů. Najednou se stěny kaňonu rozzářily střelami. Od severní stěny kaňonu, pozoroval Lake bílý pruh střel za vedoucí Cobrou. Jimison hlásil, že by neviděl nic jiného v údolí kromě kouře a ohně.

Najednou červené červený záblesk ,následuje sloup hustého černého kouře od místa havárie. Požár začal zuřivě pálit džungli kolem toho místa. Lake se rozhodl podat bližší šetření na místě havárie. NAřídil že tedy dva vrtulníky zůstanou, a ostatní Slicky vyslal na vysokou oběžnou dráhu, On sám sestoupil přes závoj kouře k havárii . Když se přiblížil k údolí, pozoroval tisíce střel a začal zdánlivě líně hledat. Inkasoval mnoho zásahů na všech stranách jeho vrtulníku. V místě havárie byla na dně údolí se strmými stěnami zabydlena NVA...stovky vojáků, kteří pálili ze všech hlavní co měli po ruce. Z jejich postavení je NVA mohly sestřelit při každém pokusu o prozkoumání místa havárie. Lakův přítel, jeho druzi ve zbrani, leželi tam někde ještě uprostřed víru ohně a kouře v husté džungli. Lake a Kemper se dohodli, že mohou dělat co chtějí , ale nic jim kamarády nevrátí. Lake udělal stoupání na max. výkonu z údolí, a neochotně se odvrátil a nařídil letu do Dak To.

O'Donnell, Hoskins, Becerra a Ganoe plus všichni členi RT Pennsylvania byli uvedeni jako MIA. Armádní záznamy neukazují, žádný náznak, že by se jiný tým vrátil do prostoru havárie.

Dne 16. listopadu 1993, během JFA 94-2C, společný tým zkoumal místo havárie. Tým vyložený z vrtulníku na vrcholu malého pahorku asi 500 metrů na jih od údolí se přesunul na nahlášené místo havárie. Ale ten kilometr pohybu jim zabral dvě a půl hodiny. Tým prohledával oblast, ale žádné důkazy o místě nehody nebyly nalezeny.

Dne 18. ledna 1994, vyslechl společný Le Thanh Minha, z Kontumu. Minh oznámilo, že v dubnu 1993, zatímco hledal hliník, našel místo havárie v Kambodži. Řekl, že nalezl i lidských ostatků, tři dog tagy, a batoh první pomoci. Slyšel, že lidé z Laosu byl objevili i zlaté hodinky, zlatý prsten, a zbraň AR15. Řekl, že v místo havárie bylo rozložena do 100 metrů plochy. Řekl, že zadní část byla viditelná s vyrytým s číslem "262". Dal dog tagy do týmu, dva byli Ganoeho a jeden patřil Hoskinsovi. Pozůstatky se skládaly z 15 kostí.

V lednu roku 1998, společné pátrací týmy opět vstoupily do prostoru havárie, a tentokrát byly úspěšní při hledání letadla. Ostatky všech členů posádky a členové týmu uvnitř byly nalezeny spolu s dog tagy, zbraněmi a dalšími předměty osobní potřeby. Tyto zbytky jsou na Havajské Stanici Identifikace Veteránů. Nyní čeká na konečné ověření, a dopravu do svých domů záznamu k řádnému pohřbu. Po 29 letech se stateční muži z 170. a RT Pennsylvania vrací domů... Čest jejich památce.






Myslím si že tento příběh zaslouží ,aby byl přeložen i do Češtiny a dozvědělo se o něm tak i více lídí...

Poprosil bych ,aby článek nebyl kopírován bez mého svolení. Přeci jenom mi to dalo dost práce.

Děkuji.

Kulometčík v mixéru

1. dubna 2009 v 20:38 | Jay Jay

Zase parný léto. Už si kroutím devátej měsíc v NAMu. Přiřadili mě k úplným šílencům. První jízdní... Široko daleko má pověst velice schopné bojové jednotky. Jak u našich chlapců tak u Charlieho. Létá se od brzkých ranních hodin do západu slunce...

Už je skoro poledne. Mám za sebou dva vzlety už. Ve vzduchu visí něco...něco divnýho. Poplach ! Ach jo...rychle sprint do vrtulníku.

Jedni z našich modrých se dostali do sraček a my je z toho máme vysekat. Očekává se těžká protiletadlová palba. Už zdálky je vidět místo bitky. V zákrutu řeky se drží modří seč můžou. Snad ze tří stran na ně lítají střely a nevypadá to moc dobře.

Čtyři mixéry okamžitě utvářejí pomněnkový kruh a kulometčíci zpracovávají místa odporu. Taky se zapojuji do práce a že bych šetřil mojí M60 se říct nedá. Velitelská mašina už při vzletu volala o podporu vrtulníků od ARA. Konečně dorazili a už z dálky vystřelují flešetové rakety. Dají se použít ,protože modří jsou celkem daleko od nepřátel a už se stihli i zakopat.

Dvě ohniska odporu pomalu pohasínají ,ale to poslední třetí začalo spíše vést ještě silnější palbu. Nedá se nic dělat. Jde se dolů pro hochy protože mají už celkem velké ztráty a moc dlouho se neudrží. MEDVACy se činí seč můžou za krytí všech ostatních. Sice se daří asi třikrát uskutečnit přistání ,ale pak se minomety VC zaměří příliš přesně. Je potřeba posunout LZ.

Konečně se povedlo a modří jsou připraveni nasednout. Klesáme k LZ ,když v tom z bambusu vyletí RPG s strefí náš vrtulník. Nekontrolovatelně se otáčíme ,ale naštěstí jsme byli již jen pár metrů nad zemí. Zapřít. Prásk !

Jsme na zemi. Bohužel dobrá polovina modrých taky. Přilétává stále víc a víc vrtulníků ,ale VC nepovoluje. Narychlo utváříme baštu posledního odporu kolem naší spadlé mašiny. Piloti i můj kámoš Dave jsme v celku. Zázrak. Rychle se chopíme zbraní a munice a jdeme se připravit. Bedna fosforáků a dýmovnic se bude taky určitě hodit. K tomu i dvě bedny klasických tříštivých granátů.

První vlna se už žene. Drtivá střelba z našich zbraní ho však zastaví a zničí. Navíc přichází zpráva že pro nás už letí náhradní další mixéry. Ostatní se snaží udržet VC pod palbou a nutno říci že se jim to daří. Ze všech mixérů střílí kulometčíci jak ďáblové.

Konečně vrtulníky. Běžíme po skupinkách k vrtulníkům a krejeme se zběsilou palbou. Několik z nás rychle hází fosforáky a dýmovnice co nejdál dopředu ,aby zdrželi VC. Já jsem stále nepřestal střílet z M60. Hlaveň jsem měnil už snad třikrát. Mám taky poslední pás. Kurník nezbylo na mě místo. Musím počkat na další vrtulník. Naštěstí dýmová clona ,fosfor a tříštivé granáty nám drží VC stále od těla.

Konečně anděl spásy. Hop nahoru. Tak a jsme tu všichni. Zdálo se to jako hodiny ,ale ve skutečnosti uplynuly od spadnutí vrtulníku sotva 3 minuty.

Ten den jsme Charliemu nakopali pěkně do prdele. Bohužel za to zaplatili 4 modří životem.

Příběh jednoho vojáka..

30. března 2009 v 20:11 | Jay Jay
Kontáááákt !!!
Skara ,šikmouši útočí na základnu. Helma...flinta...bandoš...střepinovka. A rychle na svoje místo do zákopu. Už nás je vzhůru celkem dost ,ale charlie stihl dobýt jednu z pozorovatelen.Ale teď hlavně odrazit hlavní nápor. Jdu do hlavního bunkuru. RTO už zavolal jednotky Mike force ,ale ti dorazí nejdříve za půl hodiny... Rychle alespoň ještě podporu "puff the magic dragon". Velitel už dorazil do bunkru. Vracím se tedy pomoct do perimetru.

Konečně jsem zahlídl skupinku těch hajzlů...Zamířím ,dávka...šestnáctka se mi klepe v rukou...zásobník je skoro ihned fuč.Házím ho tedy na hromadu za mnou a hnedka další... "vrrrrrr" á zásah. Vše se děje strašně rychle.

Frontální útok ,šikmouši se dostali až do perimetru. Jeden s již rozbitou hlavou mě chytl pod krkem. Mlátím do něj helmou ,ale stále drží. V tom ho najednou někdo zkopne a zastřelí... Co to pode mnou sakra...Á odpalování claymor. Rychle je všechny mačkám. Obrovské výbuchy...prach a nářek. I trubka ztichla. Všude ticho. Sténání již ani nevnímám. Všímám si rudé skvrny na blůze...Jen škrábnutí naštěstí.

Druhá vlna. Nemůžu najít pušku...Sedám si do kouta a začínám se modlit. Z nebe se však nečekaně spustí proudy olova. Jakoby spojovaly letadlo se zemí. Slavná C47 "puff the magic dragon" spustil svojí muziku zkázy.Celá vlna skončila katastrofálně. Těch pár posledních se otočilo a začalo utíkat...

Jako odplatu posílají minometné granáty ,naštěstí dopoadají daleko od cíle. Vzadu za sebou uprostřed základny slyším jak vystupují MSF z vrtulníků ,do kterých jsou nakládáni zranění.

I pro mě přicházejí dva zdravotníci a táhnou mě do jiného krytu. Najednou takový věrně známý zvuk "vzzzzz...cink!" Kulka ! Zdravotníci mě rychle odtahují ,naštěstí to jsou nejspíše již zkušení chlapíci. To mi scházelo sniper... "Plesk!" ÁÁÁ tak přece mě dotstal had jeden... Ubývají mi síly a zdravotníci kteří mě i přesto snaží přivést zpět k životu mají plné ruce práce. Vzpomínám na celý svůj život...

Probírám se v nemocnici v Japonsku. Jsem naživu ! Těm zdravotníkům jsem nesmírně vděčný. Jen tak znát jejich jména. Snad k nim bude život milosrdný za to co dělají a přežijí tuto nesmyslonou válku...zasloží si to.

Příběh jednoho RT týmu

24. března 2009 v 19:38 | Jay Jay
Zase jsme jednou vyrazili na vejlet.Vyrazili jsme rychle na briefing ,kde jsme se dozvěděli že máme těch pár šikmoušů co se usadili poblíž FSB odsud vystrnadit. Serža nás jako vždy vystrojil ,vyfasovali jsme munici a granáty. Taky jsme k splnění úkolů vzali pro jistotu LAWy.
Konečně jsme vyrazili. Bylo nás 7. Všichni ověšení výstrojí a nezbytnejma cajkama...Po dvou hodinách tichého pochodu jsme si udělali přestávku. 4 lidi z nás stále hlídali ,zatímco ostatní se napil a odpočíval. Cigarety jsme měli zabavený ,aby jsme se neprozradili pachem. Po půl hodině jsme se prostřídali...Zase jsme vyrazili.
Jako point jednotky jsem vyrazil a šel kousek před jednotkou nejtišeji jak jsem jen dokázal. Každou chvílí jsme měli získat vizuální kontakt se základnou vietcongu. Najednou jsem však něco zaslech. Sakra.Okamžitě jsem zalehl. Kousek ode mě si to štrádoval voják NVA. Co tady dělá ? Měl tu být jen místní VC... Teď už však nic nenaděláme. Dle plánu jsme se rozmístili do střeleckých pozic a radista zavolal palebnou podporu.
Po chvíli začaly všude vybuchovat granáty a šikmoušové se snažili utéct pryč. Jenže se vyřítili nám přímo před hlavně. Nenasytná M60 začala chrlit plameny smrti a naše XeMa se taky nenechaly zahanbit. Ženista začal odpalovat Claymory a následně i LAWy. Ale jich jakoby ani neubývalo. Velitel vydal rozkaz stáhnout se. Beztak už všem zbývalo kolem pouhých 10ti zásobníků.Sešli jsme se na smluveném místě a kupodivu všechny dvojice byli v pořádku.Potichu jsme začali ustupovat pryč ,vyhnuli se pastím co jsme rozestavili již ráno.
Najednou za námi slyším sérii výbuchů...Ženista nám ušetřil pěknej kus práce. Po hodině jsme usoudili že jsme Charlieho setřásli. Udělali jsme si malou přestávku.
Ale když jsem střídal na hlídku tak najednou jeden z nás sykl "kontakt". Všichni jsme okamžitě zalehli do pozic a nehybně čekali co se bude dít. Blíží se. Je jich deset. Stále nic netuší. Srdce jakoby chtělo vyskočit ze srdce. Adrenalin cítím po celém těle. Najednou ženista odpálil Claymory které naštěstí při každé zastávce nastavuje. Většina začala střílet a dva hodili fosforáky. Začali vést odvetnou palbu ,ale byli zmatení a navíc byli již jen čtyři. Další dva se váleli v bolestech popáleni od fosforu... Serža se rozhodl že vemem jazyka jestli to půjde. Když jsme si byli jisti že zůstal jeden jediný šikmouš tak jsem si s Peterem nasadil plynovou masku. Serža hodil CSko a mi vyrazili pro našeho zajatce.Našli jsme ho téměř ihned... Krčil se v díře a byl bezbranný. Vzali jsme ho sebou ,zavázali mu oči a pelášili pryč.
Na jednom místě jsme se zastavili a radista přivolal mixéry na předem shodnuté místo LZ.Přesunuli jsme se na LZ ,kterou jsme zajistili a vyčekávali na vrtulník. Konečně... Vyhodil jsem žlutou dýmovku a vrtulník potvrdil barvu. Jak příjemné je zase být na čerstvém vzduchu.
Když jsme dorazili na základnu tak jsme vysílením sotva šli. Zajatce jsme odvedli do velitelského bunkru a šli do baru oslavit další akce která je za námi. Všichni jsme přežili a to je hlavní ,kéž by všechny akce proběhli jako tahle...hladce.


MACV/SOG
RT Hawaii
Spec 7 George Jay
Vietnam 68-70 Kontum ´n Plei Ku
 
 

Reklama